Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Bolavá záda, krvavé koleno aneb Vzhůru do Beskyd

Dlouhý zimní večer. V krbu praskají polena, teplo domova se rozlévá po celém těle. Svět se zdá být růžový jako dětská tvářička, Beskydy se mění v Polabskou nížinu, cesta po D1 i D5 přes celou republiku ve výlet zalitý sluncem.

Člověk na gauči snadno zapomene, že přeplněná dálnice se stává pastí, ze které není úniku. A že ze západního cípu republiky do východního je to šílená porce kilometrů i když si vezete zadek v autě.

Ale ty výhledy… zasním se při vzpomínce na Beskydy.

„Já se vrátím,“ pronesla jsem loni při odjezdu z Valašského Hrbu, a proto za dlouhého zimního večera odesílám registraci. Třicet horských kilometrů.

Po Velikonocích se v mém těle zabydlují viry a nechtějí ani za nic pryč. Za měsíc duben uběhnu sotva třicet kilometrů a v květnu? Kdybych neběžela Vltavu Run, bylo by to podobné. Vltavu si odběhnu, snad při mně stojí běžecký Bůh, na své poměry celkem slušně. Protože mě za čtrnáct dní čeká kopcovitá třicítka v Beskydech, chci se přece jen trochu rozběhat.

V neděli před Hrbem se protahuji tak intenzivně, až mi rupne v zádech. Skřípne mě to dozadu, a to tak, že když udělám stoj spatný, nevidím si na špičky palců na nohách. Z profilu vypadám jako židle, zadek vystrčený dozadu. Dokonce i můj muž říká: „Nějak ti narost‘ zadek.“ Je to miláček, nezabili byste ho?

Rychlý (tedy v rámci možností) přesun k fyzioterapeutce. Naštěstí je také běžkyně a ještě ke všemu moje dcera. Říká, že do soboty je ještě daleko – to vím taky - necelý týden, nic závažného neshledává, ordinuje sadu cviků a trpělivost. Chacha, ta mi chybí celý život.

Ve středu přijde startovní číslo na Hrb. Jdu zkusit záda rozběhat. Po prvním kilometru utřu slzy vzteku a přejdu do chůze. Po příchodu domů si dám sadu cviků několikrát za sebou, jdu se prohřát do sauny a přeregistruji se na dvacítku.

Čtvrtek.

Uběhnu šest kilometrů bez bolesti a věřím, že to bude dobrý. Cviky nezanedbávám. Že bych se přeregistrovala zpátky na třicítku? Ne! Nemám nic naběháno. Takhle málo jsem naběhala naposledy ve svých běžeckých začátcích. Záda zabolí jen občas a jen málo.

Pátek.

Cesta do Beskyd je jedno veliké pekelné peklo. Přetížená D5 nezvládá nápor. To, co jindy ujedeme za hodinu, nám trvá tři. V duchu lituju, že jsem tenhle podnik vůbec vymyslela, ale navenek nedávám na sobě nic znát. Jsem zvědavá, jak se budou záda tvářit po devítihodinovém sezení v autě. Těsně před půlnocí dorazíme na místo, polkneme hlt Becherovky a znaveně upadneme do postele. Z nebe se valí proudy vody, blesky osvětlují kopce kolem, které se předvádí ve své monumentálnosti. Hrom všechnu tu hrůzu znásobí. "Tak tam nahoru mám zítra jako běžet?" Znovu lituju, že tu vůbec jsme.

A záda? Vůbec o nich nevím, když se postavím rovně, vidím si špičky nohou. Léčba šokem evidentně funguje.

Sobota.

Přiznávám si, že nemám naběháno a těsně před startem zvažuji přeregistraci na desítku. Ale přece jsem neabsolovovala to šílené martyrium po českých silnicích kvůli pár kilometrům. Tu dvacítku prostě dám, i kdybych se měla do cíle doplazit.

Vyběhneme. Trať si pamatuju z loňska.  „Ale ne! Takový kopce tady loni nebyly. Stejná trať, jen kopce nějak vyrostly.“

Na pátém kilometru ještě trochu závodím, a nechci se zdržovat obíháním louže. Šup! Noha podklouzne a už se válím v blátě. Z kolene obaleného bahnem crčí krev. Turisté mi nabízejí vodu, tak omyju ránu. Krev nechávám volně téct po noze.

Chvíli na to přichází bod zlomu - má snaha: „Tu doběhnu…, nenechám se předběhnout!“ se mění v: „No a co!“

Běžím dál. Rozbité koleno krvácí a trochu bolí. Ale záda drží, úpon, který mě trápí už několik měsíců taky. Jsem vděčná za povrchové zranění. Proti mně se objevují běžci z tras, které startovaly o hodinu nebo půl dříve. Tady se běží tam a zpátky. Delší tratě mají jinde otočky. Někteří závodníci si všímají mého zranění, někteří mě litují, jiní mi fandí, někteří mě minou bez povšimnutí a někdo mě chce i ošetřovat. A také mi říkají, jak jsem dobrá. Na otočce mi dobrovolníci nutí ošetření, ale já se směju, že to není nic. Tolik lidí se o mě už nestaralo několik desetiletí. 

