Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Mobil - sluha nebo pán?

29. 07. 2017 7:47:44
My máme mobily, aby nám sloužily. A co když se vybijí? Pak jsou nám nanic. Hlavně, že máme mobily, bez nich bychom už nežili.

Když jsem byla malá, neměli jsme žádný telefon. Šlo to. Nevolali jsme si několikrát denně. Rodiče přes den nikdy nevěděli, kde se potulujeme. Když jsme s bratrem nepřišli domů včas, volala máma z okna: "Zuzko, Jirko, domů! Večeře! Ihned!" Když jsme nereagovali na přísný hlas matky učitelky, vyrazila na ulici, pobíhala mezi paneláky, zvonila na známé. Určitě byla vystrašená, což se poznalo hned, jakmile jsme se našli. Dostali jsme na zadek a několika denní zákaz běhat venku. Tenkrát nám to hodně vadilo. My jsme totiž měli svoje sociální sítě na schodech paneláku, kde jsme se scházeli, starší poučovali mladší. A taky v křoví za sídlištěm, kde vznikaly první lásky, zkoušeli jsme první polibky, první cigarety, prožívali první nedorozumění, první hádky i rvačky.

Rodiče tenkrát nehlídali každý náš krok a šlo to. Bylo jsem vždycky mile překvapená, když jsem se vrátila ze školního výletu a máma, přestože nevěděla, kdy přesně dorazíme, byla doma.

Pak jsem byla větší a pořídila si svoji rodinu. Po dlouhých letech plných žádostí o telefonní linku jsme milostivě byli soudruhy vyslyšeni. Hurá, spojeni se světem. Po večerech vykecávám s kamarádkou na druhém konci republiky. Když se dítě včas nevrací z venku, volám z okna, zvoním stejně jako kdysi před dvaceti roky má matka na rodiny jeho kamarádů. V den, kdy se dítě mělo vrátit ze školního výletu, raději celé odpoledne čekám, abych byla doma, až přijede.

Pak jsem byla ještě větší, pokrok se nezastavil, a přišly mobily. Vlítly mezi nás jako kobylky. Obsadily všechna volná místa. I naše náctileté děti našly pod stromečkem tlačítkovou Nokii. Ovšem pro mě, jako matku, to neznamená, že se budu o děti méně bát. Kdykoli jsem své teenagery mobilem sháněla, když nepřišly domů včas, telefon zásadně nebraly. Má fantazie pracovala naplno, v černých barvách jsem viděla, jak mým dětičkám někdo ubližuje. Předpokládám, že to tak funguje pořád a uvědomuji si, že zakázat dětem dnes běhání venku je kontraproduktivní. Dnešní děti nemají potřebu scházet se na schodech. Setkávají se virtuálně prostřednictvím svých smartfounů z tepla domova.

Díky mobilním telefonům je život jednodušší.

Třeba máme domluvenou schůzku. Dříve jsme tam museli jít, i kdyby hrom bil, protože jsme nechtěli být za hulváty. Dnes, když se nám nechce, nebo se něco změní, zvedneme telefon a omluvíme se. Přijali jsme je do svých životů a plně na ně spoléháme.

Tuhle jsem čekala jednu osobu.
Nepřišla.
Je spolehlivá. Bezdůvodně by se na mě nevykašlala. Mám strach, jestli se jí něco nestalo.
Chci jí zavolat.
Telefon leží na dně tašky zcela vybitý.
Nemůžu jí zavolat.
Ona mi poslala zprávu, proč nedorazí.
Zprávu jsem nepřečetla díky vybitému telefonu.

Ano, technika je dokonalá, mnohem dokonalejší než my, ale protože ji ovládá jen člověk, může selhat. A proto na ni zcela nespoléhejme.

Uvědomme si, že nám má sloužit, nikoli nás ovládat!

Autor: Zuzka Součková | sobota 29.7.2017 7:47 | karma článku: 31.26 | přečteno: 1024x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 546 | Diskuse

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3156 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 3274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Květák s vajíčkem je dneska už šatobriard

Sem tam si při našem tlachání se Zorinou dáváme inspirace k tomu, co uvařit, nebo na čem si pošmakovat...

29.5.2020 v 15:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Dáša Stárková

Paní Veroniko Brožová, jste skvělá, držte se a nedejte se

Nenechte se prosím udolat. Učinila jste správně, že jste hejtmanku Středočeského kraje informovala. Díky její reakci víme, jak nespolehlivé máme vedení a jak bezostyšně hazarduje se zdravím vás zdravotníků i nás občanů.

29.5.2020 v 14:52 | Karma článku: 17.87 | Přečteno: 190 | Diskuse

David Gruber

Když lidé na internetu myslí emocemi, a ne rozumem

Internetová diskusní kanálie, závistivé pomluvy, drsné polemiky hemžící se urážkami, sebezahleděná nadpozemská jistota o vlastní pravdě a o nepravdě těch druhých... Toho jsme svědky dnes a denně zhusta. Co za tím vězí?

29.5.2020 v 14:02 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 280 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Pamatovák aneb Mozkový jogging

Věděli jste, že člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 kilometrů? A že pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb?

29.5.2020 v 10:59 | Karma článku: 16.63 | Přečteno: 244 | Diskuse

Pavla Kolářová

Kam s ní?

Před lety byla taková příjemně měkoučká, pěkně tvarovaná a pružná. Každý se s ní rád pomazlil a těch radostí, co si do sytosti užili... Jó to byly časy! Bezstarostné mládí plné divokých a vášnivých nocí, láskyplných vzdechů a...

28.5.2020 v 16:04 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 415 | Diskuse
VIP
Počet článků 280 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3237

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Najdete na iDNES.cz