Pátek 29. května 2020, svátek má Maxmilián, Maxim
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 29. května 2020 Maxmilián, Maxim

Za tři dny jsme na Šumavě nepotkali ani jednoho blbce

9. 01. 2018 13:55:38
Rádi cestujeme a objevujeme krásy naší země. Letos jsme se vydali mezi svátky na Šumavu. A pobyt tam nám přinesl jen samé pozitivní zážitky. V článku najdete kladné recenze na dvě šumavské hospody. Dobré musíme mezi sebou šířit.

Často potkáváme milé a příjemné lidi. Ale obvykle se setkáme i s nějakým blbcem, který se nám snaží vysvětlit, že jsme pitomci, už jenom proto, že jsme si omylem stoupli do jiné fronty, nebo že na konci vodítka pro psa se vyskytuje pes, a ten nemá právo vstoupit tam, kam vstupuje velkomožný pán blbec. Že na běžkách jedu pomalu a tím bráním panu blbci v trhání rekordů. Prostě takovej blbec vždycky ví, jak se co má dělat, a nezapomene ostatním připomenout, že jsou to pitomci. Často ho potkáte při vstupu do hospody, v běžecké stopě, na parkovišti a všude jinde, kde se vyskytuje větší množství osob různého pohlaví, dětí a psů. Většinou si tento myslí, že děti, psi, některé ženy i muži jsou méněcenní, a že by se měli chovat za vysokými zdmi. Taková srážka s blbcem dokáže člověka (mě) rozhodit. Přestože vím, že diskuzí s ním se dostáváme oba na stejnou úroveň (jeho), stojí mě spousty sil zachovat chladnou hlavu, glanc a úsměv, a ne vždy jsem s výsledkem spokojená.

Na Šumavě jsme byli letos běžkovat po dlouhé době.

Už první vstup do Bufetu pod stadionem v areálu Zadov byl pozitivní. Měli těsně před zavíračkou, což jsme nevěděli, ale obsluha fungovala. Pán se velice omlouval, že kuchyň je zavřená, že by nám maximálně mohli dát polívku. Tak jsme si místo jídla dali pivo, což energeticky není moc rozdílné, i když břicho na dlouho nezaplní.

Druhý den jsme cestovali na vratkých prkýnkách po šumavských stopách, a doklouzali až na Horskou Kvildu. Odmítla jsem jet dál bez občerstvení a tak nás stopa zavedla do Hospody u krámu. „Bude asi plno,“ věští můj drahý, když viděl dokola kolem zapíchané běžky. Chce mi tím snad naznačit, že pojedeme bez hospody dál a na té lavičce, která bude za třemi kilometry, mi milostivě dovolí napít se vlastního čaje? Ne ne! „Já se tam vecpu, i kdybych měla stát na jedné na noze, a klidně i cizí,“ odhodlaně otevřu dveře. Bylo narváno. Fronta k pultu dlouhá, stoly obsazené. Ale támhle se lidi zvedají, tak se jdu zeptat, je-li volno. Sedám si, manžel stojí ve frontě. Pozoruju cvrkot. Líbí se mi, že frontu na jídlo stojí muži, zatímco jejich unavené protějšky, často s dětmi, sedí a odpočívají. Kulajda s pravými hřiby, kterou mi manžel donesl, byla snad nejlepší, jakou jsem kdy jedla. Všechna jídla, která lidi kolem měli, byla pravá domácí, žádné smažené polotovary. Jsem úplně nadšená. Kromě toho to obsluha za pultem zvládá s úsměvem a v klidu. A docela to i frčí a odsejpá vzhledem k tomu, kolik je tu lidí. V takovém množství je forma samoobsluhy dobrá volba. Všichni se vejdou, a než na ně přijde řada, vždy se nějaké místo u stolu uvolní.

Milé bylo také to, že u velkého stolu, kde jsme seděli, si navzájem cizí lidé přáli dobrou chuť. Totéž jsme zažili i následující den v Bufetu pod stadionem v areálu Zadov, kde jídla byla též domácí, obsluha i v tom fofru vstřícná a usměvavá. Personál obou navštívených hospod má můj obdiv a poklonu.

A když přišla dovnitř paní se psím spřežením, nikdo ji nevykazoval pryč, lidi si psy hladili, ti vrněli a užívali si pozornosti.

Pán na parkovišti na Pláních byl příjemný a dokonce jsme si popřáli hezký den a šťastnou cestu při odjezdu.

Tak nějak jsem si na Šumavě uvědomila, že to s lidmi není úplné špatné, jak by se mohlo zdát. Pořád panuje ve společnosti slušnost, i když se to občas nezdá. Ale o tom až příště.

Autor: Zuzka Součková | úterý 9.1.2018 13:55 | karma článku: 35.39 | přečteno: 2066x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 21.95 | Přečteno: 546 | Diskuse

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.87 | Přečteno: 3156 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.78 | Přečteno: 1230 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.12 | Přečteno: 3274 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dáša Stárková

Paní Veroniko Brožová, jste skvělá, držte se a nedejte se

Nenechte se prosím udolat. Učinila jste správně, že jste hejtmanku Středočeského kraje informovala. Díky její reakci víme, jak nespolehlivé máme vedení a jak bezostyšně hazarduje se zdravím vás zdravotníků i nás občanů.

29.5.2020 v 14:52 | Karma článku: 13.65 | Přečteno: 121 | Diskuse

David Gruber

Když lidé na internetu myslí emocemi, a ne rozumem

Internetová diskusní kanálie, závistivé pomluvy, drsné polemiky hemžící se urážkami, sebezahleděná nadpozemská jistota o vlastní pravdě a o nepravdě těch druhých... Toho jsme svědky dnes a denně zhusta. Co za tím vězí?

29.5.2020 v 14:02 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 245 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Pamatovák aneb Mozkový jogging

Věděli jste, že člověk v dávných dobách ušel denně v průměru 19 kilometrů? A že pro správnou činnost paměti je nezbytný pohyb?

29.5.2020 v 10:59 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 242 | Diskuse

Pavla Kolářová

Kam s ní?

Před lety byla taková příjemně měkoučká, pěkně tvarovaná a pružná. Každý se s ní rád pomazlil a těch radostí, co si do sytosti užili... Jó to byly časy! Bezstarostné mládí plné divokých a vášnivých nocí, láskyplných vzdechů a...

28.5.2020 v 16:04 | Karma článku: 15.93 | Přečteno: 415 | Diskuse

Lukáš Burget

Lipovská vstoupí do Rady, Kalousek vystoupí z církve

Byli zvoleni tři z patnácti členů Rady České televize a reakce některých politiků stanovují nové dimenze hysterie

28.5.2020 v 16:00 | Karma článku: 38.37 | Přečteno: 986 | Diskuse
VIP
Počet článků 280 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3237

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Najdete na iDNES.cz