Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

5. 10. 2017 13:35:15
Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

Četli jste, jak někdo nabízí takhle psa? Když je v hlavní roli pes, už to není tak děsivé, co? A přitom pes, kterého si lidé pořídili, se stává členem rodiny a své lidi miluje bez výhrad.

Nevím, je-li to častější jev, nebo se to jen ke mně jakýmsi filtrem dostává náhodně. Ale poslední dobou se s tímto setkávám bohužel víc, než bych si přála. Většinou slova doprovází obrázek domácího mazlíčka s krásným pohledem a já si jen mohu domýšlet, co se se psem stane, když si ho nikdo nevezme.

Pořídit si psa je velké rozhodnutí. Psa si sice snadno můžeme koupit, ale není to plyšová hračka, jak si někteří myslí. Potřebuje péči, stejně jako dítě. Venčit, krmit a v neposlední řadě vychovávat. Nevychovaný pes je peklo. A přitom pes pevnou ruku potřebuje. Je mu to od přírody dáno. Potřebuje pevný řád, disciplínu a pak bude spolehlivě poslouchat svého pána. Paničku, i toho malého prcka, kterému ho rodiče pořídili. Pokud nepocítí pevné vedení, ovládne rodinu sám v duchu - vládce musí být! A pak se lidi krčí někde v koutě, zatímco pes se rozvaluje na gauči, přepíná si televizní programy dle svých preferencí a vyžaduje, aby mu ostatní sloužili.

Jenže ti, kteří ho nezvládnou si myslí, že jsou vládci. Že oni můžou všechno. A rozhodnou se, dát ho pryč. Někdy najdou někoho, kdo si psa vezme. Jindy ho přiváží na kliku útulku pro psy, nebo ho tam přehodí přes plot. A žijí mezi námi i tací, tak chladnokrevní, že ho nakrátko přivážou v lese.

Snažila jsem se představit si, jak taková situace může vypadat. Obluda (nedokážu tomu člověku jinak říct) vezme psa a jdou spolu na procházku do lesa. Pes radostně pobíhá. Obluda najde příhodné místo, bere do ruky provaz. Jeho pes na něj důvěřivě kouká. Obluda obtáčí provaz psovi kolem krku. Pes drží, netuší, že by mu obluda mohla ublížit. Přírodní zákony, které pes poslouchá, velí neubližovat vědomě a jen tak zničehonic. Obluda odchází. Pes je zmatený. Štěká. Volá, dívá se směrem, kterým obluda odešla. Kňučí. Svou psí řečí se ho snaží přivolat. Má hlad, žízeň. Je vyčerpaný čekáním a smutkem. Chce si lehnout, ale provaz se mu zařezává do krku. Škrtí. Pes se snaží stát. Stojí, až ho slabé nohy neudrží, upadne a provaz se mu zařezává hlouběji a hlouběji do kůže.

Když bude mít štěstí, najde ho někdo včas.

Psa si sice může koupit každý. Ale ten každý, nechť si uvědomí, že pes potřebuje pevnou ruku, důslednou výchovu, pravidelné venčení, každodenní péči, a že ho nejde odložit do kouta, když své lidi přestane bavit. Pes není rozmar, pes je živá bytost.

Přestože si lidstvo myslí, že psům jsme nadřazeni, chovejme se k nim tak, jak bychom si přáli, aby se chovali k nám, kdyby byli nadřazeným druhem oni.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 5.10.2017 13:35 | karma článku: 43.57 | přečteno: 11173x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.17 | Přečteno: 2851 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 26.83 | Přečteno: 1037 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.02 | Přečteno: 3134 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.99 | Přečteno: 3445 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Zvláštní rozhodnutí v kauze MUDr. Davida Ratha

Dnes tedy padlo pravomocné rozhodnutí v kauze DR, na jejíž výsledek už mnoho let česká veřejnost čeká a po dnešním dnu se její určitá část i raduje. David Rath byl shledán vinen.

26.6.2019 v 23:16 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 347 | Diskuse

Jakub Beznoska

Tak se Rath nakonec dočkal...

Už to vypadalo, že Rathova kauza vyšumí do ztracena a trestu se bývalý hejtman nakonec vyhne. Ale není tomu tak...

26.6.2019 v 20:58 | Karma článku: 19.17 | Přečteno: 403 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jsem příšerná lochneska

Už musím s pravdou ven. Jsem příšerná, mám břicho, mám stále ta ohromná prsa, prasklou kůži na noze a rozseknutý palec z moře. Nechávám si růst vlasy, takže chodím totálně neučesaná, vypadá to moderně. Nemám gelové nehty atd. atd.

26.6.2019 v 17:53 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 376 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Načeradské obžerství aneb Já ten kolotoč nechtěla strhnout (fotoblog)

Jestli máte rádi jídlo jako já, pořiďte si chalupu pod Blaníkem. Jsou tu totiž výborné hospůdky s domácí kuchyní za super ceny (oproti Praze) a hlavně skvělé letní akce (jen budu asi muset kolem toho Blaníku začít brzo běhat).

26.6.2019 v 15:46 | Karma článku: 16.95 | Přečteno: 461 | Diskuse

David Vlk

Kdo pojede k moři, tomu držka shoří.

Slunko je potvora,takže až se budeme vracet zpět, bude celá naše rodina vypadat jako výprava imigrantů ze Sýrie a já jediný budu zarudle bílý s odlupujícími se třásněmi sloupané kůže, jak svlékající se had škrtič.

26.6.2019 v 14:11 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 1010 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3228

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz