Vy nemáte slevovou kartičku?

26. 06. 2018 13:53:12
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.

Jednou za dlouhý čas mi doma dojde brufen, kterým zaháním bolest hlavy. Ne, nebolí mě hlava každou středu. Také si do lékárny chodím pro náplast na puchýře, šumivé magnézium, kterým doplňuji hořčík, když mě po sportu berou křeče. V mojí lékárničce nikdy nesmí chybět živočišné uhlí. Ano, i já občas udělám nějakou dietní chybu. V době chřipkových epidemií doplňuju vitamíny raději citróny, ale taky si skočím pro nějaký ten šumivý doplněk stravy.

Takže je dost pochopitelné, že slevovou kartičku nemám. Tyhle nákupy moji peněženku nervou, sleva by mě asi nevytrhla.

Kupuji jednu krabičku náplasti. "Kartičku máte?" paní za pultem natahuje ruku, abych do ní mohla onu královnu slev vložit.

"Nemám."

Probodne mě pohledem, přišpendlí k podlaze a na prsa mi hodí stokilovou cihlu. Nemůžu dýchat, nemůžu se pohnout, studem se propadám - šmankote, nemám kartičku! Fronta za mnou oněmí úžasem - Ona nemá kartičku? Staršímu pánovi úlekem vypadne z podpaží francouzská hůl. Při pádu s sebou vezme celý regál léků, které jsou se slevovou kartičkou téměř zadarmo, a které se s rachotem odporoučí k zemi.. Paní za ním loví v kabelce kapesníky, protože jí vytryskly slzy lítosti - Ona nemá kartičku! Malý asi tříletý chlapeček skáče kolem své mámy a zpívá: "Nemá kajtictu, nemá kajtictu..."

Omluvně pokrčím rameny: "Nemám a nechci." Paní za pultem stočí pohled jinam, uvolní moje nohy a odhodí tu cihlu, kterou se mě snažila zatížit. Inu, komu není pomoci, ten ať si žije bez slevové kartičky: "Děláte chybu, mohla byste mít na spoustu našich léčivých produktů pěkné slevy."

"Dějáte chybu, dějáte chybu," přejde chlapec na druhou sloku. Přitom si do rytmu několikrát povyskočí: "Dě-já-te chy-bu."

"Když já kromě náplastí na puchýře a občas brufenu nic jiného neužívám," znovu se omlouvám frontě za mnou, prodavačce přede mnou, farmaceutickému průmyslu i distributorům léků a léčivých doplňků nevím kde, že nejsem správný uživatel. Dalo by se říct, že jsem dokonce špatný uživatel - takový do lékárenského byznysu moc zdravý!

Až nedávno. Stáří mě zastihlo zcela mladou a začaly mě bolet úpony kolene. Mám to už delší dobu, a proto jsem se rozhodla podpořit cviky, které mi přikázala dělat fyzioterapeutka, nějakou účinnou mastí na kolena. Však v reklam je na ně plno. Všichni pacienti si po aplikaci tohoto zázraku vyskakují, jako by jim bylo třináct.

Mastí měli dostatek. Levnější i dražší. Od různých výrobců, s rozličnými účinnými látkami. Já jsem informovaná a jdu najisto. A helemese, tu kterou jsem si chtěla koupit, měli v akci. O třicet korun levnější. Tedy jen v případě, že bude mít kupující slevovou kartičku.

Tak já si ji tedy udělám, je zadarmo a ušetřím třicet korun. V ten okamžik mi najednou třicet korun přšlo jako jmění.

Přesunu se k pultu, významně zamrkám na paní, jakože se konečně dočkala, už mě lapili a tu kartičku chci. Fakt. Usmála se pod vousy a znovu mi začala vyjmenovávat její výhody. Mimo jiné, je přenosná. Může ji používat i moje rodina. I moje rodina je zaplaťpánbůh taky zdravá a užívá jen ty přípravky, které máme doma, a které domů donesu já. Taky jsem jí to řekla. Vyhodila na pult další eso v duchu, že ušetřím strašný peníze. Už jsem nechtěla šťourat do vosího hnízda, že bych jí tvrdila, že mi nejde o strašný peníze, ale jen o těch třicet korun.

Přinesla formulář, frontu za mnou odkázala k vedlejšímu pultu, a jala se vypisovat. Jméno, příjmení, adresa, poštovní směrovací číslo. Rodné číslo.

"Rodné číslo?" pozastavuju se. "Na co ho potřebujete?"

"Tak je to tady," strčí mi pod nos papír a ukazováčkem významně ťuká na kolonku ve formuláři.

"Ale já ho nechci uvádět," jsem tvrdolavá jako mezek a mohla jsem tušit, že na něčem ztroskotám.

"Jste ve zdravotnictví, paní," evidentně jí dochází trpělivost. Já přitom přemýšlím, nač je potřebuje, když si tady něco jen kupuju, jako bych kupovala v potravinách nebo v drogerii. Nemám žádný recept od lékaře, kde mimochodem mé rodné číslo uvedené je. Nevím, je-li rodné číslo citlivý údaj, který chrání momentálně hodně diskutované GDPR, ale je mi to celkem fuk. V ten okamžik své rodné číslo nepovažuji za důležitý údaj pro vydání slevové kartičky.

"Já vám ho neřeknu. Tak to vynechte, jedeme dál," čekám, že dovyplní formulář. Klidně podepíšu, že jsem rodné číslo nechtěla uvést.

"V tom případě vám kartičku neuděláme!" dupne patou a formulář roztrhá. Zkažený, vyplýtvaný papír v utržcích padá na pult. Pokrčím rameny, udělám grimasu nechápavého člověka a otevřu peněženku. Zaplatím za mast o třicet korun víc a s klidem Angličana lékárnu opustím.

Jsem zvědavá, jestli mě příště zase budou lákat na slevovou kartu. Děkuji, už nechci, svoji šanci jste promrhali!

Autor: Zuzka Součková | úterý 26.6.2018 13:53 | karma článku: 42.26 | přečteno: 6602x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma článku: 27.27 | Přečteno: 2084 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Já si, hergot, svůj porod nepamatuji

Největší chybou státu je to, že se nevěnuje velká pozornost složitému tématu - rodina. A ještě větší chybou je, že neexistuje žádný pořad, který by lidem sdělil, co je důležité pro vývoj jejich dětí, ale i jich samotných.

21.1.2019 v 15:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 16.31 | Přečteno: 224 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 817 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.98 | Přečteno: 826 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.87 | Přečteno: 861 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz