Žena a pistole aneb Když nejde zasunout, netlačte!
Už na mě zase mrká. Hladový oranžový oko. Nenažranec jeden. Je to pár dní, co jsme ho krmili naposled. A už zase mrká, hladově řve. Ehmmm, no tak bliká, no! Kontrolka pohonných hmot.
Ještě nedávno gentleman, co si ho doma hýčkám a oprašuju jako vzácný porcelán, když oko začalo mrkat, sedl za volant mého vozu a dojel natankovat. Víte, já to totiž totiž neumím. Tak a pravda je venku. Neumím odšroubovat víko nádrže. Zjistila jsem to tenkrát, když jsem přijela k pumpě a chtěla natankovat. Točím víkem tam a zpátky, a nic. Zoufale se rozhlížím, kdo by mi pomohl. V okruhu stovek metrů není ani noha. Jen za sklem shopu mě pobaveně pozoruje ten chlapík, který inkasuje nehorázné sumy za trochu smradlavé, mastné tekutiny. Zkusím na něj významně zamrkat, vůbec to s ním nehne. Vydoluju úsměv, kterému neodolá náš pes, ani kocour. A slepice, když se na ně takhle usměju, by za mnou chodily celý den. Pořád nic. Pořád si poťukává špičkou do rytmu nějakou písničku a pořád čeká, jak dopadnu. Zabralo, když semknu dlaně, jako by k modlitbě a začnu jimi o sebe třít, přičemž prosím: "Pojďte mi to udělat." Nevím, co si od toho slibuje, ale zvedne zadek ze židle, a v pantoflích se přišourá. Když vidí, že mám jediný zájem a to o nádrž, řekne: "Pani, co z toho děláte vědu? Neumíte otevřít flašku?" Tsss, to umím bravurně, v poledne i o půlnoci. Na víno jsem expert. "Ale já tady nemám vývrtku," jsem zoufalá, že se to celé zase zvrtne. "Kampa s vývrtkou. Flašku. Plastovou. S vodou." Jo tohle má na mysli. I přes jeho dobře míněnou radu to stejně pořád neumím. Tak tankuje odborník - můj muž.
Jenže, tuhle mi nezbylo nic jiného, než vyrazit k pumpě bez pomocníka. Manžel na telefonu mi řekl, že nové auto nemá šroubovací uzávěr, a že víčko jen odklopím. Zcela bez obav vjížďím k benzinové stanici. Zajedu na místo určení, zkontroluju svůj vzhled ve zpětném zrcátku, vystoupím z vozu, prohrábnu si vlasy, popotáhnu nové kalhoty, a odklopím poklop nádrže. Je to tak jednoduché a já se tolik bála. Svižným krokem přistoupím ke stojanu, přičemž sleduju elegána v saku od vedle. Pak můj zrak padne do míst, kde visí pistole. Co to? Diesel dvakrát. Chvilka zaváhání, pak sebejistě vezmu jednu pistoli. Musím popotáhnout hadici, snad se od ní neumažu, nevypadá zrovna čistě, to by mě kleplo! Náhodou se mi podařilo zastavit trochu dál od zásobníků. Chci zasunout. Nejde to. Zatlačím, stisknu spoušť. V ten okamžik se z obyčejné ženské stává naftová magnátka. Narazila jsem na naftu, heč! Stříká všude kolem mě. Mohla bych se v té sprše vykoupat, ale jen sleduju mastné mapy rozpínající se na bundě, kalhotách, na rukách. Ani atlas světa takové nemá. "Do pr..., ku..., do pr..., ku...," sprostými slovy si kazím karmu a chce se mi brečet.
Obsluha se přijde podívat a zcela nepokrytě se chechtá. "Jak to, že vám to nejde?" zamačkávám slzy vzteku, polykám sprosta slova a zjišťuju škody na svých hadřících. "To je pro kamiony, ale buďte klidná, to se stavá i v lepších rodinach." Vtipálek! "Běžte se asi radši umejt dovnitř," posílá mě, když vidí, že se chci vyprat papírovým kapesníkem. Na záchodě se mi vůbec nedaří katastrofu zmírnit. Smradlavá, mastná, ve zničeném oblečení přejíždím k jinému stojanu a říkám si, že se nic nestalo, že jsou horší věci, a že se z toho přece neposeru. Napojím hladové oko, jdu platit. "A na tý jedničce to máte za osm korun."
Oblečení jsem několikrát za sebou vyprala. Mastné fleky po pořádném vydrbání kartáčem zmizely, ale typická naftová vůně se z oblečení pořád line. Vždyť to říkám - naftová magnátka!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.