Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tyranové týrají...

24. 08. 2017 12:53:37
Narodili jsme se jako lidé, a přesto v sobě každý máme kousek zvířete. Někdo je slepice, jiný kočka, prase, ten řve jako tygr. Navzájem si říkáme Ty vole. A učitelka, která chce po dětech vědomosti, je pro některé rodiče kráva.

Ovšem někteří svoji zvířeckost před veřejností umně skrývají. Pouze doma za zavřenými dveřmi odkopou své jádro a dají průchod zlu.

Na své životní cestě jsem potkala ženu. Trochu jsme se spřátelily, obě jsme v té době měly malé děti. Potkávaly jsme se u dětské lékařky, vozily spolu kočárky. Fajn holka. Občas jsme se sešly na kávu. Byla plachá, vzorně se starala o své dvě dcery. První měla v době, kdy se ještě učila prodavačkou a do plnoletosti jí zbýval kousek života.
O svém muži nemluvila. Jen kusé odpovědi na otázky: Co dělá tvůj muž? Jezdí. Je v práci? Ano. Pojedete na dovolenou? Ne.
Odpovědi na mé hloupé otázky vrhaly stín na její tvář, ale já si toho nevšimla.
Jednou mě požádala o půjčení stovky. Podruhé měla na ruce velkou modřinu. Potřetí chodila, přestože nebylo léto a ještě to ani nebylo módní, ve slunečních brýlích. Opuchlý ret vysvětlovala včelím žihadlem. Nikdy se neodhalila a ačkoli měla pěknou postavu, oblékala se jako vdova. Žádný výstřih. Knoflíčky košile vždy úzkostlivě zapnuté až ke krku. Sukně volná, kalhoty plandající na vyhublém těle.

Brala jsem ji tak, nepřemýšlela nad tím, že by něco mohlo být jinak, než se tváří.
Byl počátek osmdesátých let, o domácím násilí se ani v jediném časopise ze dvou, které tady vycházely, nepsalo. Soudruzi cíleně nechávali občany a občanky v nevědomosti.
Pak se jednou svěřila: "Jirka strašně žárlí, když se zdržím s kočárkem venku, zuří, nadává a někdy mě bouchne. Ale jen málo," dodá na jeho omluvu. Málo! Já blbá, proč mi to nedošlo dřív? Mít modřiny není jen tak. Zlobím se na sebe. Chci jí pomoct. Ale jak? Nevím. A ani ona neví, co bude dál. Svého muže omlouvá. On je hodný, vydělává. Když tedy nepropije výplatu. Pak jí nadává, že neumí uvařit pořádné jídlo. Zlobí se na ni, že se špatně obléká, že má pihy, a prý taky ztloustla. Vždycky si najde důvod, aby ji ponížil, zbil, ublížil.
Je mi jí lito, ale nevím, co s tím. Jednou jí poskytnu azyl. Když se pak udobřili, ona mu odpustila. Řekla, že si to stejně zavinila sama, a vyčetla mi, že nepotřebuje, abych ji zachraňovala. Nechávám tedy zbaběle věci tak. Děti nám rostou, už se tak často nevídáme. Obě ukončujeme mateřskou, jdeme do práce. Já se stěhuji pryč. Přesto na ni občas myslím.

Potkaly jsme se po dvaceti letech. Její příběh měl ten lepší konec. Když ji jednou málem zabil, sebrala odvahu, sbalila děti a odjela k rodičům. Nakonec jí pomohli, i když z počátku se jí snažili namluvit, že ji určitě nebil jen tak, a že si to určitě zasloužila. Ach, i od nich slyšela slova, která v sobě celé roky živila.

Dlouhou dobu poté se cítila méněcenná. Raněná. Bolavá. Na těle i duši. Dlouho se léčila na nervy. Teď po padesátce se konečně cítí dobře. Mužům ale stejně pořád nevěří.
Měla jsem radost, přesto si i nadále pokládám otázky: Není škoda těch ztracených let? Proč se to děje? Kde se bere tahle zvířecí primitivnost mezi lidmi?

