Pondělí 24. února 2020, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. února 2020 Matěj

Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky

29. 03. 2018 8:04:54
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.

Konkurence nekvete jen na našem náměstí, ale i ve virtuálním světě. Všichni známe ještě přehršel (nebudu to počítat, sami víte) e-bank. Výběr je opravdu veliký. Však také v téměř každém reklamním bloku nám banky nabízejí své služby.

Banky se navzájem snaží ulovit, stejně jako rybáři ryby, nové klienty. Jde to ztuha, asi jako byste nastražili děravé sítě. Na jedné straně ryba v síti uvízne, na druhé straně mnohem větší ryba dírou upláchne. Nedivím se, bank je spousta, a klienti rozebráni. Jen lepší a lepší podmínky dokáží klienty z jednoho peněžního ústavu přetáhnout do jiného. Boj o klienty je tvrdý. Vím o tom své. Dlouhé roky jsem v bankovnictví pracovala a byla vedením nucena přitahovat další nové klienty. Práce na širém moři je tvrdá stejně jako sezení v bance za přepážkou, i když by se mohlo zdát, že to srovnávat nelze. Klient se musí chytit na udičku, přitáhnout a nepustit. K tomu mají banky své nástroje. Ale pst, o tom se nemluví.

A tak jsem si hodila korunou a vydala se do Komeční banky za účelem založení účtu.

Skleněné dveře se přede mnou rozestoupily a pozvaly mě dál. Všechny, obě dvě otevřené přepážky jsou volné. Jupííí, zaraduji se. Nesnáším čekání.

Na jedné je napsáno Hotovostní služby, na druhé Bankovní služby. Hotovost u sebe nemám, jdu k boxu s názvem, kde se vyskytuje slovo banka. Na židli za stolem sedí hezká slečna. Před sebou má počítač a hrnek s kávou. Tomu rozumím, je pozdní odpoledne, venku šero, jeden by usnul dřív, než by si uzavřel běžný účet.

"Dobrý den,..," nenechá mě domluvit.
"Jste paní?" zeptá se a dává mi ránu pod pás. Čekala jsem spíš otázku - Čím vám posloužím, nebo Co si přejete?
Je sice pravda, že s přibývajícími roky mi ubývá vlasů, roste knír (ale ten si poctivě holím!) a tuk se usazuje spíš na břiše než na zadku. Ano, jsou to typicky mužské znaky. Však je všeobecně známo, že s roky ubývají ženské hormony a přibývají mužské. Ale že by tolik, že slečna ani nepozná, jakého pohlaví jsem? S jednou z nás to jde z kopce. Já to nejsem.
"Ano jsem paní, nejsem pán, ale mohla bych být slečna, což znamená v mém věku, že bych byla stará panna," jsem trapná, já vím.
"Myslím ta paní, co má se mnou domluvenou schůzku," vytahuje slečna eso, aby mě dostala do defenzívy.
Žádnou schůzku smluvenou nemám: "Nevěděla jsem, že se to musí, když vám chci udělat kšeft."
"No, musíte si se mnou sjednat schůzku," hází na stůl žolíka a já jenom zírám.
"A nemohly bychom to spolu udělat, když tady evidentně ta paní není?"
"Nemohly, musíme si domluvit termín!" Trvá na svém. Inu, rozkaz zní jasně. Slovo termín znamená víc než slova kšeft, peníze, nový klient a přetažení klienta z banky do banky.
Už od jejích prvních slov jsem tušila, že to neklapne. Otáčím se na podpatku: "Tak když nemáte o klienty zájem, jdu jinam. Vedle vás stojí ještě banky tři, a taky je jich plný internet!" Poslední slovo si neodpustím a rozšafně dupnu patičkou. Ještě aby si tak myslela, že mě to štve.

Mě to neštve, mě to přímo... tohle. Mně se chce něco říct. Mně se chce třísknout dveřmi. Skleněná stěna rozestupující se přede mnou úslužně jako podřízený před šéfem, mi žádné třískání nedovolí.

Sbohem, Komerční banko! Věz, že mě obsloužili jinde. Bez schůzky a na počkání. Heč!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 29.3.2018 8:04 | karma článku: 38.01 | přečteno: 2775x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3053 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3229 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3504 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lukáš Burget

Svět zná novou Miss Germany!

Jako kdyby nebylo dost děsivých zpráv třeba o šíření koronaviru Itálií, informují nás noviny ještě i o nové vítězce Miss Germany. Je jí pětatřicetiletá dívčina, byznysmenka původem z Namibie.

24.2.2020 v 13:30 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Jana Marková

Vyhráli jsme cenu o dojnou krávu Evropy. Aneb jak se Vám žije v rozvojové zemi?

HDP roste, politici tleskají. Přesto jsme od dubna 2017 oficiálně v kategorii rozvojových zemí. To znamená, že místo posilování pozic ekonomiky vlastní, pouze radostně poskytujeme levnou pracovní sílu a zázemí ekonomice cizí.

24.2.2020 v 9:11 | Karma článku: 36.95 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Ladislav Jílek

Prosím za babičky a za vnoučata taky

Slyšel jsem starší paní, jak si stýskala. Má dva syny a měla i čtyři vnoučata. Oba synové se rozvedli, a tím přišla o vnoučata.

23.2.2020 v 20:05 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzavej kazič potěšení

Dnes vám chci povykládat, jak jsme my tři chlapi, teda já zrzavej kocour s půlkou ocasu, adoptovanej jezevčík Ferda a náš dvounožec profesí záchranář, málem přišli o střechu nad hlavou.

23.2.2020 v 17:03 | Karma článku: 27.42 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – to není korektnost, to je lobotomie mozku!

Politická korektnost, kterou mnozí tak rádi bagatelizují (jako že je to pouhá slušnost a není na tom nic zlého), se projevuje ve všech nuancích dnešního života, jako kdyby šlo o virus, který požírá závity našeho mozku.

23.2.2020 v 8:46 | Karma článku: 37.21 | Přečteno: 1301 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3243

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz