Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

K čemu ta genderová vyváženost?

13. 04. 2017 8:55:50
Narodila jsem se jako holčička. Postupně jsem rostla - dívka, slečna. Stala se za mě mladá paní, máma a dnes o sobě mohu říct, že když chci, jsem dáma! Svoji ženskou roli trénuju půl století a ji mi v ní dobře. Jsem ráda ženou.

Být ženou je fajn.

Už jenom proto, že mohu dát najevo svoji slabost. Klidně, kdybych chtěla, já tedy nemám potřebu, můžu brečet na veřejnosti. Cítím, že žena smí plakat, nemusí být za tvrďáka.

Můžu si obléknout krásné sexy šaty, obout boty na vysokých podpatcích a tím svoji ženskost umocnit. Dovolit si pocit bohyně. Ale jako žena mohu chodit i v kalhotách a keckách. My ženy máme možnost volby, na rozdíl od mužů.

Dobu strávenou na mateřské dovolené považuji ze nejkrásnější období svého života.

Říká se, že muž živí rodinu. Já se klidně nechám živit, když budu chtít. Je sice pravda, že mám práci, ta mě baví a uspokojuje, jsem v životě úspěšná, ale ten pocit, kdyby tomu tak nebylo a já bych to mohla hodit na svého muže, ten je k nezaplacení.

Mám ráda, když někam přijedeme, a muž jde vyřídit formality. Odnese mi kufr, otevře dveře, zjistí, kam půjdeme na večeři a já si připadám jako královna. Jsem ráda opečovávaná a mám k tomu správňáckého partnera.

Nepotřebuju, aby dělal v domácnosti ženské práce, umím umýt okna sama. On se zase věnuje mužským pracím, které vyžadují techniku a sílu. Vyčistí odpad, opraví elektrickou zásuvku, umí si poradit s protékajícím záchodem, spraví těsnění v koupelně, vymění zámek u dveří, přestěhuje skříň, poradí si s nárazníkem, který jsem otiskla do plotu, zryje zahradu, ostříhá stromy. Já ráda uvařím a upeču něco dobrého. Vyperu i vyžehlím. Dělám to ráda. On mi přistaví auto a v zimě mě dokonce rozmazluje tím, že nastartuje, abych mohla nastoupit do vyhřátého vozu.

Dávám ráda najevo svoji slabost, chci se nechat hýčkat, chci být obdivovaná a milovaná, protože i on v mých očích roste, nabývá na síle a já k němu mohu vzhlížet a milovat ho.

Alespoň takhle mi to Matka příroda dala do vínku. A já si tyhle pocity ponechávám. Nepotřebuju ze sebe dělat samostatnou bytost, i když se o sebe umím postarat.

My v naší domácnosti to máme jasné. On je muž, já žena. Oba umíme druhého zastoupit, oba jsme schopni, je-li třeba, převzít opačnou roli. Proč bychom to ale dělali? Za normálních okolností ani jeden z nás nemá potřebu stírat rozdíl mezi ženou a mužem. Oba jsme ve své pozici spokojení a jako takoví jsme schopni společného soužití ke spokojenosti obou dvou. On je můj partner, ne soupeř.

Po boku úspěšného, pravého muže stojí spokojená žena.

A proto, nechte si ženy i muži své role. Ženy, buďte ženami a vy muži, chovejte se jako chlapi. Uvidíte, že to funguje. Je to stará známá věc, vyzkoušená stoletími.

Howgh!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 13.4.2017 8:55 | karma článku: 47.98 | přečteno: 12170x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 41.32 | Přečteno: 6564 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1394 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 44.89 | Přečteno: 21822 | Diskuse

Zuzka Součková

Tyranové týrají...

Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

24.8.2017 v 12:53 | Karma článku: 31.99 | Přečteno: 1611 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 286 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 463 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 554 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 246 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 397 | Diskuse
VIP
Počet článků 247 Celková karma 38.08 Průměrná čtenost 3143

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.