Věková diskriminace?
To jsme se tak potloukali po Krkonoších. V Rokytnici u lanovek jsem si vzala mapku, abych zvěděla, kam mě můj drahý životní partner zase požene. Abyste tomu rozuměli. Kdysi, asi před třemi lety jsme lyžování trochu překopali. Začali jsme místo jezdit z kopce dolů, chodit s lyžemi nahoru na horu. Ne snad, že bychom byli nějací průkopníci, jen jsme si pořídili skialpinistickou výbavu. To si za spoustu peněz koupíte skialpinistické lyže, vázání i boty, k tomu hole, stoupací pásy - což jsou chlupaté dečky nalepené na skluznici (ty chlupy jsou v protisměru a umí lyže podržet v kopci, což jsem dodnes nepochopila, jak je možné!) a můžete vyrazit. Tam, kde všichni jedou v pohodě dolů, se skialpinisti cpou v nahoru, někteří v posledním tažení (já!). Než jsem s tím začala, měla jsem pocit, že je to krásný sport.
Tento pocit mi vydržel do prvního prudkého stoupání, kde si moje hlava vždycky postaví hlavu. Zavelí - jít stromečkem. Tak jak mě to naučili v šesti letech - do kopce se musíte opřít o hranu lyže, udělat z nich takové véčko (stromeček) a jedině tak se lyžař přehoupne přes prudké stoupání. Jakmile na lyžích se stoupacími pásy tohle uděláte, přestanou pásy fungovat. Jsem zavěšená na holích, zadek nad propastí. Malá chvilka a už se kutálím dolů, do míst odkud jsem před dvěmi hodinami vyšla. Pod kopcem vysypu sníh zpod bundy i ze spodních kalhotek a začnu nanovo stoupat, abych ve stejném místě zase nasadila stromeček (tak jak jsem se to naučila ve svých šesti letech) a znovu se skutálela dolů. To se tedy zatím nestalo, ale měla jsem už tolikrát namále. Vždycky jsem se nějak zmobilizovala, přesvědčila samu sebe, že lyže musí mířit na vrchol kopce a nahoru se nakonec vždycky nějak vyšplhala.
Tohle sáhodlouhé vyprávění jsem vám sem dala, abyste plně pochopili, proč se můj obličej rozzáří, když zjistím, že společnost Spartak Rokytnice, a.s. nabízí svým klientům kromě vyvezení lanovkou nahoru, nebo dolů, i baby koutek. "To je přesně pro mě, pro babu," zajásám. Radostí si poskočím, když se dočtu, že nabízí pedagogický dozor. Skvělé! S kolegyněmi pokecáme a zabědujeme nad dnešním školstvím. Když dojdu k informaci, že v prvním patře mají restauraci, už řvu nadšením. "Ano, nechám se odložit do baby koutku, a s ostatníma babama strávíme krásný den nad sklenkou bílého (třemi až pěti!) pod pedagogickým dozorem. Budeme krásně pomlouvat snachy a zetě, chlubit se svými vnoučaty i šikovnými dětmi. Předpokládám, že po první sklence přejdeme k výměně receptů, po druhé se z nás stanou odbornice na sport a expertky na hokej. U třetí sklenky přejdeme k politice, což je téma velice křehké. Proto v závěru nad pátou sklenkou dojde na nejhorší. Trochu se poškorpíme, navzájem si vytrháme hrsti šedivých vlasů. Naštěstí nás pedagogický dozor rychle zklidní a s úlevou předá našim drahým polovičkám. Ty budou po celodenním lítání po horách plné hormonů štěstí a za vlasy si nás odtáhnou do svých hotelových pokojů."
Ovšem tenhle můj dokonalý plán, na který jsem se tak těšila, rychle ztroskotal. Do baby koutku mě nevzali. Ve dveřích totiž byla tyč. Napříč. Limitovala velikost baby, která může vstoupit. Je snad tento baby koutek určen pouze pro shrbené stařenky vysoké sotva metr dvacet? Připadám si velikostně znevýhodněná a věkově diskriminovaná. Nevím teď, jestli mám vznést stížnost do Bruselu, nebo počkat. Počkat až tíha života zkroutí mé končetiny a ohne záda do správné velikosti. Dávám tomu minimálně třicet let. Pak se s babama v koutku konečně sejdeme. Každá si povedeme svou. Budeme na sebe hulákat: "Co jste říkala?" přičemž si uděláme z ruky kornoutek - naslouchátko. Očima za silnými skly brýlí budeme vyhlížet číšníka, který místo životadárného červeného vína - mléka starců a stařen - přinese sklenici opravdového mléka, brrr. A když budeme mít štěstí, tak nás pedagogický dozor i přebalí.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Muž a žena po třiceti letech soužití
Člověk je párový tvor. Většina. Já tedy ano a předpokládám, že i můj muž. Společně káru života táhneme třicet pět let. Je tedy zřejmé, že navzájem si vidíme až na úplné dno. Můj muž mě často prokoukne až tam, kam já nedohlédnu.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.