Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Jak mě restaurace na českém venkově vrátila před rok 89

29. 08. 2017 15:32:14
Zavedením EET některé venkovské hospody zavřely. Jezdíváme na kole mimo turistické oblasti a ráda bych si i tady dala kofolu, tam polévku, jinde třeba i nějaký zrzavý nealko ionťák. Už to není tak snadné jako dřív.

Tuhle jsme v jedné úplně zapadlé vísce našli. Nebyla to hospoda, ale klub. Měli jenom pití, tak jsme se napili a pokračovali dál.

Cílem cesty byl Miřkov, kde jsme před pár lety pojedli a naivně doufali, že hospoda pořád funguje. Cestovali jsme na kolech. Kola naložená až po střechu. Že bicykl nemá střechu? I tak jsme měli slušný náklad. Spacáky, karimatky, nějaký ten suchý hadérek na převlečení, nechyběly kartáčky na zuby, toaletní papír, mýdlo a pro mě, za každých okolností nezbytná rtěnka. Manžel má za zadním kolem přidělaný vozík pro psa, ve kterém náš mazlík cestuje, pokud jedeme z kopce nebo po silnici. V terénu, kde mu nehrozí nebezpečí, běží vedle nás, někdy trochu uteče, když chytne stopu, ale vždy se na povel (pravda, dosud jsme nezjistili na který!), vrátí. Není to žádný "baskervil", je to milý přítulný kokršpaněl. Člen naší domácnosti přinášející nám spoustu radosti. Po odchodu dospělých dětí z domova nahradil prázdné místo. Je to prostě náš miláček. A kdo má psy, pochopí. Pes miluje bez výhrad, sežere, co dostane, nikdy neodmlouvá, neprotáčí panenky a nemyslí si o nás, že jsme pitomci. A pokud si to myslí, nedává to najevo. No prostě, miláček. Promiňte, že jsem se o psu rozepsala, ale v tomto příběhu hraje téměř hlavní roli.

Blížil se večer, byli jsme hladoví po celodenním putování, když jsme do Miřkova dorazili. Představa teplého piva a studeného jídla nás hnala kupředu. Nebo to bylo obráceně? V každém případě při příjezdu do vsi se nám zdál hostinec jaksi zpustlý. Špinavá okna, zvenku byly vidět zvednuté židle.

"To jsem si myslela, to je jasný," prodávám svou inteligenci, "už to tady nefunguje."

Stojíme před hospodou, rozmýšlíme co dál, nejbližší hospoda devět kilometrů daleko, na krku blížící se večer. Když vtom zevnitř vyjde motající se osoba. Muž a nastupuje do auta. Hmm, uhýbáme s koly stranou, zdá se, že by nás tento kaskadér mohl přejet. Přesto se můj chlap zeptá: "Prosím vás, oni mají otevřeno?"

"No jasně," zní odpověď na půl huby, přičemž zaklapne dveře u auta a nastartuje. Pneumatiky zakvílí, jako formule na závodním okruhu se škodovka odpíchne a vyrazí někam do pryč. Jen zvířený prach zůstává v našich očích jako památka na onoho člověka.

Muž se jde dovnitř podívat a taky zjistit, jestli bychom si naložená kola mohli nechat někde v chodbě. Když konečně vymnu prach z očí, pořádně se rozkoukám, rozhlédnu se a vidím, že na dveřích visí papír:

VAŘÍME DO 25. 8.

To stihnem, pomyslím si.

Vrací se, mává na mě, jako že jo... Taháme naložená kola včetně vozíku asi pět schodů. Opřeme je v chodbě, psa přivážeme na vodítko a vejdeme společně do lokálu, který zeje prázdnotou.

První, co mě švihne přes nos, je nechutný zápach přepáleného oleje. Otřesu se hnusem. Druhý moment: všechno je strašně špinavé, takové eklhaft (hezky česky řečeno!). Jeden stůl zavalený nějakým bordelem, na první dojem jsem nezjistila, co to je - nádobí, papíry, nějaké předměty, rádio, počítač, cigarety. Paní sedící u něho má na sobě ušmudlanou noční košili, z vlasů jí odkapává zřejmě ten přepálený tuk z friťáku. Špinavýma rukama možná zpracovává účetnictví této restaurace, nebo odesílá evidenci tržeb. Vedle ní stojí podobná žena, trochu starší, opět v triku ála noční košile končící těsně pod zadkem. Hrdě vystavuje na odiv celému lokálu svá macatá stehna včetně celulitidy. Špinavé prsty na nohou svědčí o tom, že se právě asi vrátila z pole, kde několik týdnů jednotila řepu. Z kuchyně, která je za výčepem, přichází další člověk. Kuchař? Obdoba ženštin v mužském vydání. Akorát nemá zadek a celulitidu, ale před sebou valí pivní břich velikosti pořádného nafukovacího balónu. Je oblečený do bílého trika, které bylo bílé naposledy v minulém století, teď je pokydané bůhvíčím.

Žaludek se smrskává, začíná protestovat a já začínám mít pocit, že v této putyce jíst nechci. Personál ani prostředí rozhodně nebudí dojem, že by tady byli držiteli Michelinských hvězd.

Muž za výčepem nás sjede otráveným pohledem, pak sklopí oči a zrak mu padne na psa. "Tak to prr, sem se psem nesmíte!" zavelí, zvedne ukazováček a v gestu - Ven! - čeká. Skoro by se zdálo, že hajluje, kdyby ruku zvedl o pár centimetrů výš.

"Na vesnici a nesmí sem pes?" diví se můj muž.

"My na vesnici máme psy u boudy," odpoví jedna z ženštin vychlastaným chraplavým hlasem, odkašle si, polkne hlen a poťouchle se uchichtne.

"My máme psa jako člena rodiny," odpovím a chci pokračovat v diskuzi, že v týhle zaplivaný putyce je ten pes ze všech nejčistší, nejudržovanější a možná i nejvychovanější. Můj chlap mě už zná, nepotřebuje tady vést jakoukoli diskuzi, tudíž mě popadne za ruku a táhne ven.

Venku se na sebe podíváme, nevěřícně zakroutíme hlavou a začneme se nahlas řehtat. Tak tohle jsme nečekali. Je dobře, že nás vyhodili, asi bychom si tam jídlo stejně nedali. Je pravděpodobné, že to co tam nabízeli, bude stejně prošlé, zašlé a nechutné jako osazenstvo, se kterým jsme měli tu čest.

Jediné co nás štve, že musíme kola i s vozíkem zase přetahat po schodech ven!

Tento příběh má dobrý konec. V devět kilometrů vzdáleném Horšovském Týně nás v Zámecké restauraci přijali i se psem, donesli výborné jídlo nejen nám, ale i psovi misku s vodou. A personál? Ten hýřil úsměvy, nešetřil vlídným slovem a snažil se, abychom se cítili dobře.

Autor: Zuzka Součková | úterý 29.8.2017 15:32 | karma článku: 45.05 | přečteno: 22406x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 22.39 | Přečteno: 348 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.02 | Přečteno: 2061 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 284 | Diskuse

František Skopal

Proč vyšší Moc vyhání křesťany na Velikonoce z chrámů?

Materialisté vnímají současnou koronavirusovou krizi jako něco, co je zvládnutelné vědou a zdravotnictvím. Vůbec se nezamýšlejí nad její hlubší symbolikou. Proto se dívají na to, co se děje, ale nevidí.

9.4.2020 v 14:50 | Karma článku: 2.98 | Přečteno: 104 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Rouška zastaví koronavirus, potvrdili vědci. Laboratoří je i celé Česko

Experimenty potvrdily, že klasická chirurgická rouška výrazně snižuje výskyt koronaviru ve vydechovaném vzduchu....

Bruce Willis je v karanténě s exmanželkou Demi Moore. Dceři oholil hlavu

Bruce Willis (65) a Demi Moore (57) se rozvedli před dvaceti lety. Vycházejí spolu ovšem tak dobře, že tráví karanténu...

Díky koronaviru v pornu vydělávám velké peníze, říká bývalá Disney hvězda

Po neúspěchu v Hollywoodu přesedlala Maitland Wardová (42) na kariéru v pornoprůmyslu, kde se jí velmi daří. Herečka se...

Obchody zůstanou na pomlázku zavřené. Řetězce nevyužily stavu nouze

O Velikonočním pondělí zůstanou supermarkety zavřené a budou se tak držet zákona, který platí v běžných dobách. V...

Páté zvláštní poselství za 68 let vlády. Alžběta II. promluvila o koronaviru

Britská královna Alžběta II. (93) v neděli promluvila k veřejnosti. V předtočené nahrávce zdůraznila nutnost sebekázně...