Jak jsme se málem stali obětí trestného činu

20. 05. 2018 18:19:39
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.

Tentokrát jsme vyrazili do Rakovníka na cyklistický závod. Jela s námi dcera, takže na stojanu stála kola tři. My s mužem máme starší modely, dcera má kolo nové, protože před dvěma roky jí v Praze ukradli fungl nový bicykl přivázaný u nemocnice v Motole, kde studuje a pracuje. Sice jsme tenkrát zuřili, že na něm jezdí, ale od toho asi bicykly jsou, a tak následující Vánoce se Ježíšek smiloval a přinesl znovu kolo. „Ale to už je poslední! Další kolo si už budeš kupovat sama.“ Pod touto pohrůžkou o něj dbá jako o vlastní.

Do Rakovníka jsme dorazili v podvečer, omrkli místo cíle - penzión Šéba, kde nás uchvátil svou vstřícností nejspíš pan majitel a těšili se na zítra. Ještě najít místo k zaparkování, kde přespíme. Nechtěli jsme nikam daleko, přece jen start závodu je brzy ráno - v šest hodin. Našli jsme parkování a zalehli.

Bohužel jsme si nevšimli, že spíme u objektu s názvem UBYTOVNA! Pozorný čtenář už asi pochopil.

Uprostřed noci se probudím a hrozně se leknu. Vedle mě stojí postava a vystrašeně něco šeptá. Je to k smrti vyděšená dcera: „Za autem stojí tři cikáni a domlouvají se, jak nám ukradnou kola.“ Dcera ležela na zadním lůžku, od kol oddělena pouze stěnou vozu, kterou tvoří laminát a polystyren. Takže slyšela z venku každé slovo. Má absolutní hudební sluch, snadno rozezná tři hlasy i přízvuk našich nepřizpůsobivých občanů. Ale to bych rozeznala asi i já s absolutním hudebním hluchem.

Špitá roztřeseným hlasem: „Organizuje to nějakej starej, už se domlouvají delší dobu, ten mladej nechce, nabízeli mu nejdřív tisícovku, pak zvedli cenu na patnáct set. On pořád nechce. Říká, že se auto rozhoupe a probudí nás.“ Pomaloučku, potichoučku, opatrně slezeme z horní postele. Srdce mi buší až v krku. Mám velký strach, takhle blízko zločinu jsem ještě nikdy nebyla. Zbytek rodiny je na tom zřejmě podobně. Odtáhnu roletu, což udělá jakýsi zvuk. Zavřeným oknem koukám ven, těsně u zadního nárazníku vidím velkou černou postavu s cigaretou a rozsvíceným mobilem. Kouknu na hodinky, je půl druhé. Nohy se mi třesou, žaludek obrací, srdce buší. Přecházíme v autě, muž jde pro klíče od vozu do skříňky, já ho zapřísahám, ať ho ani nenapadne vylézt ven. Zamykám vchodové dveře na druhý západ. Muž usedá za volant a ve zpětném zrcátku pozoruje postavy za autem. Přemýšlíme. Zatím nám nikdo nic nekrade, budeme volat policii? Budeme křičet nahlas, jakože voláme policii? Mají zbraň? Bojím se osobního konfliktu. Člověk si myslí, že v autě je bezpečno, ale je to jen iluze. Pokud se začne střílet, nemáme šanci.
Budeme čekat, až nám zničí kola, nosič i vůz? Kola jsou tak důkladně zabezpečená, že nápad zlodějů, zřejmě přeříznout pásy na nosiči a stáhnout kola, nemůže klapnout. Asi by dokázali vytrhnout stojan i se třemi koly, a škody by bylo dost.

„Ví o nás, viděl tě, mami,“ referuje dcera i nadále naslouchající slovům, která se říkají u nosiče kol, říkal, „ty pyčo, čumí z vokna."

Za okamžik dva lidé - muž a žena - nasedají do oktávky, která stojí kousek od nás, třetí - mladý kluk s mobilem v ruce - odchází směr ubytovna.

My si oddychneme. Nastartujeme auto a jedeme přespat za město.

Vždycky jsem se bála v přírodě. Od jisté doby vím, že nebezpečí číhá ve městech, kam se stahují živly pro snadnou kořist.
Také vím, že se kola v poslední době hodně kradou. Tuhle se ke mně prostřednictvím sociální sítě dostala prosba Policie ČR, ať se přihlásí majitel stotisícového kola, které bylo nalezeno ve sklepě známého recidivisty, který nikdy nepracoval. Pokud se nepřihlásí majitel, kolo recidivistovi zůstane.

Také jsem našla odpověď na otázku, kterou jsem si nedávno, když jsem předjížděla cyklistu, položila: Jak je možné, že místní známý flákač, osoba, která žije ze sociálních dávek, může vlastnit drahé závodní kolo?

Tož asi tak!

Autor: Zuzka Součková | neděle 20.5.2018 18:19 | karma článku: 33.72 | přečteno: 1460x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 224 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 817 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 826 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 861 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz