Čtvrtek 11. srpna 2022, svátek má Zuzana
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 11. srpna 2022 Zuzana

Historka vskutku fekální

30. 12. 2021 18:27:02
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

Hned za domem máme divokou přírodu. Říká se jí sice městský park, ale park si představuju jinak. Jedná se o divočinu, kterou se naše město snažilo takzvaným projektem rekultivace zkrotit, ale jak už to bývá, větru, dešti neporučíš. Kanadské borovice, které zde byly za spoustu dotačních korun vysázeny, nevydržely víc sezón a byly převálcovány úplně obyčejnými bezy, břízkami a náletovými jehličnany. Nové cestičky zarostly plevelem a zůstaly jen ty původní, které se linou úplně mimo papír projektu. Kamenné dláždění zarostlo a schovalo se pod mechy. Inu, příroda má vždycky poslední slovo!

Já tenhle park miluju. Dlouhé roky vede většina mých cest do přírody právě tam. Pozorování přírody mě utvrdilo v tom, jak rychle se umí proměnit. Ještě včera byly stromy bez listí a dnes už pupeny popraskaly a na světlo boží se derou světle zelené lístky. V zimě je jeden den bláto, další dny už vám křupe pod nohama sníh, za pár dní se běloba změní v šeď a sníh v led. Jeden se ani nenaděje a už se brodí blátem.

Tak to jde den za dnem, týden za týdnem, rok za rokem.

Při mém dnešním výletu jsem si uvědomila, jak tenhle kus divočiny může být zrádný.

Bylo to tak, že se oběd rozhodl opustit mé tělo a to nejpozději ihned. Trpím totiž tzv. dráždivým tračníkem, což znamená, že sra.ími historkami bych své čtenáře mohla bavit donekonečna. Já se jim ovšem moc nesměju.

Ale zpátky k tomu obědu. Jakmile jsem zacítila známé nutkání v místech, o kterých se nemluví, věděla jsem, že je zle. Naštěstí jsem se dnes vybavila dostatečným množstvím papírových kapesníčků, pomyslím si. Nebude to jako minule, kdy jsem po vykonání potřeby zjistila, že ta boule, kterou jsem nahmátla v kapse, není papír na utření konce, ale igelitová rukavice, kterou jsem dětem ve školní jídelně podávala příbory. Hmm, to nebylo dobrý.

Tentokrát to klapne. Teď už jen rychle najít příhodné místečko. Včas! Ono je to těžké, listnaté stromy a keře jsou holé, oproti létu netvoří žádnou zeď, jehličnany jsou vzrostlé a za jejich kmenem by se schovalo možná tříleté děcko, nikoli šedesátiletá dáma. Rozhodně neudělám tu chybu jako tuhle, kdy jsem si vlezla za vyvrácený kmen, ale teprve po usednutí zjistím, že z druhé strany je holá pláň a rostoucí satelitní městečko. Musela jsem využít zákon optiky, který říká – já nevidím vás, vy nevidíte mě. Řeknu popravdě, nebylo to příjemné. Vrcholem pak byla ta igelitová jednorázová rukavice místo toaletního papíru.

Rozhlížím se kolem sebe – tady ne, tamhle taky ne, jéžišmarjá, hlavně se neposrat, tady by to taky nešlo, jéžiši, já už to nevydržím, nechci mít špinavý prádlo, už vidím, jak mi to teče z legín, notyvole, co budu dělat? V tom okamžiku je mi už skoro jedno, kde přidřepnu, za kterým bezovým keříčkem s větvemi tak tenkými jako hodinové rafičky.

Tenhle dráždivý tračník, to je vám věc. Tuhle jsem měla pojedla červenou řepu. Po ještě nestráveném jídle jsem si vyrazila ven. Střeva začala své obvyklé povídání a já mazala do křoví. V létě je menší problém najít příhodné místo. Dodnes je mi záhadou, že mé tělo opouštěla červená řepa, asi tak necelou hodinku po pozření. To přece ještě nemůže být stráveno a její cesta trávicím traktem nemůže být ukončena.

Můj muž tomu nerozumí, ale je to badatel a snaží se přijít věcem na kloub. Dlouhé hodiny se zabýval zkoumáním a přemýšlením, jak je tohle možné. Jeho závěr zněl: červená řepa předbíhá. Souhlasím s ním. Má svou teorii o vyměšování, která tvrdí, že pořadí přijímané potravy se při odchodu z těla nemění. U něj odchází každé ráno ve změněné konzistenci, vůni a barvě strava přijatá předchozího dne. Nejprve je na řadě snídaně, pak svíčková se šesti, následuje odpolední dezert a večerní klobása. Jestli je tam i půlnoční tatranka vdechnutá v polospánku nad dřezem, si není zcela jist.

Mimochodem, jistě jste si všimli, že jeho jídelníček není vzorový, přesto je štíhlý, v pětašedesáti pohyblivý, vitální a zdravý. Stejně, možná ještě hůř se stravuje jeho devadesátiletý otec a ten je taky vitální.

Tak vám vlastně nevím, jak to s tím stravováním je. Jedno vím ale jistě. Z domova musím vždy za všech okolností odcházet s dostatečným vybavením a hlavně se z toho nepodělat!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 30.12.2021 18:27 | karma článku: 28.40 | přečteno: 1009x

Další články blogera

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 889 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

Neuvěřitelné skutečnosti o fenoménu radosti

Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.

10.8.2022 v 16:18 | Karma článku: 4.17 | Přečteno: 95 | Diskuse

Kristýna Hajská

Jak mne mí rodiče týrali - matka

Nic mne neučili, měla jsem všechno umět. Řekli mi, že mám věci dělat dokonale a to mělo stačit. "Dokonalost" jsem vnímala jako náboženství. Mám se klanět, mám sloužit, nevím komu a nevím jak. A bible nikde, žádný návod..

10.8.2022 v 10:25 | Karma článku: 19.08 | Přečteno: 878 | Diskuse

Jiří Herblich

Téma sociálního kreditu je konstrukt vlády, která nechápe lidské potřeby

Kdo poznává, ten věří, kdo nevěří žije jako pes ve společnosti, která jej toleruje. Víru oživuje to čím se člověk zabývá, přesto to není rozhodující proto, čemu člověk věří.

10.8.2022 v 8:50 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 380 | Diskuse

Jan Vavřík

Jak jsem potkal Tadeáše

K prázdninám patří cestování. Přes vysokou cenu benzinu lidé jezdí hlava nehlava. A všude, i v prodejnách rychlého občerstvení, narazíte na rodiče s dětmi, které přesně vědí, jaká jsou jejich práva.

9.8.2022 v 23:38 | Karma článku: 26.08 | Přečteno: 595 |

Karel Trčálek

Od starého Heitzmanna ke kolínskému Cyklonu B

Až zase pojedete vlakem a budete mít dvě hodiny času, vystupte v tomto zajímavém městě, kde dělal starostu Hitlerův soukmenovec. Z nádraží to je sotva deset minut chůze na kolínské náměstí s nádhernou knajpou„U třech pírek“

9.8.2022 v 18:51 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 377 | Diskuse
VIP
Počet článků 281 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3252

„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.

Najdete na iDNES.cz