Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moderní závislost

3. 06. 2017 8:49:34
Závislost přichází potichu po špičkách, nezvaná. Jeden si ani nestačí všimnout, že je v pasti. A pak jednoho dne nastane situace, kdy droga dojde. Je zle! Závislák nemůže vydržet...

Na několik dní jsem přišla o hračku. Nešel internet a já se cítila okradená, oklamaná, zcela mimo hru a jestli se okamžitě nedozvím, co se děje tam, bude se mnou amen, tady a teď.

Venku kvete jaro, slunce svítí, ptáci pějí jako o život. Samičky sedí na vejcích, feny hárají, všichni se milují, líbají, nikdo se nehádá, řeka nad jezem se líně převaluje. Mládež vyběhla do parku a sjíždí si na lavičkách své mobilní internety, které dostává od operátora zadara. Tomu se směju, čemu se ale už nesměju, je to, že můj internet je v háji.

Chodím kolem počítače jako mlsný kocour. Zkouším odpojit, připojit, zadat heslo, restartovat. Otevřu, zavřu ledničku. Pustím televizi. Mrknu do lednice. Neschoval se tam? Kolečko zopakuju, za chvíli zase. Světlo v ledničce pořád svítí, po síti data pořád nepřichází. Připadám si tolik neúspěšná.

Nutně se potřebuji podívat na své internetové bankovnictví. A co mail? Co když mi právě přistála ve schránce nějaká důležitá zpráva? Vzato chladnou hlavou, důležitou zprávu jsem nedostala ani nepamatuju. No právě! To už vůbec nemluvím o facebooku. Tam to určitě žije i bez mé přítomnosti a já kvůli svému chcíplémiu internetu jsem mimo dění. Vůbec nevím, co moji virtuální přátelé, lidi, které jsem nikdy neviděla, dělají. Kdo má co k večeři, kdo se chystá na dovolenou, komu utekl pes, či kdo se rozešel se svým milým. Život je tam a ne tady. Jak se teď dozvím, jaké bude počasí? Co říkají Norové, Medardové, a ostatní serverové? Že bych se snad podívala z okna na oblohu? Ach, jak se to dělá?

Jsem jako feťák, když mu dojde pervitin. Začínám mu rozumět. Okrade, či dokonce zabije starou babičku, aby získal peníze na fet. Nezaslouží si soucit. Já taky ne!

Netrpělivě vyhlížím příchod svého IT mága. Jo, hýčkám si svého počítačového experta doma. Udělám mu večeři a on si s tím určitě poradí. Vždycky všechno opraví, tak aby neopravil ty internety. Předpokládám, že vytáhne z kouzelného klobouku nějakou formuli, zaklínadlo, které internet vrátí do mého počítače.

Jako tuhle, když mi nešla vytisknout jedna stránka z Wordu. Zadám tisk a nic! Volám experta. Otráveně přikvačí. Koukne na mě, mrkne na tiskárnu, podrbe se v rozkroku, tiskárna tiše zabzučí a on mi podává onen dokument. Vrrr, proč to neumím já?

Klaply dveře v chodbě. Letím tam: "Nejde internet," hlásím pěkně zatepla, stejně jako ti bonzáci, co nedostali účtenku. Nevěřícně se na mě podívá, zavrtí hlavou, obrátí oči vzhůru a mlčí. Mlčí! Je mu úplně fuk, že nejdou tyhlety internety. Nechci ho popouzet fejsbůkem, je na to alergickej. Pak procedí srkz zuby: "No a co?"
No a co? Slyšela jsem dobře? Raději vyklídím pole a jdu vyklízet šuplíky. Ať vidí, že nejsem závislá. Ruce se mi klepou. Vyhazuju staré smlouvy, nové smlouvy a dokonce málem vyhodím smlouvu nejnovější. Diví se mi někdo? Ve stavu, ve kterém se necházím, nejsem schopná racionálního uvažování.

V hlavě se mi promíchávají stovky myšlenek, vzniká z toho guláš, který by si k večeři nedal ani Láďa Hruška. Je to nechutné, ale nevím, jak z toho ven. Zrovna, právě teď, bych chtěla něco inteligentního napsat na svou fb zeď, a zrovna nemůžu.

Drahého vůbec nevzrušuje, že nám momentálně po síti netečou informace. Kouzelná formule zřejmě nezabrala, hlásí, že chyba není na naší straně a tím to pro něj hasne. Klidně si pokuřuje svoji dýmku, a když dokouří, jde posekat zahradu.

A já zatím pořád jen tak sedím, úpěnlivým pohledem hypnotizuju počítač, odolávám puzení a touze spustit ho. Je večer. Tak to tedy zkusím. Internet nejde, jdu spát.

Nejde ani ráno. Dopoledne ani v poledne. Nasedám na kolo a říkám si, že můžu jezdit až do večera. Pak si doma uklidím, vytřídím a možná i seřadím staré fotografie.

Inu, závislost jak se patří.

Následující den zjišťuju, že bez sítě se dá žít. Už nemyslím na to, kdo co napsal, co kdo měl k večeři, či kam letěl kdosi na dovolenou. Zjišťuju, že mi vůbec nechybí pláž kdesi v Thajsku, na které se kdosi právě povaluje. Mám uklizený dům, vytříděné šuplíky, srovnané fotky. Byla jsem s živou kamarádkou na opravdovém kafi a zavolala svým dětem i rodičům.

Večer se internet vrátí zpátky k nám domů. Potichoučku, po špičkách vejde a usadí se na své místo do mého počítače. Dělá jako by se nic nestalo. Jako že si jen tak vyběhnul na procházku.

Přestože se zdálo, že jsem z toho venku, třesoucíma se rukama otevírám facebook. Na první pohled zjistím, že jsem o nic nepřišla. Zrovna tak na mailu není nic důležitého. Zase nic důležitého nepřišlo. Bez informací, které se ke mně nedostaly, jsem žila úplně stejně jako s nimi.

Ano, internet je dobrý sluha, ale špatný pán!

Teď se jenom trochu bojím, abyste si o mně nemysleli, že jsem nějaká blbá fetka. Tak to prr, já s tím můžu kdykoli skončit.

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.6.2017 8:49 | karma článku: 31.30 | přečteno: 1398x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 41.32 | Přečteno: 6564 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1394 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 44.89 | Přečteno: 21822 | Diskuse

Zuzka Součková

Tyranové týrají...

Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

24.8.2017 v 12:53 | Karma článku: 31.99 | Přečteno: 1611 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 277 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 463 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 552 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 245 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 397 | Diskuse
VIP
Počet článků 247 Celková karma 38.08 Průměrná čtenost 3143

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.