Muž a žena po třiceti letech soužití

6. 05. 2018 7:33:06
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.

Znáte ten vtip, jak si manželka narazí na hlavu plynovou masku a čeká, zda si toho manžel všimne. Když se nic neděje, zeptá se: "Co je na mně novýho?" Manžel si ji dlouze prohlíží, ona na něj za očními skly povzbudivě mrká. Vtom mu svitne: "No jo, nabarvila jsi si obočí!"

Tak tenhle vtip jsem prožila na vlastní kůži. Vydržte, vezmu to od začátku.

To jsem si takhle v sobotním prosluněném dopoledni vyjela na koloběžce. Cílem bylo cca deset kilometrů.Jenže! Při jízdě kolem obchodu s cyklistickými potřebami se to nějak zvrtlo. Obchod mě, aniž bych sama chtěla, vcucnul dovnitř a to byl konec.

"Nevadí vám, že sem jedu i s tou koloběžkou, mě to nebaví venku přivazovat?" a už ji pokládám doprostřed. Později se ukáže, že na úplně nejnevhodnější místo, protože po celou dobu mého pobytu (a že to nebyla krátká chvíle) ji já i dva prodavači neustále přeskakujeme.

"Já bych se podívala na nějakou přilbu," chrlím dál své požadavky. Kluci, prodavači jsou hodní a ochotní. "Ale pozor, mám malou hlavu. Fakt!" A hned jim vyprávím historku, která nikoho vůbec nezajímá, jak jsem si před dvaceti lety nechávala šít klobouk a modistka (to je ta, která klobouky šije) se hodně podivovala nad velikostí mé lbi. "Opravdu, vy máte hlavu jako dítě." Bylo mi v té době třicet pět a bylo v tom okamžiku stydno. Jako dítě?

"A jakou máte barvu kola? Taky takovou?" ukazuje obchodník na kolobrndu a zanechává mou historku s malou hlavou doznít bez povšimnutí.

"Barvu mám takovou, no," začnu obhlížet, vše co tam mají, totožnou barvu nenecházím.Nechává mě být a podává mi asi tři helmy, ani jedna mě, co se týče barvy, neohromuje.

Nechávám přilbu přilbou a vrhám se na kola. Kolega Vodvářka, bloger a lékař (oba v jednom), ve svém posledním článku fundovaně psal o jakési amygdale, která září, když žena nakupuje. ZDE

Moje amygdala se rozechvěla rozkoší, zářila jak supernova, já přeskakovala z kola na kolo, sundávala a nandávala cyklohelmy, obhlížela dětská odstrkovadla a být tam ještě o vteřinu déle, požádala bych prodavače, aby mi ukázal, jak funguje suspenzor. Nakonec jsem zakoupila jen jednu cyklistickou helmu, kterou si přidám do sbírky k těm ostatním. Bezpečnost nade vše.

"Nemusíte mi ji balit, vezmu si ji rovnou na hlavu."

Vyrazím do lesa, ale pak si uvědomím že čekám návštěvu, musím uvařit oběd a veškerý volný čas jsem kvůli vzrušené amygdale (víte, sice vůbec nevím, co to je, ale to slovo se mi moc líbí - prosím, nevysvětlujte mi to, je to zbytečné!) promrhala v obchodě. Vracím se tedy domů.

Můj drahý seká trávu. Tak jak jsem, s novou přilbou na hlavě, se mu jdu ukázat. Stoupnu si před něj a čekám.
Nic.
Čekám.
Nic.
"Ty jsi si koupila něco novýho?" došlo mu to, zná mě dokonale!
"Hmmm."
Čekám.
Nic. Pochopil, že se mě jen tak nezbaví a taky potřebuje sekačkou zajet na místo, kde stojím.
Začne mě sjíždět pohledem. Začíná od zadního kola koloběžky. Tak to bude dlouhý... Pokračuje botami, nohama, zadek. Nic. Najednou jeho pohled zamíří ze spodní části těla k hlavě. Vykulí oči: "Ty máš novou helmu."

Uhádnul to. No řekněte, není zlatej.

Autor: Zuzka Součková | neděle 6.5.2018 7:33 | karma článku: 32.72 | přečteno: 2016x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 187 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 798 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 801 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 849 | Diskuse

Pavel Pokorný

Dluhy se nesplácí?

Proč úlevy dlužníkům? Protože tvrdí, že kdyby spláceli, že by ze zbytku příjmů nemohli "důstojně" žít"? Takových je, co nežijí "důstojně", mají staré auto, starý dům, neznačkové oblečení, nejezdí k moři, nechodí do restaurací!

21.1.2019 v 9:51 | Karma článku: 29.93 | Přečteno: 1084 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz