Muž a žena po třiceti letech soužití
Znáte ten vtip, jak si manželka narazí na hlavu plynovou masku a čeká, zda si toho manžel všimne. Když se nic neděje, zeptá se: "Co je na mně novýho?" Manžel si ji dlouze prohlíží, ona na něj za očními skly povzbudivě mrká. Vtom mu svitne: "No jo, nabarvila jsi si obočí!"
Tak tenhle vtip jsem prožila na vlastní kůži. Vydržte, vezmu to od začátku.
To jsem si takhle v sobotním prosluněném dopoledni vyjela na koloběžce. Cílem bylo cca deset kilometrů.Jenže! Při jízdě kolem obchodu s cyklistickými potřebami se to nějak zvrtlo. Obchod mě, aniž bych sama chtěla, vcucnul dovnitř a to byl konec.
"Nevadí vám, že sem jedu i s tou koloběžkou, mě to nebaví venku přivazovat?" a už ji pokládám doprostřed. Později se ukáže, že na úplně nejnevhodnější místo, protože po celou dobu mého pobytu (a že to nebyla krátká chvíle) ji já i dva prodavači neustále přeskakujeme.
"Já bych se podívala na nějakou přilbu," chrlím dál své požadavky. Kluci, prodavači jsou hodní a ochotní. "Ale pozor, mám malou hlavu. Fakt!" A hned jim vyprávím historku, která nikoho vůbec nezajímá, jak jsem si před dvaceti lety nechávala šít klobouk a modistka (to je ta, která klobouky šije) se hodně podivovala nad velikostí mé lbi. "Opravdu, vy máte hlavu jako dítě." Bylo mi v té době třicet pět a bylo v tom okamžiku stydno. Jako dítě?
"A jakou máte barvu kola? Taky takovou?" ukazuje obchodník na kolobrndu a zanechává mou historku s malou hlavou doznít bez povšimnutí.
"Barvu mám takovou, no," začnu obhlížet, vše co tam mají, totožnou barvu nenecházím.Nechává mě být a podává mi asi tři helmy, ani jedna mě, co se týče barvy, neohromuje.
Nechávám přilbu přilbou a vrhám se na kola. Kolega Vodvářka, bloger a lékař (oba v jednom), ve svém posledním článku fundovaně psal o jakési amygdale, která září, když žena nakupuje. ZDE
Moje amygdala se rozechvěla rozkoší, zářila jak supernova, já přeskakovala z kola na kolo, sundávala a nandávala cyklohelmy, obhlížela dětská odstrkovadla a být tam ještě o vteřinu déle, požádala bych prodavače, aby mi ukázal, jak funguje suspenzor. Nakonec jsem zakoupila jen jednu cyklistickou helmu, kterou si přidám do sbírky k těm ostatním. Bezpečnost nade vše.
"Nemusíte mi ji balit, vezmu si ji rovnou na hlavu."
Vyrazím do lesa, ale pak si uvědomím že čekám návštěvu, musím uvařit oběd a veškerý volný čas jsem kvůli vzrušené amygdale (víte, sice vůbec nevím, co to je, ale to slovo se mi moc líbí - prosím, nevysvětlujte mi to, je to zbytečné!) promrhala v obchodě. Vracím se tedy domů.
Můj drahý seká trávu. Tak jak jsem, s novou přilbou na hlavě, se mu jdu ukázat. Stoupnu si před něj a čekám.
Nic.
Čekám.
Nic.
"Ty jsi si koupila něco novýho?" došlo mu to, zná mě dokonale!
"Hmmm."
Čekám.
Nic. Pochopil, že se mě jen tak nezbaví a taky potřebuje sekačkou zajet na místo, kde stojím.
Začne mě sjíždět pohledem. Začíná od zadního kola koloběžky. Tak to bude dlouhý... Pokračuje botami, nohama, zadek. Nic. Najednou jeho pohled zamíří ze spodní části těla k hlavě. Vykulí oči: "Ty máš novou helmu."
Uhádnul to. No řekněte, není zlatej.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Langšádlová končí ve vládě. Méně podle šéfky TOP 09 myslela na prezentaci
Helena Langšádlová z TOP 09 končí ve vládě Petra Fialy jako ministryně pro vědu a výzkum. Jméno...
Ministerstvo vyčlenilo vakcíny pro těhotné. Válek apeluje na přeočkování dětí
V Česku stále rapidně přibývá případů černého kašle. „Registrujeme 956 nových případů,“ řekla...
Trumpova bulvární odysea. Jeho věrní z něj dělali nadsamce, soupeře likvidovali
Premium Aktuální soud s Donaldem Trumpem, ve kterém se propírají i jeho opakované zálety, je unikátní...
Kanceláře 130 m2, Masarykovo náměstí, Ostrava
Masarykovo náměstí, Ostrava - Moravská Ostrava
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.