Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky

29. 03. 2018 8:04:54
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.

Konkurence nekvete jen na našem náměstí, ale i ve virtuálním světě. Všichni známe ještě přehršel (nebudu to počítat, sami víte) e-bank. Výběr je opravdu veliký. Však také v téměř každém reklamním bloku nám banky nabízejí své služby.

Banky se navzájem snaží ulovit, stejně jako rybáři ryby, nové klienty. Jde to ztuha, asi jako byste nastražili děravé sítě. Na jedné straně ryba v síti uvízne, na druhé straně mnohem větší ryba dírou upláchne. Nedivím se, bank je spousta, a klienti rozebráni. Jen lepší a lepší podmínky dokáží klienty z jednoho peněžního ústavu přetáhnout do jiného. Boj o klienty je tvrdý. Vím o tom své. Dlouhé roky jsem v bankovnictví pracovala a byla vedením nucena přitahovat další nové klienty. Práce na širém moři je tvrdá stejně jako sezení v bance za přepážkou, i když by se mohlo zdát, že to srovnávat nelze. Klient se musí chytit na udičku, přitáhnout a nepustit. K tomu mají banky své nástroje. Ale pst, o tom se nemluví.

A tak jsem si hodila korunou a vydala se do Komeční banky za účelem založení účtu.

Skleněné dveře se přede mnou rozestoupily a pozvaly mě dál. Všechny, obě dvě otevřené přepážky jsou volné. Jupííí, zaraduji se. Nesnáším čekání.

Na jedné je napsáno Hotovostní služby, na druhé Bankovní služby. Hotovost u sebe nemám, jdu k boxu s názvem, kde se vyskytuje slovo banka. Na židli za stolem sedí hezká slečna. Před sebou má počítač a hrnek s kávou. Tomu rozumím, je pozdní odpoledne, venku šero, jeden by usnul dřív, než by si uzavřel běžný účet.

"Dobrý den,..," nenechá mě domluvit.
"Jste paní?" zeptá se a dává mi ránu pod pás. Čekala jsem spíš otázku - Čím vám posloužím, nebo Co si přejete?
Je sice pravda, že s přibývajícími roky mi ubývá vlasů, roste knír (ale ten si poctivě holím!) a tuk se usazuje spíš na břiše než na zadku. Ano, jsou to typicky mužské znaky. Však je všeobecně známo, že s roky ubývají ženské hormony a přibývají mužské. Ale že by tolik, že slečna ani nepozná, jakého pohlaví jsem? S jednou z nás to jde z kopce. Já to nejsem.
"Ano jsem paní, nejsem pán, ale mohla bych být slečna, což znamená v mém věku, že bych byla stará panna," jsem trapná, já vím.
"Myslím ta paní, co má se mnou domluvenou schůzku," vytahuje slečna eso, aby mě dostala do defenzívy.
Žádnou schůzku smluvenou nemám: "Nevěděla jsem, že se to musí, když vám chci udělat kšeft."
"No, musíte si se mnou sjednat schůzku," hází na stůl žolíka a já jenom zírám.
"A nemohly bychom to spolu udělat, když tady evidentně ta paní není?"
"Nemohly, musíme si domluvit termín!" Trvá na svém. Inu, rozkaz zní jasně. Slovo termín znamená víc než slova kšeft, peníze, nový klient a přetažení klienta z banky do banky.
Už od jejích prvních slov jsem tušila, že to neklapne. Otáčím se na podpatku: "Tak když nemáte o klienty zájem, jdu jinam. Vedle vás stojí ještě banky tři, a taky je jich plný internet!" Poslední slovo si neodpustím a rozšafně dupnu patičkou. Ještě aby si tak myslela, že mě to štve.

Mě to neštve, mě to přímo... tohle. Mně se chce něco říct. Mně se chce třísknout dveřmi. Skleněná stěna rozestupující se přede mnou úslužně jako podřízený před šéfem, mi žádné třískání nedovolí.

Sbohem, Komerční banko! Věz, že mě obsloužili jinde. Bez schůzky a na počkání. Heč!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 29.3.2018 8:04 | karma článku: 37.94 | přečteno: 2632x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 268 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 829 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 22.03 | Přečteno: 844 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 870 | Diskuse

Pavel Pokorný

Dluhy se nesplácí?

Proč úlevy dlužníkům? Protože tvrdí, že kdyby spláceli, že by ze zbytku příjmů nemohli "důstojně" žít"? Takových je, co nežijí "důstojně", mají staré auto, starý dům, neznačkové oblečení, nejezdí k moři, nechodí do restaurací!

21.1.2019 v 9:51 | Karma článku: 30.02 | Přečteno: 1108 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz