Dámská kabelka - tajemná jako ženská duše
Má kabelka je o hodně tajemnější než moje duše. Je jako mořská hlubina. Temná a neprobádaná. Co se na jejím dně nachází? Taky bych ráda věděla. Mnohdy se mi stane, že na povrch vypluje věc, kterou jsem už dávno odepsala, ale často z ní nejsem schopná vylovit zvonící telefon. Klíče? Kapitola sama pro sebe.
Stojím přede dveřmi, nohy křížem, stahuju pánevní i hýžďové svalstvo, lehce podupávám. Už cestou jsem popobíhala, abych byla co nejdříve doma. Chce se mi totiž hrozně moc na záchod. Prohledávám kabelku. Klíče, které jsem před hodinou při odchodu z práce do kabelky vhodila, se snad ztratily. Nemůžu je v tašce najít. Nenávidím svoji kabelku, své klíče, svůj močový měchýř, emigranty, imigranty, granty, haranty, garanty, panty, fanty a vlastně celý svět.
Uzluju nohy, kroutím se.
Snažím se na rohožku vyvrhnout obsah kabely dřív, než se na ni vypustí močový měchýř. Nákup - kilo mouky, láhev vína, půlku chleba, cibuli, pomeranče. Dále pak papírové kapesníky i všechny tři rtěnky. Nesmějte se, nejsem marnivá, nosím při sobě tři, kdybych náhodou nemohla jednu najít. Stává se mi to náhodou hodně často. Zase nenosím s sebou hřeben, pročesávám si vlasy prsty, které mám pořád při ruce. Pudřenka. Diář s propiskou. Kde se tady vzala tahle knížka, kterou jsem měla vrátit před měsícem do knihovny? Telefon. Spodní kalhotky. Pro případ nouze. Neblbněte, nejsou použité, to jen jsem připravená na všechny varianty. Jestli nenajdu klíče, budou se hodit. "Co tam ještě bude? Kde jsou sakra ty klíče?" chytám se beznadějmě za hlavu.
Ve chvíli, kdy už to vypadá na nehodu typu buď mokrá rohožka nebo smrt á la Tycho de Brahe, vydoluju klíče, odemknu a utíkám do nitra bytu na záchod.
A tak je to s mojí taškou pokaždé.
Mám pocit, že se mi mstí za všechny nespravedlnosti, kterých jsem se na ní dopustila. Třeba, jak jsem ji tuhle zapomněla i s deštníkem v kavárně. Naštěstí pršelo a já se hned ode dveří vrátila pro deštník. Taška se válela hned vedle, tak jsem si ji sebrala. Jako bych za to mohla, že jsem v roztržitosti na ni zapomněla, když jsem při odchodu po dvou dvojkách červenýho (po třech, no!) bezostyšně čuměla na toho hezkýho mladíka od vedlejšího stolu.
Nebo, jak jsem vytáhla místo peněženky ze dna kabely plastovou kačenu. Vysvětlí mi někdo, kde se tam vzala? Mé nejmladší dceři je přes dvacet a na hraní zcela určitě používá úplně jiné hračky.
Musíte se mnou souhlasit, že moje kabela je plná tajemství a záhad.
Ale s tím je konec. Dostala jsem krásnou, červenou, značkovou, elegantní kabelku. Je taková maličká, velikosti balíčku kávy. Oč je menší, o to byla dražší a tím se dostala na první místo mezi mými poklady. Tahle vysoce elegantní kabelka ze mě konečně udělá dámu.
Do ní, i kdybych chtěla, nenarvu ani drobeček navíc. Pojme pouze brýle, telefon, klíče, peněženku a doklady. Balíček kapesníků tam rvu silou vůle a mnohdy je moje vůle na tašku krátká. V téhle kabelce má vše svoje místo předem určené. Nestane se, že bych nemohla něco najít. Nevejde se tam diář ani knížka. Už se neprohýbám pod její tíhou, když ji zavěsím na předloktí a je mi jasný, že bolavý loket mi nezpůsobila ona. S touto taškou se mi nikdy nepovede rozluštit záhadu dámské kabelky. Tato taška žádné tajemství neskrývá.
A tak mi nezbývá nic jiného, než nezbytné zbytečnosti nosit v příruční tašce. Tam se vejde celý nákup a další a další kraviny. Když ji přehodím přes rameno, podlomí se mi nohy a rameno klesne k zemi.
Na doživotí jsem odsouzená k nošení tašek a luštění jejich záhad.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.