Pondělí 24. února 2020, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. února 2020 Matěj

Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy

20. 08. 2018 20:19:36
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.

Už od pradávna nosím v hlavě jeden reklamní spot.

Nádherná rodinka si vyrazila do přírody na piknik. V dokonalém souladu si posedali na pestrobarevnou deku. Nikdo, ani jedno z dětí, se nedohadoval, že druhý má lepší místo a že tady to je z kopce a tady je hrbolek. Uprostřed deky se skvěl piknikový koš plný dobrot. Hlava rodiny nějakým naučeným hmatem sáhla do prostoru a vytáhla láhev sektu. Matka stejným hmatem vykouzlila skleničky, které se v odpoledním slunci leskly jako křišťál. Děti dostaly žlutou limonádu, všichni se na sebe usmáli a ťuknutím na zdraví si připili. Pak se pustili do hodování. Talíře i příbory byly z poslední kolekce znčkového nádobí. Jídlo si všichni pochvalovali, ale nikdo nemlaskal, nikomu nevypadávala sousta z úst ani nikoho nebolel zub. Na závěr hostiny matka s grácií vykouzlila z koše dezert a nalila z červené konvičky, která ladila s piknikovou dekou, květinami na louce, s mraky na obloze i s oblečením hlavních protagonistů, vroucí kávu. Z hrnků se linula vůně až ke mně domů.
Muž i žena se po celou dobu na sebe usmívali, až mezi nimi přeskakovala červená srdíčka. Děti nezlobily, způsobně jedli, po obědě si spokojeně na chvilku zdřímly a pak začaly hrát pexeso. U této hry se vůbec nehádaly, nepodváděly a druhému přály vítězství. Nikdo nebrečel ani se nevztekal.

Tak tohle bych taky chtěla zažít, rozhodla jsem se pevně a začala přemýšlet, jak na to!

Upcét kuře, připravit brambory a zeleninový salát, to byla pro mne brnkačka. Zchladit víno a uvařit do termosky kávu jsem zvládla na první dobrou, a nic už nepřekáželo tomu, aby se rodinka vydala na piknik.

Ještě piknikovou deku. Mám jich doma plno v rozličných barvách, ale protože jsem praktická (ach jo!), vezmu tu tmavě šedou, na které nebude vidět bordel. Teprve po usednutí jsme zjistili, že deka kouše jako štěnice. "Auuu, mami, ta deka kouše," otravovaly děti hned, jakmile se na deku usadily. To ještě netušily, že kousání deky bude to nejmenší.

Nemám originální piknikový koš, tak jsem použila obyčejný proutěný košík, se kterým chodím na nákup. Talíře, skleničky ani hrnky se do něj nevešly, okolnostmi jsem tedy byla donucena použít kelímky a papírové tácky. Na příbory jsem zapomněla úplně... no co, občas člověk musí ze svých nároků slevit. Budeme jíst rukama, řekla jsem si, ostatně děti to tak mají nejraději. A hned jsem se nafoukla jako pouťový balónek, jaká jsem dobrá máma.

Pak už piknik nabral na obrátkách.

Kromě kousavé deky jsme odháněli komáry a vosy. Jedna dokonce štípla benjamínka do ruky a on pak několik dalších hodin řval, když mu došly síly, tak jen naříkal. Jistě chápete, že pro matku je taková situace hodně psychicky náročná.

Při odhánění hmyzu uteklo maso z tácku otci a sežral mu ho pes, který má, co se týče masa na zemi, rychlejší reakce. Musela jsem se podělit o svůj kousek, což mně dost štvalo. O jídlo se dělím nerada! Zeleninový salát dokázal tácky úplně rozmočit, takže ho následně všichni odmítli konzumovat.

Víno zteplalo a káva vystydla. Přesto jsme to s mužem do sebe natlačili a vůbec jsme se těmito detaily nezabývali. Co je to proti nekonečnosti vesmíru.

Děti odmítly po obědě odpočívat, u pexesa se servaly do krve, protože obě se vrhly na modrou lodičku najednou. Přitom kňouraly, že je kouše deka, komáři a hovado, a otravovaly tím rodičům odpoledne. Ten, který prohrál, fňukat nepřestal, v nestřeženém okamžiku vítězi ukradl botu a hodil ji do křoví. Několik dalších dlouhých chvil jsme ji hledali, což se zdálo být nereálné. Našli jsme několik psích exkrementů a toaletní papír... možná ty exkrementy v křoví nebyly psí!

Červená srdíčka lásky mezi mnou a mužem nelétala, měli jsme oba plné ruce práce, abychom zvládli děti a nepohádali se o rozličné výchovné metody.

Jedno dítě šlo domů bosé a celou cestu naříkalo, že ho pálí nožičky. Další dítě brečelo, že ho pálí štípnutí od vosy. Mně se chtělo plakat, že reálná realita je úplně jiná než ta virtuální. Naštěstí zteplalé víno má pořádný říz a tak jsme si my dospělí dopřáli lehkou opičku, čímž se realita přestala jevit tak reálně.

A jaká z toho plynou ponaučení?

Nevěř reklamě, nezobrazuje realitu.
Žij svůj život a neopič se po někom jiném.
Věz, že děti-sourozenci vždycky najdou důvod, proč si navzájem ubližovat, a tím své rodiče dokonale otrávit.

A hlavně!

Pro zachování duševní svěžesti vždy podávej oběd pěkně v klidu u stolu v jídelně.

Autor: Zuzka Součková | pondělí 20.8.2018 20:19 | karma článku: 27.49 | přečteno: 1015x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3053 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3229 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 3504 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lukáš Burget

Svět zná novou Miss Germany!

Jako kdyby nebylo dost děsivých zpráv třeba o šíření koronaviru Itálií, informují nás noviny ještě i o nové vítězce Miss Germany. Je jí pětatřicetiletá dívčina, byznysmenka původem z Namibie.

24.2.2020 v 13:30 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Jana Marková

Vyhráli jsme cenu o dojnou krávu Evropy. Aneb jak se Vám žije v rozvojové zemi?

HDP roste, politici tleskají. Přesto jsme od dubna 2017 oficiálně v kategorii rozvojových zemí. To znamená, že místo posilování pozic ekonomiky vlastní, pouze radostně poskytujeme levnou pracovní sílu a zázemí ekonomice cizí.

24.2.2020 v 9:11 | Karma článku: 36.95 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Ladislav Jílek

Prosím za babičky a za vnoučata taky

Slyšel jsem starší paní, jak si stýskala. Má dva syny a měla i čtyři vnoučata. Oba synové se rozvedli, a tím přišla o vnoučata.

23.2.2020 v 20:05 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzavej kazič potěšení

Dnes vám chci povykládat, jak jsme my tři chlapi, teda já zrzavej kocour s půlkou ocasu, adoptovanej jezevčík Ferda a náš dvounožec profesí záchranář, málem přišli o střechu nad hlavou.

23.2.2020 v 17:03 | Karma článku: 27.42 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – to není korektnost, to je lobotomie mozku!

Politická korektnost, kterou mnozí tak rádi bagatelizují (jako že je to pouhá slušnost a není na tom nic zlého), se projevuje ve všech nuancích dnešního života, jako kdyby šlo o virus, který požírá závity našeho mozku.

23.2.2020 v 8:46 | Karma článku: 37.21 | Přečteno: 1301 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3243

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz