Pondělí 24. února 2020, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. února 2020 Matěj

Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy

11. 04. 2018 21:21:02
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.

Ve své knize JINÁ přiznala Gabriela Koukalová, že trpěla poruchami příjmu potravy. Ano, ta krásná, úspěšná, štíhlá, sebevědomě působící, krásně zpívající Gabriela. Žena, která dokázala přišpendlit k televizním obrazovkám tisíce fanoušků.

Naprosto nepochopitelné, ale já to chápu.

Bylo mi tehdy nějakých čtrnáct let a začínala jsem se z vyhublého dítěte měnit v ženu. Bylo právě krásné, rozkvetlé jaro, já měla na sobě bílé kalhoty a nesla jsem se jako pávice. Jeli jsme navštívit babičku.

Začínám si uvědomovat pomalou proměnu svého těla a vůbec se mi nelíbí. Nelíbí se mi pučící prsa ani kulatící se boky. Jenže co se dá dělat. Příroda většinou v určitém věku přemění dívku v ženu bez ohledu na to, co si dotyčná přeje. Každý máme zapsáno něco ve svém genetickém profilu a to se těžko mění. Obzvláště v raném mládí. Některé dívce narosto rovnou šestky, jiná touží po prsou, ale do vínku dostala jen ta po tátovi.

Babička i prababička jsou spokojené. Mají radost, že už nejsem to vychrtlé dítě vypadající tak, že mu nikdy nedali najíst. Obě sedí na lavičce na zápraží a sluní se. Projdu kolem nich ve svých nových bílých kalhotách a pokračuji dál do zahrady. Za sebou slyším: "Ta holka má ale zadek." Rozbuší se mi srdce - už je to tady.

Přestože tohle se stalo před více než čtyřiceti lety, dodnes si situaci vybavím do posledního slůvka. Slyším tón hlasu, o kterém už dnes vím, že se dmul pýchou. Tehdy mi přišel hanobící. Od té doby jsem pozorovala svůj zadek, snažila se hubnout, a přestože jsem vždycky byla taková akorát, měla jsem pocit, že jsem tlustá. Jen nějaký zázrak, anděl strážný, či snad moje láska k jídlu způsobily, že jsem nikdy nepodlehla poruše příjmu potravy. Ale upřímně přiznávám, že vím, jaké to je vyprazdňovat žaludek po jídle, jaké to je hladovět, či držet různé diety.

Tohoto stigmatu jsem se zbavila až před padesátkou, kdy jsem začala intenzivně běhat a pochopila, že já nikdy nebudu tlustá, protože to nechci. A nějaký ten tuk v pase nebo kolem boků není u ženy na škodu. Teprve tehdy jsem začala své tělo mít ráda.

Proto teď Gabrielu, tu krásnou Gábinu, bohyni biatlonu, úspěšnou vrcholovou sportovkyni, kterou se mnohé dívky a ženy snažily napodobovat, už třeba jen v líčení, chápu.

Je velice jednoduché spadnout do těchto poruch příjmu potravy. Stačí pár slov. Člověk, který jí v období puberty říkal, že je tlustá a že má zhubnout, se na ní dopustil zločinu.

Dokážeme si vůbec představit, jaké myšlenky tuhle ženu musely sužovat? Dokážeme si představit, přestože vítězila a národ ji zbožňoval, jak jí asi bylo? Tyto otázky může zodpovědět jen ona a je jen její věc, jestli se i nadále bude veřejnosti svěřovat.

Gabrielo, v biatlonu jste dokázala hodně. Já vám za to děkuji. Hodně štěstí!

Autor: Zuzka Součková | středa 11.4.2018 21:21 | karma článku: 38.19 | přečteno: 5158x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3053 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3229 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3504 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lukáš Burget

Svět zná novou Miss Germany!

Jako kdyby nebylo dost děsivých zpráv třeba o šíření koronaviru Itálií, informují nás noviny ještě i o nové vítězce Miss Germany. Je jí pětatřicetiletá dívčina, byznysmenka původem z Namibie.

24.2.2020 v 13:30 | Karma článku: 33.92 | Přečteno: 989 | Diskuse

Jana Marková

Vyhráli jsme cenu o dojnou krávu Evropy. Aneb jak se Vám žije v rozvojové zemi?

HDP roste, politici tleskají. Přesto jsme od dubna 2017 oficiálně v kategorii rozvojových zemí. To znamená, že místo posilování pozic ekonomiky vlastní, pouze radostně poskytujeme levnou pracovní sílu a zázemí ekonomice cizí.

24.2.2020 v 9:11 | Karma článku: 36.84 | Přečteno: 1380 | Diskuse

Ladislav Jílek

Prosím za babičky a za vnoučata taky

Slyšel jsem starší paní, jak si stýskala. Má dva syny a měla i čtyři vnoučata. Oba synové se rozvedli, a tím přišla o vnoučata.

23.2.2020 v 20:05 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 755 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzavej kazič potěšení

Dnes vám chci povykládat, jak jsme my tři chlapi, teda já zrzavej kocour s půlkou ocasu, adoptovanej jezevčík Ferda a náš dvounožec profesí záchranář, málem přišli o střechu nad hlavou.

23.2.2020 v 17:03 | Karma článku: 27.42 | Přečteno: 1111 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – to není korektnost, to je lobotomie mozku!

Politická korektnost, kterou mnozí tak rádi bagatelizují (jako že je to pouhá slušnost a není na tom nic zlého), se projevuje ve všech nuancích dnešního života, jako kdyby šlo o virus, který požírá závity našeho mozku.

23.2.2020 v 8:46 | Karma článku: 37.18 | Přečteno: 1299 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3243

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz