Pátek 10. dubna 2020, svátek má Darja
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 10. dubna 2020 Darja

Ahoj, jsem tvé stáří. Tak zůstaň, kde jsi!

24. 11. 2017 5:36:12
Čas odměřuje pravidelně všem. Nebere ohled na bohatství, inteligenci, státní zřízení. Každý den má dvacet čtyři hodiny, tomu úměrné množství minut i vteřin. Od ledna do prosince se protočí dvanáct měsíců.

Od dětství se pomalu přesunujeme do mládí. To brzy pomine a už tu máme střední věk. Ani ten netrvá věčně, když hodiny pořád běží. Stáří ale nepřichází přímo. Ještě předtím než se dostaví, natoupí fáze "vypadáš dobře".

Jak hodiny tikají, naše těla chátrají. Někomu rychleji, někomu pomaleji, ale nikdo se devastaci tělesné schránky nevyhne, i když se všemožně snaží.

Zemská přitažlivost.

Působí na vše. Když vám něco vypadne z ruky, vždy dopadne na zem. Co dřív stálo, dnes raději visí. Z pevných ňader se stávají vytahané ponožky, mužský penis přestává žít svůj nekotrolovatelný život. (pozor - neříkám, že je chcíplej!). To mi připomnělo historku mého kamaráda. Na střední škole měli vnadnou fyzikářku. "Kozy se jí při každým kroku zhouply nahoru - dolů - nahoru -dolů jako vlny na rozbouřeném moři," vyprávěl a v očích měl takový zvláštní lesk. Pak ho fyzikářka pozvala k tabuli. Pozor! Žádné vedlejší úmysly v tom nehledejte. Prostě jen chtěla prozkoumat jeho znalosti fyziky. Podává jí žákovskou. Ona se po ní natáhne. V ten okamžik se její ňadra hříšně, vyzývavě rozhoupají. Klukovi se zhoupne žaludek, hlava se zatočí touhou. Stojí s otevřenými ústy. Pozadu nezůstane ani jeho penis. Postaví se do pozoru jako voják v poli. Všechna krev se nahrne tam dolů, hlava prázdná jako vypitý hrnek. "No a nic jsem neřek a dostal sem kuli. Kvůli těm jejím kozám, víš," řekl a v očích měl zase takový ten zvláštní lesk.

Nosy i ušní boltce se prodlužují. Póry na nose se mění v krátery. Na obličeji, krku, ramenou se objevují útvary, které tam nemají co dělat, které tam nikdy nebyly a své majitele upozorňují, že čas běží. Obličej i ruce brázdí vrásky velikosti bramborových řádků. Prozradím vám, jak se zbavit vrásek jediným pohybem. Sundejte si brýle! Ano, zrak i sluch odchází do důchodu, na rozdíl od nás, kterým naši zákonodárci odchod oddalují. Vlasy ztrácejí pigment a šediví, zatímco onen pigment se přesunuje na ruce, obličej, krk, poprsí, kde vytváří nehezké skvrny různých velikostí různých dolarů.

Po ránu leccos bolí, a večer také.

Nastavit se do módu "vypadáš dobře" dá každé ráno víc a víc práce. Namalovat obličej na ksicht znamená používat více přípravků a bát, aby se to nepřehnalo a z "vypadáš skvěle" se nestalo "pomóc, je tady zombie".

Tuk z buclatých tvářiček se stěhuje kolem pasu, boků, na zadek i stehna a nechce odejít ani za nic.

Přes tuto devastaci, chátrání našich tělesných schránek, v nás zůstává stále mladý duch. To dítě, ten mladý pubertální ďábel, kterého je někdy těžké zvládnout. Ten, co si okopává špičky bot v podzimním listí, nezřízeně se řehtá něčemu, co vůbec není k smíchu. Ten, který se občas zapomene a přeskočí louži, místo aby ji decentně obešel. Někdy do ní i schválně dupne a sleduje, kam až vystříknou kapky. Dítě, které touží po lásce. Přestože tvrdí, že na mínění ostatních mu nezáleží, jeho srdce se zatetelí, když ho někdo pochválí, či když se mu něco povede.

Nevím jak vy, ale já si v sobě pocit mládí chci uchovat na věčné časy a nikdy jinak!

Autor: Zuzka Součková | pátek 24.11.2017 5:36 | karma článku: 37.58 | přečteno: 1605x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3069 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3234 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3505 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

10 metrů za 10 litrů

A taky tisíc miliard na pomoc všetkým. Jsou to těžké počty, ale vyvolení máknou a nějak už se dopočítají.

10.4.2020 v 14:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Kdy je čtvrtek opravdu uplakaný

Uplakaný, nebo zelený. Z hlediska etymologie v tomhle není extra jasno. Zřejmě ta lkavost a pláč, co má v němčině tak blízko k zelené, té zelené spíš podlehly. Nicméně splněno spravedlivě - v břiše mám špenát a vedle mne vzlyky..

10.4.2020 v 11:02 | Karma článku: 10.10 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Ruská nehoráznost

Nedávno jsem zmínil, že prezidentův mluvčí Ovčáček ví možná víc, když napsal na adresu zastupitelstva Prahy 6, která nechalo odstranit sochu maršála Koněva, že „kdo šíří zlo, nakonec mu sám podlehne a skončí v nekonečné temnotě“.

10.4.2020 v 10:33 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 364 | Diskuse

Michal Pohanka

Po rasistických zákuscích tu máme rasově necitlivé roušky

Pokud se nebudeme zabývat skutečnými příčinami problémů, ale budeme se místo toho babrat v rasistických zákuscích a klíčenkách, obavy z černochů v rouškách hned tak nezmizí.

9.4.2020 v 19:20 | Karma článku: 38.05 | Přečteno: 2078 | Diskuse

Karel Trčálek

Vynáším soud nad Kristem: „Ukřižovat!“

Stejně jako před dvěma tisíci lety i dnes vynášejí farizejové soud nad Kristem a stejně jako před dvěma tisíci lety to považují za důkaz své zbožnosti

9.4.2020 v 17:37 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 284 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3244

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz