Věková diskriminace?

15. 02. 2018 13:46:16
Jsem slušná baba, občas nerudná bába, ale taky babička. Tou jsem se stala, když se mi narodila vnučka. Ona se tedy nenarodila mně, ale mému synovi, vlastně spíš jeho ženě. Takže si myslím, že jsem věkově diskriminovaná.

To jsme se tak potloukali po Krkonoších. V Rokytnici u lanovek jsem si vzala mapku, abych zvěděla, kam mě můj drahý životní partner zase požene. Abyste tomu rozuměli. Kdysi, asi před třemi lety jsme lyžování trochu překopali. Začali jsme místo jezdit z kopce dolů, chodit s lyžemi nahoru na horu. Ne snad, že bychom byli nějací průkopníci, jen jsme si pořídili skialpinistickou výbavu. To si za spoustu peněz koupíte skialpinistické lyže, vázání i boty, k tomu hole, stoupací pásy - což jsou chlupaté dečky nalepené na skluznici (ty chlupy jsou v protisměru a umí lyže podržet v kopci, což jsem dodnes nepochopila, jak je možné!) a můžete vyrazit. Tam, kde všichni jedou v pohodě dolů, se skialpinisti cpou v nahoru, někteří v posledním tažení (já!). Než jsem s tím začala, měla jsem pocit, že je to krásný sport.

Tento pocit mi vydržel do prvního prudkého stoupání, kde si moje hlava vždycky postaví hlavu. Zavelí - jít stromečkem. Tak jak mě to naučili v šesti letech - do kopce se musíte opřít o hranu lyže, udělat z nich takové véčko (stromeček) a jedině tak se lyžař přehoupne přes prudké stoupání. Jakmile na lyžích se stoupacími pásy tohle uděláte, přestanou pásy fungovat. Jsem zavěšená na holích, zadek nad propastí. Malá chvilka a už se kutálím dolů, do míst odkud jsem před dvěmi hodinami vyšla. Pod kopcem vysypu sníh zpod bundy i ze spodních kalhotek a začnu nanovo stoupat, abych ve stejném místě zase nasadila stromeček (tak jak jsem se to naučila ve svých šesti letech) a znovu se skutálela dolů. To se tedy zatím nestalo, ale měla jsem už tolikrát namále. Vždycky jsem se nějak zmobilizovala, přesvědčila samu sebe, že lyže musí mířit na vrchol kopce a nahoru se nakonec vždycky nějak vyšplhala.

Tohle sáhodlouhé vyprávění jsem vám sem dala, abyste plně pochopili, proč se můj obličej rozzáří, když zjistím, že společnost Spartak Rokytnice, a.s. nabízí svým klientům kromě vyvezení lanovkou nahoru, nebo dolů, i baby koutek. "To je přesně pro mě, pro babu," zajásám. Radostí si poskočím, když se dočtu, že nabízí pedagogický dozor. Skvělé! S kolegyněmi pokecáme a zabědujeme nad dnešním školstvím. Když dojdu k informaci, že v prvním patře mají restauraci, už řvu nadšením. "Ano, nechám se odložit do baby koutku, a s ostatníma babama strávíme krásný den nad sklenkou bílého (třemi až pěti!) pod pedagogickým dozorem. Budeme krásně pomlouvat snachy a zetě, chlubit se svými vnoučaty i šikovnými dětmi. Předpokládám, že po první sklence přejdeme k výměně receptů, po druhé se z nás stanou odbornice na sport a expertky na hokej. U třetí sklenky přejdeme k politice, což je téma velice křehké. Proto v závěru nad pátou sklenkou dojde na nejhorší. Trochu se poškorpíme, navzájem si vytrháme hrsti šedivých vlasů. Naštěstí nás pedagogický dozor rychle zklidní a s úlevou předá našim drahým polovičkám. Ty budou po celodenním lítání po horách plné hormonů štěstí a za vlasy si nás odtáhnou do svých hotelových pokojů."

Ovšem tenhle můj dokonalý plán, na který jsem se tak těšila, rychle ztroskotal. Do baby koutku mě nevzali. Ve dveřích totiž byla tyč. Napříč. Limitovala velikost baby, která může vstoupit. Je snad tento baby koutek určen pouze pro shrbené stařenky vysoké sotva metr dvacet? Připadám si velikostně znevýhodněná a věkově diskriminovaná. Nevím teď, jestli mám vznést stížnost do Bruselu, nebo počkat. Počkat až tíha života zkroutí mé končetiny a ohne záda do správné velikosti. Dávám tomu minimálně třicet let. Pak se s babama v koutku konečně sejdeme. Každá si povedeme svou. Budeme na sebe hulákat: "Co jste říkala?" přičemž si uděláme z ruky kornoutek - naslouchátko. Očima za silnými skly brýlí budeme vyhlížet číšníka, který místo životadárného červeného vína - mléka starců a stařen - přinese sklenici opravdového mléka, brrr. A když budeme mít štěstí, tak nás pedagogický dozor i přebalí.

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 15.2.2018 13:46 | karma článku: 32.11 | přečteno: 1952x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 224 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 817 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 826 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 861 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz