Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žena a pistole aneb Když nejde zasunout, netlačte!

20. 06. 2017 13:46:01
Pistole je zbraň. Zbraň do rukou nepovolaných nepatří. Některé ženy patří mezi nepovolané. A takovým ženám nepatří do rukou zbraň. Toť jen malá, žensko-logická úvaha na začátek.

Už na mě zase mrká. Hladový oranžový oko. Nenažranec jeden. Je to pár dní, co jsme ho krmili naposled. A už zase mrká, hladově řve. Ehmmm, no tak bliká, no! Kontrolka pohonných hmot.

Ještě nedávno gentleman, co si ho doma hýčkám a oprašuju jako vzácný porcelán, když oko začalo mrkat, sedl za volant mého vozu a dojel natankovat. Víte, já to totiž totiž neumím. Tak a pravda je venku. Neumím odšroubovat víko nádrže. Zjistila jsem to tenkrát, když jsem přijela k pumpě a chtěla natankovat. Točím víkem tam a zpátky, a nic. Zoufale se rozhlížím, kdo by mi pomohl. V okruhu stovek metrů není ani noha. Jen za sklem shopu mě pobaveně pozoruje ten chlapík, který inkasuje nehorázné sumy za trochu smradlavé, mastné tekutiny. Zkusím na něj významně zamrkat, vůbec to s ním nehne. Vydoluju úsměv, kterému neodolá náš pes, ani kocour. A slepice, když se na ně takhle usměju, by za mnou chodily celý den. Pořád nic. Pořád si poťukává špičkou do rytmu nějakou písničku a pořád čeká, jak dopadnu. Zabralo, když semknu dlaně, jako by k modlitbě a začnu jimi o sebe třít, přičemž prosím: "Pojďte mi to udělat." Nevím, co si od toho slibuje, ale zvedne zadek ze židle, a v pantoflích se přišourá. Když vidí, že mám jediný zájem a to o nádrž, řekne: "Pani, co z toho děláte vědu? Neumíte otevřít flašku?" Tsss, to umím bravurně, v poledne i o půlnoci. Na víno jsem expert. "Ale já tady nemám vývrtku," jsem zoufalá, že se to celé zase zvrtne. "Kampa s vývrtkou. Flašku. Plastovou. S vodou." Jo tohle má na mysli. I přes jeho dobře míněnou radu to stejně pořád neumím. Tak tankuje odborník - můj muž.

Jenže, tuhle mi nezbylo nic jiného, než vyrazit k pumpě bez pomocníka. Manžel na telefonu mi řekl, že nové auto nemá šroubovací uzávěr, a že víčko jen odklopím. Zcela bez obav vjížďím k benzinové stanici. Zajedu na místo určení, zkontroluju svůj vzhled ve zpětném zrcátku, vystoupím z vozu, prohrábnu si vlasy, popotáhnu nové kalhoty, a odklopím poklop nádrže. Je to tak jednoduché a já se tolik bála. Svižným krokem přistoupím ke stojanu, přičemž sleduju elegána v saku od vedle. Pak můj zrak padne do míst, kde visí pistole. Co to? Diesel dvakrát. Chvilka zaváhání, pak sebejistě vezmu jednu pistoli. Musím popotáhnout hadici, snad se od ní neumažu, nevypadá zrovna čistě, to by mě kleplo! Náhodou se mi podařilo zastavit trochu dál od zásobníků. Chci zasunout. Nejde to. Zatlačím, stisknu spoušť. V ten okamžik se z obyčejné ženské stává naftová magnátka. Narazila jsem na naftu, heč! Stříká všude kolem mě. Mohla bych se v té sprše vykoupat, ale jen sleduju mastné mapy rozpínající se na bundě, kalhotách, na rukách. Ani atlas světa takové nemá. "Do pr..., ku..., do pr..., ku...," sprostými slovy si kazím karmu a chce se mi brečet.

Obsluha se přijde podívat a zcela nepokrytě se chechtá. "Jak to, že vám to nejde?" zamačkávám slzy vzteku, polykám sprostå slova a zjišťuju škody na svých hadřících. "To je pro kamiony, ale buďte klidná, to se ståvá i v lepších rodinåch." Vtipálek! "Běžte se asi radši umejt dovnitř," posílá mě, když vidí, že se chci vyprat papírovým kapesníkem. Na záchodě se mi vůbec nedaří katastrofu zmírnit. Smradlavá, mastná, ve zničeném oblečení přejíždím k jinému stojanu a říkám si, že se nic nestalo, že jsou horší věci, a že se z toho přece neposeru. Napojím hladové oko, jdu platit. "A na tý jedničce to máte za osm korun."

Oblečení jsem několikrát za sebou vyprala. Mastné fleky po pořádném vydrbání kartáčem zmizely, ale typická naftová vůně se z oblečení pořád line. Vždyť to říkám - naftová magnátka!

Autor: Zuzka Součková | úterý 20.6.2017 13:46 | karma článku: 37.12 | přečteno: 5327x

Další články blogera

Zuzka Součková

Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím

Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.

24.10.2017 v 13:07 | Karma článku: 46.35 | Přečteno: 13094 | Diskuse

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 42.74 | Přečteno: 8889 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 45.01 | Přečteno: 22252 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 11.58 | Přečteno: 313 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 660 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. A paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 391 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 34.69 | Přečteno: 1290 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 29.02 | Přečteno: 857 | Diskuse
VIP
Počet článků 248 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3199

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.