Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Moderní závislost

3. 06. 2017 8:49:34
Závislost přichází potichu po špičkách, nezvaná. Jeden si ani nestačí všimnout, že je v pasti. A pak jednoho dne nastane situace, kdy droga dojde. Je zle! Závislák nemůže vydržet...

Na několik dní jsem přišla o hračku. Nešel internet a já se cítila okradená, oklamaná, zcela mimo hru a jestli se okamžitě nedozvím, co se děje tam, bude se mnou amen, tady a teď.

Venku kvete jaro, slunce svítí, ptáci pějí jako o život. Samičky sedí na vejcích, feny hárají, všichni se milují, líbají, nikdo se nehádá, řeka nad jezem se líně převaluje. Mládež vyběhla do parku a sjíždí si na lavičkách své mobilní internety, které dostává od operátora zadara. Tomu se směju, čemu se ale už nesměju, je to, že můj internet je v háji.

Chodím kolem počítače jako mlsný kocour. Zkouším odpojit, připojit, zadat heslo, restartovat. Otevřu, zavřu ledničku. Pustím televizi. Mrknu do lednice. Neschoval se tam? Kolečko zopakuju, za chvíli zase. Světlo v ledničce pořád svítí, po síti data pořád nepřichází. Připadám si tolik neúspěšná.

Nutně se potřebuji podívat na své internetové bankovnictví. A co mail? Co když mi právě přistála ve schránce nějaká důležitá zpráva? Vzato chladnou hlavou, důležitou zprávu jsem nedostala ani nepamatuju. No právě! To už vůbec nemluvím o facebooku. Tam to určitě žije i bez mé přítomnosti a já kvůli svému chcíplémiu internetu jsem mimo dění. Vůbec nevím, co moji virtuální přátelé, lidi, které jsem nikdy neviděla, dělají. Kdo má co k večeři, kdo se chystá na dovolenou, komu utekl pes, či kdo se rozešel se svým milým. Život je tam a ne tady. Jak se teď dozvím, jaké bude počasí? Co říkají Norové, Medardové, a ostatní serverové? Že bych se snad podívala z okna na oblohu? Ach, jak se to dělá?

Jsem jako feťák, když mu dojde pervitin. Začínám mu rozumět. Okrade, či dokonce zabije starou babičku, aby získal peníze na fet. Nezaslouží si soucit. Já taky ne!

Netrpělivě vyhlížím příchod svého IT mága. Jo, hýčkám si svého počítačového experta doma. Udělám mu večeři a on si s tím určitě poradí. Vždycky všechno opraví, tak aby neopravil ty internety. Předpokládám, že vytáhne z kouzelného klobouku nějakou formuli, zaklínadlo, které internet vrátí do mého počítače.

Jako tuhle, když mi nešla vytisknout jedna stránka z Wordu. Zadám tisk a nic! Volám experta. Otráveně přikvačí. Koukne na mě, mrkne na tiskárnu, podrbe se v rozkroku, tiskárna tiše zabzučí a on mi podává onen dokument. Vrrr, proč to neumím já?

Klaply dveře v chodbě. Letím tam: "Nejde internet," hlásím pěkně zatepla, stejně jako ti bonzáci, co nedostali účtenku. Nevěřícně se na mě podívá, zavrtí hlavou, obrátí oči vzhůru a mlčí. Mlčí! Je mu úplně fuk, že nejdou tyhlety internety. Nechci ho popouzet fejsbůkem, je na to alergickej. Pak procedí srkz zuby: "No a co?"
No a co? Slyšela jsem dobře? Raději vyklídím pole a jdu vyklízet šuplíky. Ať vidí, že nejsem závislá. Ruce se mi klepou. Vyhazuju staré smlouvy, nové smlouvy a dokonce málem vyhodím smlouvu nejnovější. Diví se mi někdo? Ve stavu, ve kterém se necházím, nejsem schopná racionálního uvažování.

V hlavě se mi promíchávají stovky myšlenek, vzniká z toho guláš, který by si k večeři nedal ani Láďa Hruška. Je to nechutné, ale nevím, jak z toho ven. Zrovna, právě teď, bych chtěla něco inteligentního napsat na svou fb zeď, a zrovna nemůžu.

Drahého vůbec nevzrušuje, že nám momentálně po síti netečou informace. Kouzelná formule zřejmě nezabrala, hlásí, že chyba není na naší straně a tím to pro něj hasne. Klidně si pokuřuje svoji dýmku, a když dokouří, jde posekat zahradu.

A já zatím pořád jen tak sedím, úpěnlivým pohledem hypnotizuju počítač, odolávám puzení a touze spustit ho. Je večer. Tak to tedy zkusím. Internet nejde, jdu spát.

Nejde ani ráno. Dopoledne ani v poledne. Nasedám na kolo a říkám si, že můžu jezdit až do večera. Pak si doma uklidím, vytřídím a možná i seřadím staré fotografie.

Inu, závislost jak se patří.

Následující den zjišťuju, že bez sítě se dá žít. Už nemyslím na to, kdo co napsal, co kdo měl k večeři, či kam letěl kdosi na dovolenou. Zjišťuju, že mi vůbec nechybí pláž kdesi v Thajsku, na které se kdosi právě povaluje. Mám uklizený dům, vytříděné šuplíky, srovnané fotky. Byla jsem s živou kamarádkou na opravdovém kafi a zavolala svým dětem i rodičům.

Večer se internet vrátí zpátky k nám domů. Potichoučku, po špičkách vejde a usadí se na své místo do mého počítače. Dělá jako by se nic nestalo. Jako že si jen tak vyběhnul na procházku.

Přestože se zdálo, že jsem z toho venku, třesoucíma se rukama otevírám facebook. Na první pohled zjistím, že jsem o nic nepřišla. Zrovna tak na mailu není nic důležitého. Zase nic důležitého nepřišlo. Bez informací, které se ke mně nedostaly, jsem žila úplně stejně jako s nimi.

Ano, internet je dobrý sluha, ale špatný pán!

Teď se jenom trochu bojím, abyste si o mně nemysleli, že jsem nějaká blbá fetka. Tak to prr, já s tím můžu kdykoli skončit.

Autor: Zuzka Součková | sobota 3.6.2017 8:49 | karma článku: 31.46 | přečteno: 1474x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.72 | Přečteno: 142 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 23.21 | Přečteno: 370 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2083 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 285 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz