Úchylák v bazénu

24. 10. 2018 19:28:06
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

Rozhodla jsem se do svého sportovního portfolia přidat další pohyb. A to rovnou plavání. Plavat jsem se naučila úplně náhodou, když mě - šestiletou holku - shodil plavčík kovovou tyčí do vody. Chvíli jsem lapala po dechu, střídavě se vynořovala nad a potápěla pod hladinu, pak jsem jakýmsi řízením osudu pochopila, že musím něco udělat a začala jsem plavat. Můj plavecký styl se za dlouhé roky nijak extrémně nevylepšil, nicméně jsem schopná udržet se na hladině a dokonce se i pohybovat směrem vpřed. Dodnes to nechápu. Ale je to tak. Plavání je prý zdravé na klouby, nezdravé na páteř. Momentálně mě zlobí klouby. Některé prameny tvrdí, že se při něm dobře hubne, jiné tomu odporují a říkají, že pohybem v chladné vodě si tělo ukládá tuk. Nebudu tohle řešit, prostě si jednou týdně zajdu zaplavat do krytého bazénu, kde je voda ohřátá na 27°C, což se mi zdá docela slušná teplota.

Po zaplacení vstupného obdržím klíček od skříňky, převléknu se do plavek a vyrazím do sprch. Nikde nikdo, jen nápis, že je zakázáno sprchovat se v plavkách. Po důkladné hygieně kráčím k bazénu. Jsem zvědavá, kolik tam bude lidí. Je něco po jedné hodině a já doufám, že ti, co chodí na odpolední, už skončili a ti z ranní směny ještě pracují. Můj předpoklad se potvrzuje, v bazénu plave jen nějaký plešatý důchodce. Těsně po mně přichází ještě jeden jemu hodně podobný. Prohodí spolu pár slov, zatímco já si smáčím palec u nohy. Brrr, představovala jsem si to teplejší. Decentně sestupuji po schůdkách, když vtom pán, který přišel po mně, skočí placáka do vody. Vzedme se hladina, vodotrysk a další sprcha mě opláchne od hlavy k patě. Doprčic, nechci si máčet vlasy! Už se stalo. V duchu nadávám na neohleduplného dědka!

Vyberu si jednu z pěti drah a začnu plavat. Tam a zpátky. Počítám si bazény, tempa a spokojeně pozoruju, že všechno přibývá a že to není taková nuda, jak jsem si původně myslela. Už mám naplaváno víc než půl kilometru, když se přichází koupat další muž. Přestože jsou zde ještě dvě volné dráhy, tlačí se do té „mojí“. Nejsem konfliktní, uhnu. Muž přeplave jedenkrát bazén a zůstává stát na druhé straně. Asi odpočívá, pomyslím si. Chvilku si ho nevšímám, ale po chvíli si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

Dochází mi trpělivost, vylezu z vody, končím. Pro dnešek stačilo! Půjdu se ještě trochu nahřát do vířivky. Jen tam zalehnu, dotyčný je vedle mě. Cítím jeho pohled, i když se snažím nevnímat ho. Periferním viděním sleduju, jak se nenápadně ke mně přibližuje. Asi by mě mělo těšit, že jsem pro někoho žádoucí, jsem dvojnásobná babička, přece. Bohužel pán není můj typ. Na můj vkus je příliš opálený, příliš neomalený a příliš bezostyšný. Jako na péro vyskočím z vířivky, balím se do ručníku, aby mě neokukoval, a padám pryč.

Vzpomínám si, jak kdysi dávno coby žákyni sedmé třídy mě cestou ze školy pronásledoval podobný týpek. Taky tak opálený, taky neomalený a bezostyšný. Už tehdy jsem jakýmsi šestým smyslem chápala, o co jde. Tenkrát jsem začala křičet strachy, a utíkat. On dostal taky strach, a taky utekl. Později jsem se dozvěděla, že některé spolužačky osahával v přízemí jejich domu a ještě později mi matka řekla, že ho zavřeli.

Cesta z bazénu vede opět přes dámské sprchy. Pořád nikde nikdo. V rychlosti ze sebe smývám chlor, rychle se utírám a padám do kabinky. Ani tady není ani noha. Připadám si jako v katakombách a moje obrazotvornost jede na plné pecky. Teď se rozrazí dveře a onen muž bude stát mezi nimi, v ruce svůj penis. Uklidňuju se - ty se přece nebojíš, běháš sama kdesi po lesích, máš tři děti, a teď tě tady vyvede z míry úchylák, který jím možná ani není. Třeba jen tvoje fantazie má pocit, že mu jde o tvůj zadek.

V pokladně taky nikdo, mám pocit, že tady během uplynulé hodiny došlo k nějakému exodu. Pokládám klíček od skříňky na pult, a za stálého rozhlížení se kolem sebe, opouštím budovu plaveckého bazénu. Teprve, když usednu za volant svého vozu, se mi uleví.

Později s odstupem času si říkám, že jsem propadla panice možná zbytečně. Ovšem těch náhod bylo na mě nějak moc. Inu, kdo ví?

Autor: Zuzka Součková | středa 24.10.2018 19:28 | karma článku: 27.27 | přečteno: 2084x

Další články blogera

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 42.17 | Přečteno: 2748 | Diskuse

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma článku: 28.82 | Přečteno: 850 | Diskuse

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma článku: 41.12 | Přečteno: 4583 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Nedostupné léčebné konopí

Obrací se mi žaludek, když čtu, že „...podle vládní výroční zprávy si desetitisíce pacientů kupují marihuanu levněji na černém trhu, kde lze pořídit gram za stovku, nebo si ji pěstují doma. Kouří ji a míchají z ní masti.

21.1.2019 v 13:59 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 187 | Diskuse

Libuše Palková

Správná ženská

Pod jedním blogem který nedávno vyšel s názvem Správnej chlap je ženská, položil jeden z diskutujících zásadní otázku, jak vlastně vypadá správnej chlap a správná ženská? Pokud vycházíme ze zmíněného blogu, tak odpověď ́ je zřejmá.

21.1.2019 v 12:21 | Karma článku: 11.62 | Přečteno: 798 | Diskuse

Pavel Kynčil

Ach ta matematika

Po 42 letech od střední školy jsme dostali od známých žádost o pomoc s vyřešením jednoho matematického příkladu, se kterým si nevěděli rady.

21.1.2019 v 11:44 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 801 | Diskuse

Petr Omelka

"Podraz" Roalda Amundsena a tragédie Roberta Scotta

Dne 18. ledna 1912 konečně dorazil kapitán Robert Scott na jižní pól. Dobrý pocit z toho ale neměl. Někdo ho totiž předběhl.

21.1.2019 v 10:24 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 849 | Diskuse

Pavel Pokorný

Dluhy se nesplácí?

Proč úlevy dlužníkům? Protože tvrdí, že kdyby spláceli, že by ze zbytku příjmů nemohli "důstojně" žít"? Takových je, co nežijí "důstojně", mají staré auto, starý dům, neznačkové oblečení, nejezdí k moři, nechodí do restaurací!

21.1.2019 v 9:51 | Karma článku: 29.93 | Přečteno: 1084 | Diskuse
VIP
Počet článků 276 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3223

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz