Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

5. 10. 2017 13:35:15
Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

Četli jste, jak někdo nabízí takhle psa? Když je v hlavní roli pes, už to není tak děsivé, co? A přitom pes, kterého si lidé pořídili, se stává členem rodiny a své lidi miluje bez výhrad.

Nevím, je-li to častější jev, nebo se to jen ke mně jakýmsi filtrem dostává náhodně. Ale poslední dobou se s tímto setkávám bohužel víc, než bych si přála. Většinou slova doprovází obrázek domácího mazlíčka s krásným pohledem a já si jen mohu domýšlet, co se se psem stane, když si ho nikdo nevezme.

Pořídit si psa je velké rozhodnutí. Psa si sice snadno můžeme koupit, ale není to plyšová hračka, jak si někteří myslí. Potřebuje péči, stejně jako dítě. Venčit, krmit a v neposlední řadě vychovávat. Nevychovaný pes je peklo. A přitom pes pevnou ruku potřebuje. Je mu to od přírody dáno. Potřebuje pevný řád, disciplínu a pak bude spolehlivě poslouchat svého pána. Paničku, i toho malého prcka, kterému ho rodiče pořídili. Pokud nepocítí pevné vedení, ovládne rodinu sám v duchu - vládce musí být! A pak se lidi krčí někde v koutě, zatímco pes se rozvaluje na gauči, přepíná si televizní programy dle svých preferencí a vyžaduje, aby mu ostatní sloužili.

Jenže ti, kteří ho nezvládnou si myslí, že jsou vládci. Že oni můžou všechno. A rozhodnou se, dát ho pryč. Někdy najdou někoho, kdo si psa vezme. Jindy ho přiváží na kliku útulku pro psy, nebo ho tam přehodí přes plot. A žijí mezi námi i tací, tak chladnokrevní, že ho nakrátko přivážou v lese.

Snažila jsem se představit si, jak taková situace může vypadat. Obluda (nedokážu tomu člověku jinak říct) vezme psa a jdou spolu na procházku do lesa. Pes radostně pobíhá. Obluda najde příhodné místo, bere do ruky provaz. Jeho pes na něj důvěřivě kouká. Obluda obtáčí provaz psovi kolem krku. Pes drží, netuší, že by mu obluda mohla ublížit. Přírodní zákony, které pes poslouchá, velí neubližovat vědomě a jen tak zničehonic. Obluda odchází. Pes je zmatený. Štěká. Volá, dívá se směrem, kterým obluda odešla. Kňučí. Svou psí řečí se ho snaží přivolat. Má hlad, žízeň. Je vyčerpaný čekáním a smutkem. Chce si lehnout, ale provaz se mu zařezává do krku. Škrtí. Pes se snaží stát. Stojí, až ho slabé nohy neudrží, upadne a provaz se mu zařezává hlouběji a hlouběji do kůže.

Když bude mít štěstí, najde ho někdo včas.

Psa si sice může koupit každý. Ale ten každý, nechť si uvědomí, že pes potřebuje pevnou ruku, důslednou výchovu, pravidelné venčení, každodenní péči, a že ho nejde odložit do kouta, když své lidi přestane bavit. Pes není rozmar, pes je živá bytost.

Přestože si lidstvo myslí, že psům jsme nadřazeni, chovejme se k nim tak, jak bychom si přáli, aby se chovali k nám, kdyby byli nadřazeným druhem oni.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 5.10.2017 13:35 | karma článku: 43.57 | přečteno: 11157x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.64 | Přečteno: 3022 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.61 | Přečteno: 2214 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 29.12 | Přečteno: 877 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.22 | Přečteno: 4667 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

I já potřebuji obejmout

A zase ta Zuzka Zajícová. Píše dnes velmi citlivý blog. Proč právě dnes, když i já jsem dnes sama plná citu, otázek a smutku? Proč? Nevím, prostě někdy i já potřebuji obejmout, nejsem tak silná, jak se prezentuji.

18.3.2019 v 11:57 | Karma článku: 13.82 | Přečteno: 286 | Diskuse

Libuše Palková

Kdo má krev na rukách tentokrát?

Když před časem došlo k teroristickému útoku, při němž zahynulo několik lidí na vánočním trhu v Německu, zvolala zde jedna bloggerka pateticky: Sluníčka, máte na rukách krev nevinných obětí....Kdo má krev na rukách tentokrát?

18.3.2019 v 8:15 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 790 | Diskuse

Beata Krusic

Rádio Ruth - Zuzka mi ukázala folk

Rádio Ruth dnes připomene záležitost, se kterou se pojí osobní zkušenost - vzpomínka. Vzpomínka a poděkování kamarádce.

18.3.2019 v 8:10 | Karma článku: 4.77 | Přečteno: 118 | Diskuse

Martina Franzová

Jsou nás tisíce, co "až nás půjdou miliony"?

V pátek proběhla v našich městech stávka a demonstrace tisíců studentů za ochranu klimatu a urychlení snižování emisí. Zdánlivě pozitivní „mládežnické“ celosvětové hnutí ve mně vzbuzuje spíše otázky a pochybnosti.

18.3.2019 v 8:02 | Karma článku: 30.76 | Přečteno: 679 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Syn a jeho touhy

Jednou Zuzka Zajícová dala do blogu fotky svých dvou úžasných dětí a napsala, že je na ně hrdá. Byla jsem velice mile překvapena, protože tady není zvykem vychvalovat svoje děti, natož dospělé. Byla jsem ráda, že to Z. Z. udělala.

17.3.2019 v 19:13 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 826 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3228

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz