Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem myslela, že přelstím chytrý telefon

4. 08. 2017 19:34:36
Chytrý telefon vtrhl do mého života nedávno. Ačkoli jsem jím dlouho pohrdala, rychle jsme se skamarádili. Ale nevím, co bude dál. Mé ego těžce snáší, že je chytřejší než já (telefon, samozřejmě!).

Ten den jsem měla narozeniny. Není to nic neobvyklého, obvykle má někdy narozeniny každý z nás. A to každoročně. I když, žijí mezi námi tací, jako například Ivana Trump, které čas prý přestal odměřovat ve třiceti. Což bylo už strašně dávno. Mně ale čas běží, každý rok mám na pomyslném dortu o jednu svíčku víc, a nic si z toho nedělám.

Ten den jsem se zrovna snažila sfouknout padesát pět svící. Brzy ráno mi přišla esemeskou první gratulace, pak další a další. "Jé, ty lidi mě mají rádi," pomyslela jsem si, moje ego se uchichtlo pod vousy, nafouklo se a vypnulo hruď. Moji hruď!

Zrovna byl volný den a my s mým parťákem putovali po českých zemích na kolech. Neměla jsem čas odpovídat na blahopřání, což považuji za slušnost, tak jsem odesílala rychlou zprávou s díky. Pak najednou se telefon zasekl. Na krásné veršované přání expertky na matematiku jsem chtěla odpovědět několika smějícími se a tleskajícími smajlíky. Připadalo mi to tak vtipný a originální. V ten okamžik si ten chytrák, co si myslí, že je chytřejší než já, smartphone, postavil hlavu. Že s tím nechce mít nic společného, prý: "Opravdu chcete poslat tuto zprávu? Je možné, že příjemce ji nebude akceptovat." Co mi to tady vykládáš za blbosti, odpovím mu, ty asi tak víš, co bude příjemce matematička říkat a pink, zpráva letí éterem, přímo k ní. Pak rychle uklízím telefon do kapsy a snažím se dohnat drahého, který mi zatím na kole frnknul. Ten den se už na telefon nekoukám a do večera naháním svého cyklistu.

V podvečer, s jazykem na vestě, hladoví a špinaví, zastavujeme u hospody. Zároveň s objednávkou řízků, hranolků a piv vytahuju telefon, abych zase polechtala ego a měla důvod vypnout hruď. Přejíždím po displeji, otevírám zprávy. Vyvalím oči, vtáhnu hrudník. Z mého pyšného poprsí se stávaji vytahané ponožky. Vyfouklé ego se snaží fouknout zadkem, ehm, zadem. Od matematičky přišla zpráva: "Proč otazníky? Složila jsem ti básničku, myslela jsem, že budeš mít radost a jestli se ti nelíbí, promiň." Uvědomila jsem si, že telefon mě upozornil, že smajlíky asi nebudou přijaty. A nebyly. Místo nich dorazily otazníky.

Dovedu si představit, jak jí je. Sama vím, že je těžké cosi zveršovat. Nejsem žádný Jaroslav Seifert, přesto jsem tuhle chtěla poslat veršovánku. Kamarádka měla svátek a já jí chtěla udělat radost. Ať dělám, co dělám, rým na slovo svátek nepřichází. Čekám, že se mi něco snese shůry, z toho nebeského cloudového úložiště, a ono nic. Až najednou mi to dojde: svátek - pátek. Mám takovou radost, že udělám tři kotrmelce a jednu šišatou hvězdu. Při tom nezřízeném skotačení se verš vytrousí a jsem tam, kde jsem byla. Nic! Temno jak od Jiráska. Zkouším kotrmelec vzad, jestli se to nevrátí, šišatou hvězdu na druhou ruku stejně neumím, takže nic. V hlavě mi šrotuje: svátek - pondělí... což se přece vůbec nerýmuje! Nakonec jsem poslala přání obvyklé, nudné, tuctové - Všechno nejlepší k svátku!

Takže si dovedu představit, jak kolegyni bylo, když složila na mou počest báseň a já jí odpovím několika otazníky. Rychle jsem se jala vysvětlovat situaci, ona to pochopila, a nakonec jsme si obě poslaly několik smajlíků, které dorazily z mého chytrého do jejího nechytrého telefonu v úplně jiné formě a společně se zasmály.

A co z toho plyne? Co jsem tím chtěla říct? Nedorozumění je dobře si vysvětlit hned. I když se třeba bude zdát, že někdo z nás je za blbce, tak chytrý člověk pochopí. Pak se nestane, že se lidi na sebe mračí, a jeden neví proč. Děkuju za tuto lekci!

Autor: Zuzka Součková | pátek 4.8.2017 19:34 | karma článku: 30.07 | přečteno: 1678x

Další články blogera

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 41.32 | Přečteno: 6564 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 1394 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 44.89 | Přečteno: 21822 | Diskuse

Zuzka Součková

Tyranové týrají...

Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

24.8.2017 v 12:53 | Karma článku: 31.99 | Přečteno: 1611 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

O zakopaných Němcích, chytání syslů a vstupu do KSČ

Byla to taková krásná pozdně letní neděle, provoněná začínajícím podzimem. Čas burčáku a zvláštních setkání.

16.10.2017 v 20:53 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 286 | Diskuse

Pavel Vrba

Byl jsem dneska poctěn, když jsem tu vobálku vobržel.

A hnedle se cejtím takovej důležitej a chtěnej. Nestává se mi to často, maximálně jedenkrát za 4 roky. A taková vobálka, ta v sobě ukrejvá zajímavý věci. K pobavení, k pláči i znechucení. Když ji totiž votevřu, nestačím se divit.

16.10.2017 v 18:12 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 463 | Diskuse

Vladimír Aim

Tohle máme volit

Již v pondělí se všichni budeme držet za hlavy a naříkat, koho jsme si to zvolili, a bude nám jasné, že tlupa právě zvolených není schopna zodpovědně rozhodovat vůbec o ničem.

16.10.2017 v 17:35 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 554 | Diskuse

Martin Faltýn

Volební guláš a koblihy už nestačí. Je třeba přidat!

Každý se rád občas nechá překvapit něčím neobvyklým, novým, zajímavým... někdy i neotřelým. A to i ve volbách. A tak je guláš nahrazen koblihami, druhdy se jezdilo "Zemákem"... Občas to ale přestřelí.

16.10.2017 v 17:20 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 246 | Diskuse

Jana Slaninová

Lotr intelektuál

Pohádky jsou něco, co nás provází od dětství. Holky chtějí být princezny nebo Popelky, kluci rytíři nebo lapkové. A s některými jejich touhy rostou.

16.10.2017 v 9:33 | Karma článku: 15.65 | Přečteno: 397 | Diskuse
VIP
Počet článků 247 Celková karma 38.08 Průměrná čtenost 3143

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.