Pondělí 24. února 2020, svátek má Matěj
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 24. února 2020 Matěj

Obědy zdarma pro všechny

16. 01. 2019 19:39:14
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

Oběd pro dítě prvního stupně základní školy stojí přibližně 20 - 30 korun. Za tyto peníze nekoupíte krabičku cigaret, nepořídíte jídlo v restauraci, ani láhev vína, s dvackou vás nepustí do kina, litr benzínu už také nenačepujete. Mně osobně tahle cena nepřijde tolik závratná, když vidím, kolik lidí má v puse cigaretu.

Ve škole jsme v loňském roce vyřídili od nadace obědy zdarma pro dvě děti, sourozence ze sociálně slabé rodiny. Holčička chodila do školy třetí rok, byla ve druhé třídě, chlapec prvňák. Děti často chyběly, asi se jim a jejich rodičům, kteří nechodili do práce, do sychravých zimních rán nechtělo vstávat. Protože si obědy neodhlásili, protože si pro ně ani nedošli, často obědy propadly. Ono to bylo skoro jedno. Pokud děti v jídelně jedly, v jídle se ponimraly, pošťouraly, vymáchaly si v tom vlasy i rukáv a téměř celý oběd vracely. Nebyly samy.

Malé děti jsou konzervativní, většinou si oblíbí pár jídel, a pokud to nejsou vyložení Otesánci, jedí málo. Maso jim nechutná, nebo je pro výměnu zubů nedokáží rozkousat. Ryby jim smrdí. Zelenina - to je pro ně fuj. Nejraději mají těstoviny s kečupem, hranolky, smažený sýr, jídlo z fast foodu. Pak ještě krupicovou kaši, těstoviny s cukrem a palačinky nebo lívance. Jiné jídlo vrací. Je smutný pohled na kbelík, kam kuchařka shrnuje zbytky z talířů, který je plný hovězích plátků, brambor, rýže, kuřecích prsou, zeleninových karbanátků, zeleninové polévky, špenátu a dalších jídel.

Onen chlapec z první třídy si při hodině s něčím hrál.
"Co to máš, Kubo?"
"Peníze," furiantsky se podívá na učitelku.
"Ukaž," řekla. Kuba se zvedl, přišel k ní, otevřel dlaň a objevila se padesátikoruna.
"Kdes to vzal?"
"To mi dal táta na svačinu."
"Aha, a co sis si koupil?"
"Já nevím, to kupovala ségra."

I šla se učitelka zeptat do druhé třídy Natálky, jak to bylo. Děti dostaly jako každý den každý dvacet pět korun na svačinu, kterou si cestou do školy kupovaly. Většinou croissant, sýrový rohlík nebo nějaké sušenky a k tomu malou lahev coca-coly, fanty či sprite. Tu padesátikorunu prý Kuba dostal od táty navíc, protože je kluk, ať si může koupit ještě něco navíc.

V ten okamžik se mi zdálo zbytečné dávat dětem obědy, které sní málokdo, a málokdy, zadarmo. Když si mohou denně koupit svačinu, která je v ceně oběda. Když matka není schopná dětem do školy namazat chléb se sýrem a uvařit čaj, kde pořizovací cena bude do deseti korun.

Dost dobře si nedovedu představit, jak by to bylo, kdyby všechny děti dostávaly jídlo zdarma. Bez ohledu na finanční stránku rodiny. Chápu, žijí mezi námi lidé potřební, lidé, kteří pracují, a stejně nevystačí se svými příjmy. Snadno se člověk dostane na okraj finanční propasti, pak je každá pomoc dobrá.

Ale lidé, kteří se nesnaží, kteří stojí s nastavenou dlaní a čekají, co jim z nebe spadne... nevím. Ale vím, že když člověk dostane něco zdarma, nedokáže si toho vážit.

Snad by výuka finanční gramotnosti byla lepší investicí než obědy všem. Ovšem z politického hlediska to není tak populistické, tolik viditelné, veřejnost oslovující a ohromující.

Autor: Zuzka Součková | středa 16.1.2019 19:39 | karma článku: 43.03 | přečteno: 3504x

Další články blogera

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 3053 | Diskuse

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma článku: 42.09 | Přečteno: 3229 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Lukáš Burget

Svět zná novou Miss Germany!

Jako kdyby nebylo dost děsivých zpráv třeba o šíření koronaviru Itálií, informují nás noviny ještě i o nové vítězce Miss Germany. Je jí pětatřicetiletá dívčina, byznysmenka původem z Namibie.

24.2.2020 v 13:30 | Karma článku: 34.61 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Jana Marková

Vyhráli jsme cenu o dojnou krávu Evropy. Aneb jak se Vám žije v rozvojové zemi?

HDP roste, politici tleskají. Přesto jsme od dubna 2017 oficiálně v kategorii rozvojových zemí. To znamená, že místo posilování pozic ekonomiky vlastní, pouze radostně poskytujeme levnou pracovní sílu a zázemí ekonomice cizí.

24.2.2020 v 9:11 | Karma článku: 36.95 | Přečteno: 1408 | Diskuse

Ladislav Jílek

Prosím za babičky a za vnoučata taky

Slyšel jsem starší paní, jak si stýskala. Má dva syny a měla i čtyři vnoučata. Oba synové se rozvedli, a tím přišla o vnoučata.

23.2.2020 v 20:05 | Karma článku: 26.22 | Přečteno: 760 | Diskuse

Jan Pražák

Zrzavej kazič potěšení

Dnes vám chci povykládat, jak jsme my tři chlapi, teda já zrzavej kocour s půlkou ocasu, adoptovanej jezevčík Ferda a náš dvounožec profesí záchranář, málem přišli o střechu nad hlavou.

23.2.2020 v 17:03 | Karma článku: 27.42 | Přečteno: 1113 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele – to není korektnost, to je lobotomie mozku!

Politická korektnost, kterou mnozí tak rádi bagatelizují (jako že je to pouhá slušnost a není na tom nic zlého), se projevuje ve všech nuancích dnešního života, jako kdyby šlo o virus, který požírá závity našeho mozku.

23.2.2020 v 8:46 | Karma článku: 37.21 | Přečteno: 1301 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3243

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knihy fejetonů ze života: Běh života s úsměvem.

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší

Najdete na iDNES.cz