Vždyť její život byl díky člověku, kterého tenkrát dávno na úplném začátku potkala, dlouhé roky zahalený do černého hávu. Škoda těch dní!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 24.8.2017 12:53 | karma článku: 32.07 | přečteno: 1635x

Další články blogera

Zuzka Součková

Reklamní triky aneb Své vagině stejně nerozumím

Pustím televizi. Detektivka. Ještě nikdo nikoho nezabil, ale mně už padá hlava. Chvíli s ní mlátím o opěradlo gauče, jako když kvrdlám v hrnci puding, až mě rozbolí za krkem. Vezmu polštářek a zaujmu pohodlnou pozici vleže.

24.10.2017 v 13:07 | Karma článku: 46.35 | Přečteno: 13094 | Diskuse

Zuzka Součková

Přenechám tři roky staré dítě. Čistotné. Jen vážným zájemcům

Už jste někdy viděli takový inzerát? Neviděli? Opravdu? Děti se nepřenechávají jen tak? A co když vás jednoho dne už přestanou bavit?

5.10.2017 v 13:35 | Karma článku: 42.74 | Přečteno: 8904 | Diskuse

Zuzka Součková

Tour de česká hospoda aneb Atmosféra starých časů

V minulém článku jsem zmínila dvě hospody. Zatímco ze špinavé jsme byli se psem vykázáni (nevadí mi to), ve druhé, čisté a s vysokou úrovní služeb, nás přijali s úsměvem. Na toulkách Čechami jsem v pohostinství zažila víc.

4.9.2017 v 18:06 | Karma článku: 35.16 | Přečteno: 1722 | Diskuse

Zuzka Součková

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

29.8.2017 v 15:32 | Karma článku: 45.01 | Přečteno: 22252 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 325 |

Milan Šupa

Demaskování pokrytectví charity, přijímání migrantů a ekologie

Žijeme v době maximálního rozkvětu pokrytectví a tento fakt nebude žádnou novinkou pro nikoho, kdo je jenom trochu vnímavý.

21.11.2017 v 15:15 | Karma článku: 21.56 | Přečteno: 687 | Diskuse

Jana Slaninová

Kruté ženy

Kdo ví, kde to všechno začalo a jak. Jistě vím jen to, že jejich prabába, byla žena od rány a tvrdá jako chlap. A paličatá jak stádo beranů.

21.11.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 398 | Diskuse

Josef Komárek

Byli mezi disidenty lidé „s podstatnou poruchou mozku“?

Oni sami mne přesvědčují, že ano. Nicméně bych se nedivil, kdyby ten „zvukař“ (tj. ten moravský kraválista) dostal za tu výtržnost od nějaké té ušlechtilé organisace Havlovu cenu. Ta ostatně k ničemu jinému neslouží.

21.11.2017 v 13:50 | Karma článku: 34.75 | Přečteno: 1312 | Diskuse

Ladislav Jakl

Stará levice umřela. Nová přebírá moc.

Sociální demokraté o víkendu sněmovali v Hradci Králové. Sešel se tam poprvé po prohraných volbách jejich Ústřední výkonný výbor a bylo to jednání neveselé.

21.11.2017 v 13:08 | Karma článku: 29.30 | Přečteno: 876 | Diskuse
VIP
Počet článků 248 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3199

Jsem především matka 3 dětí. Když děti dospěly, začala jsem běhat. Přestože jsem nikdy nebyla sportovní typ. Na mém příkladu je vidět, že když se chce, všechno jde

Vaše vzkazy mne potěší

Kliknutím na foto autorky se zobrazí všechny její články

V loňském roce vyšla moje prvotina, kniha s názvem Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

29. 2. se narodilo mé páté dítě. Druhé papírové. Knížka Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne. Váží 365 g, má 250 stran, barevnou obálku, látkovou záložku a uvnitř je spousta písmen. Její hodnotu mimořádně zvedají překrásné ilustrace od mé dcery.
Obě dvě jsme v pořádku. Vy, kteří toužíte obohatit svoji knihovnu, napište mi. Děkuji vám za přízeň a doufám, že s ní strávíte krásné chvíle.

Zájemci o ni se mohou přihlásit na mém mailu: zuzkasouckova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.