Otočka a cesta zpátky. To je zajímavý. Tam to bylo pořád do kopce a stejná cesta zpátky je taky pořád do kopce. Ale ty výhledy… V hlavě se mi rozezní - …zemský ráj to napohled… Jo, v duchu si zpívám hymnu. Přestanu, až když si uvědomím, že při státní hymně se má stát v pozoru. Tak to bych se do cíle v limitu nedostala. V duchu si řeknu: „ To je teda cesta.“ Hard disk okamžitě nahodí „Na Okoř je cesta…“, která probere z letargie peristaltiku. Cupitám se staženými půlkami po hřebenu a toužebně vyhlížím lesík. To se může stát jenom mně. Přesto jsem šťastná, při sezení na bobku mě nebolí ani záda ani kolena ani svaly. Jen krvavé koleno.

Tři kilometry před cílem si poposkočím přes louži a čapne mě křeč do lýtka. Už jsem se chtěla divit, že by křeče nedorazily na mejdan.

U cesty sedí na zemi kluk. Zastavím a ptám se, jestli má taky křeče. Prý ne, točí se mu hlava, je celý bledý. Přinutím ho lehnout si na záda a dát nohy nahoru, což vzápětí udělá a pošle mě pryč.
A pak už jen kopec dolů do cíle. Mezitím ještě jeden nahoru, který tady zatím stačil vypučet: „Ten tu prve určitě nebyl!“

Mám to v kapse. Přestože mi nic nehrálo na ruku, do cíle jsem se dopravila v celkem slušném stavu. Noha od kolene do ponožky krvavá, boty obalené bahnem, vlk zakousnutý tam, kam nepatří, ale úsměv a ruce nahoře při probíhání cílovou bránou musí být.

Později mě ošetřila Horská služba. Náčelník do protokolu píše, že se mi to stalo při rekreační chůzi. „On mě snad viděl na trati?“

Druhý den? Bolí mě jen odřenina, jinak nic! Běh léčí, i když bolí!

Autor: Zuzka Součková | čtvrtek 2.6.2016 14:24 | karma článku: 27,94 | přečteno: 1091x
  • Další články autora

Zuzka Součková

Historka vskutku fekální

Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!

30.12.2021 v 18:27 | Karma: 28,76 | Přečteno: 1143x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Je svět v pořádku?

Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.

3.5.2020 v 19:05 | Karma: 24,72 | Přečteno: 977x | Diskuse| Společnost

Zuzka Součková

V ortopedické čekárně

Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.

27.4.2019 v 19:48 | Karma: 36,39 | Přečteno: 3518x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jsem nemohoucí, ale bojuju

Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.

17.4.2019 v 12:48 | Karma: 28,93 | Přečteno: 1395x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vytrácí se slušnost?

Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.

25.3.2019 v 18:09 | Karma: 42,19 | Přečteno: 3374x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma: 43,08 | Přečteno: 3581x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Úchylák v bazénu

Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?

24.10.2018 v 19:28 | Karma: 29,37 | Přečteno: 2726x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?

Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.

22.9.2018 v 9:15 | Karma: 29,34 | Přečteno: 934x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)

Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.

1.9.2018 v 15:27 | Karma: 41,44 | Přečteno: 4910x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy

Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.

20.8.2018 v 20:19 | Karma: 27,61 | Přečteno: 1058x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Učitelčin obyčejný rok

Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.

23.7.2018 v 12:20 | Karma: 41,25 | Přečteno: 4204x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Vy nemáte slevovou kartičku?

Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.

26.6.2018 v 13:53 | Karma: 42,38 | Přečteno: 6735x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Padesátiletá rebelka. Fakt?

Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!

9.6.2018 v 21:02 | Karma: 36,82 | Přečteno: 2290x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jak jsme se málem stali obětí trestného činu

Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.

20.5.2018 v 18:19 | Karma: 33,96 | Přečteno: 1526x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...

Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.

12.5.2018 v 8:17 | Karma: 32,67 | Přečteno: 5340x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Muž a žena po třiceti letech soužití

Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.

6.5.2018 v 7:33 | Karma: 33,11 | Přečteno: 2161x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Svoboda je pryč, vážení!

Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?

30.4.2018 v 18:12 | Karma: 36,56 | Přečteno: 1929x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!

Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.

21.4.2018 v 8:29 | Karma: 41,26 | Přečteno: 4030x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy

Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.

11.4.2018 v 21:21 | Karma: 38,25 | Přečteno: 5228x | Diskuse| Ostatní

Zuzka Součková

Učitel, ten tvrdý chleba má

Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.

30.3.2018 v 8:14 | Karma: 31,59 | Přečteno: 1393x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.