Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...

12. 05. 2018 8:17:08
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.

Tohle je hudba minulých dob. Dlouho jsem vlakem nikam nejela.

Až tuhle.

Na perón přijíždí rychlík R566. Průvodčí otevře dveře, což později budu kvitovat s povděkem. Po pohodlných schůdcích nastoupím. Usednu na své místo, na které jsem byla nucena zakoupit kromě jízdenky i místenku. V kupé je smrádek a horko, tak si otevřu okénko. Něco je tam sice napsáno, ale nemám brýle, tak jsem v klidu. Interiér vlaku je dnes podobný letadlu. Sedadla měkoučká, čalouněná, vše čisté. Vlak nekodrcá po kolejích, ale vznáší se jako na obláčku.

Přijde průvodčí, naštvaným pohledem zkoukne mě i okno, pak ho vztekle zabouchne: "Neumíte číst?"

"Umím," hrdě, ale dotčeně se na ni podívám a usměju se. Úsměv prý otvírá všude dveře. Jak vidno, ve vlaku na průvodčí to neplatí. Zamračí se na mě.

"Tak jste si měla přečíst, že okno se nesmí otevírat, protože tady funguje klimatizace," štěkne na mě jako fena pitbula na jezevčíka Elektronicky projede lístek, hodí ho po mně zpátky, odfrkne si nad debilitou pasažérky, otočí se na podpatku a odkráčí středem. Připadám si jako žákyně, která nemá domácí úkol.

Moje výstupní stanice se blíží, musím si ještě dojít na WC. Dveře jsou otevřené dokořán, tedy vejdu. Hned u vchodu na mě zeleně bliká nějaké světlo. Bohužel zase nemám brýle, tak jen bez čtení návodu na ně máčknu. Bliká pořád zeleně, ale dveře se zavírají. Nad světýlkem je čudlík, páčka?... nedokážu poloslepu rozklíčovat, o co se jedná, ale zvládnu vidět ON - OFF. Zmáčknu to! Neděje se nic, dveře jsou zavřené. Rozhlédnu se kolem. Jedno světlo bliká vedle toalety, další u umvydla, Las Vegas by bledlo závistí. Toaleta je prostorná, vzdušná, madla čistá, zásobníky toaletního papíru i ručníků plné. Dveře zavřené.

Inu usednu na mísu, abych vykonala svou potřebu. Náhle vlak přibržďuje a dveře se ve směru jízdy pootevřou. Nemám možnost vyskočit a situaci napravit, jsem právě v plném proudu. Ke dveřím bych potřebovala udělat minimálně tři kroky a to v tuhle chvíli nejde.

V tom okamžiku kolem prochází celá devátá třída i s učitelem. "Ty vole, vona tady sedí na hajzlu. Nekecej, fakt? No jo, pojďte se podívat!" křičí na sebe žáci a hrnou se k dokořán otevřenému záchodu. Já červená až na zadku, připoutaná k toaletě, kalhoty u kotníků, hlavu mezi rameny, oči točím k zemi. Dělám, že tu nejsem a vzývám zákon optiky - já nevidím vás, vy nemůžete vidět mě.

Tak tohle se naštěstí nestalo.

S modlitbou na rtech, aby nikdo nešel kolem, jsem se vyčůrala a přešla ke dveřím, abych je zkusila znovu zavřít. Blikačky blikají, dveře jsou opět zavřené, ovšem pouze jen do chvíle, než vlak cukne, či pojede zase z kopce.

Později se dozvídám, že ačkoli je všechno v elektronice, tak páčka na uzavírání dveří funguje mechanicky. Prostě hrubá síla. V tu chvíli mi chyběla. Bála jsem se ji na WC použít, abych se posléze dostala ven. Raději čůrat s otevřenými dveřmi než zůstat uvězněná na záchodě až do Polska.

Jízda vlakem je pro člověka, který jede jednou za iks let velkým dobrodružstvím. Předpokládám, až pojedu příště, bude se všechno ovládat pouhým pohledem, a to teprve budu potřebovat pořádné koule, vlastně oči!

Autor: Zuzka Součková | sobota 12.5.2018 8:17 | karma článku: 31.30 | přečteno: 1915x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 187 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 798 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 801 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 849 | Diskuse

Pavel Pokorný

Dluhy se nesplácí?

Proč úlevy dlužníkům? Protože tvrdí, že kdyby spláceli, že by ze zbytku příjmů nemohli "důstojně" žít"? Takových je, co nežijí "důstojně", mají staré auto, starý dům, neznačkové oblečení, nejezdí k moři, nechodí do restaurací!

21.1.2019 v 9:51 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1084 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz