Ahoj, jsem tvé stáří. Tak zůstaň, kde jsi!
Od dětství se pomalu přesunujeme do mládí. To brzy pomine a už tu máme střední věk. Ani ten netrvá věčně, když hodiny pořád běží. Stáří ale nepřichází přímo. Ještě předtím než se dostaví, natoupí fáze "vypadáš dobře".
Jak hodiny tikají, naše těla chátrají. Někomu rychleji, někomu pomaleji, ale nikdo se devastaci tělesné schránky nevyhne, i když se všemožně snaží.
Zemská přitažlivost.
Působí na vše. Když vám něco vypadne z ruky, vždy dopadne na zem. Co dřív stálo, dnes raději visí. Z pevných ňader se stávají vytahané ponožky, mužský penis přestává žít svůj nekotrolovatelný život. (pozor - neříkám, že je chcíplej!). To mi připomnělo historku mého kamaráda. Na střední škole měli vnadnou fyzikářku. "Kozy se jí při každým kroku zhouply nahoru - dolů - nahoru -dolů jako vlny na rozbouřeném moři," vyprávěl a v očích měl takový zvláštní lesk. Pak ho fyzikářka pozvala k tabuli. Pozor! Žádné vedlejší úmysly v tom nehledejte. Prostě jen chtěla prozkoumat jeho znalosti fyziky. Podává jí žákovskou. Ona se po ní natáhne. V ten okamžik se její ňadra hříšně, vyzývavě rozhoupají. Klukovi se zhoupne žaludek, hlava se zatočí touhou. Stojí s otevřenými ústy. Pozadu nezůstane ani jeho penis. Postaví se do pozoru jako voják v poli. Všechna krev se nahrne tam dolů, hlava prázdná jako vypitý hrnek. "No a nic jsem neřek a dostal sem kuli. Kvůli těm jejím kozám, víš," řekl a v očích měl zase takový ten zvláštní lesk.
Nosy i ušní boltce se prodlužují. Póry na nose se mění v krátery. Na obličeji, krku, ramenou se objevují útvary, které tam nemají co dělat, které tam nikdy nebyly a své majitele upozorňují, že čas běží. Obličej i ruce brázdí vrásky velikosti bramborových řádků. Prozradím vám, jak se zbavit vrásek jediným pohybem. Sundejte si brýle! Ano, zrak i sluch odchází do důchodu, na rozdíl od nás, kterým naši zákonodárci odchod oddalují. Vlasy ztrácejí pigment a šediví, zatímco onen pigment se přesunuje na ruce, obličej, krk, poprsí, kde vytváří nehezké skvrny různých velikostí různých dolarů.
Po ránu leccos bolí, a večer také.
Nastavit se do módu "vypadáš dobře" dá každé ráno víc a víc práce. Namalovat obličej na ksicht znamená používat více přípravků a bát, aby se to nepřehnalo a z "vypadáš skvěle" se nestalo "pomóc, je tady zombie".
Tuk z buclatých tvářiček se stěhuje kolem pasu, boků, na zadek i stehna a nechce odejít ani za nic.
Přes tuto devastaci, chátrání našich tělesných schránek, v nás zůstává stále mladý duch. To dítě, ten mladý pubertální ďábel, kterého je někdy těžké zvládnout. Ten, co si okopává špičky bot v podzimním listí, nezřízeně se řehtá něčemu, co vůbec není k smíchu. Ten, který se občas zapomene a přeskočí louži, místo aby ji decentně obešel. Někdy do ní i schválně dupne a sleduje, kam až vystříknou kapky. Dítě, které touží po lásce. Přestože tvrdí, že na mínění ostatních mu nezáleží, jeho srdce se zatetelí, když ho někdo pochválí, či když se mu něco povede.
Nevím jak vy, ale já si v sobě pocit mládí chci uchovat na věčné časy a nikdy jinak!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.