Muž a žena po třiceti letech soužití
Znáte ten vtip, jak si manželka narazí na hlavu plynovou masku a čeká, zda si toho manžel všimne. Když se nic neděje, zeptá se: "Co je na mně novýho?" Manžel si ji dlouze prohlíží, ona na něj za očními skly povzbudivě mrká. Vtom mu svitne: "No jo, nabarvila jsi si obočí!"
Tak tenhle vtip jsem prožila na vlastní kůži. Vydržte, vezmu to od začátku.
To jsem si takhle v sobotním prosluněném dopoledni vyjela na koloběžce. Cílem bylo cca deset kilometrů.Jenže! Při jízdě kolem obchodu s cyklistickými potřebami se to nějak zvrtlo. Obchod mě, aniž bych sama chtěla, vcucnul dovnitř a to byl konec.
"Nevadí vám, že sem jedu i s tou koloběžkou, mě to nebaví venku přivazovat?" a už ji pokládám doprostřed. Později se ukáže, že na úplně nejnevhodnější místo, protože po celou dobu mého pobytu (a že to nebyla krátká chvíle) ji já i dva prodavači neustále přeskakujeme.
"Já bych se podívala na nějakou přilbu," chrlím dál své požadavky. Kluci, prodavači jsou hodní a ochotní. "Ale pozor, mám malou hlavu. Fakt!" A hned jim vyprávím historku, která nikoho vůbec nezajímá, jak jsem si před dvaceti lety nechávala šít klobouk a modistka (to je ta, která klobouky šije) se hodně podivovala nad velikostí mé lbi. "Opravdu, vy máte hlavu jako dítě." Bylo mi v té době třicet pět a bylo v tom okamžiku stydno. Jako dítě?
"A jakou máte barvu kola? Taky takovou?" ukazuje obchodník na kolobrndu a zanechává mou historku s malou hlavou doznít bez povšimnutí.
"Barvu mám takovou, no," začnu obhlížet, vše co tam mají, totožnou barvu nenecházím.Nechává mě být a podává mi asi tři helmy, ani jedna mě, co se týče barvy, neohromuje.
Nechávám přilbu přilbou a vrhám se na kola. Kolega Vodvářka, bloger a lékař (oba v jednom), ve svém posledním článku fundovaně psal o jakési amygdale, která září, když žena nakupuje. ZDE
Moje amygdala se rozechvěla rozkoší, zářila jak supernova, já přeskakovala z kola na kolo, sundávala a nandávala cyklohelmy, obhlížela dětská odstrkovadla a být tam ještě o vteřinu déle, požádala bych prodavače, aby mi ukázal, jak funguje suspenzor. Nakonec jsem zakoupila jen jednu cyklistickou helmu, kterou si přidám do sbírky k těm ostatním. Bezpečnost nade vše.
"Nemusíte mi ji balit, vezmu si ji rovnou na hlavu."
Vyrazím do lesa, ale pak si uvědomím že čekám návštěvu, musím uvařit oběd a veškerý volný čas jsem kvůli vzrušené amygdale (víte, sice vůbec nevím, co to je, ale to slovo se mi moc líbí - prosím, nevysvětlujte mi to, je to zbytečné!) promrhala v obchodě. Vracím se tedy domů.
Můj drahý seká trávu. Tak jak jsem, s novou přilbou na hlavě, se mu jdu ukázat. Stoupnu si před něj a čekám.
Nic.
Čekám.
Nic.
"Ty jsi si koupila něco novýho?" došlo mu to, zná mě dokonale!
"Hmmm."
Čekám.
Nic. Pochopil, že se mě jen tak nezbaví a taky potřebuje sekačkou zajet na místo, kde stojím.
Začne mě sjíždět pohledem. Začíná od zadního kola koloběžky. Tak to bude dlouhý... Pokračuje botami, nohama, zadek. Nic. Najednou jeho pohled zamíří ze spodní části těla k hlavě. Vykulí oči: "Ty máš novou helmu."
Uhádnul to. No řekněte, není zlatej.
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Zuzka Součková
Obědy zdarma pro všechny
Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.
Zuzka Součková
Úchylák v bazénu
Chvilku si ho nevšímám, ale pak si uvědomuju, že plave za mnou. Když mě předplave, protože tak pomalu jako já asi neumí, počká si, a zase ho cítím za sebou. Začíná mi to být nepříjemné. Kouká mi na zadek, nebo co?
Zuzka Součková
Předvolební slibování aneb Čeká nás zářná budoucnost?
Už je to tu zas. Předvolební sliby. Politici pevným přímým pohledem shlížejí na nás obyčejné občany ze svého piedestalu umístěného na každé volné ploše a slibují.
Zuzka Součková
Určeno rodičům pubertálních fracků: Jak přežít pubertu (návod)
Puberta je hormonálně podmíněný proces, na jehož konci je dosaženo pohlavní zralosti a schopnosti reprodukce. Tak hovoří věda. Laicky řečeno je puberta stav, kdy zúčastnění denně přemýšlejí nad vraždou, či sebevraždou.
Zuzka Součková
Jak mi nevyšlo stát se součástí reklamy
Reklamní svět je svět krásných lidí, plný světel, úsměvů, radosti, štěstí a lásky. Obyčejnému člověku dodává spoustu naděje, že i jeho by něco takového mohlo potkat.
Zuzka Součková
Učitelčin obyčejný rok
Každý, kdo vychodil základní školu, ví přesně, jak mají učitelé žáky učit. Co s nimi mají dělat, jaké učivo probírat, a co by po těch chudinkách dětech neměli nikdy chtít.
Zuzka Součková
Vy nemáte slevovou kartičku?
Zaměstnanci lékárny Benu se ze mě roky marně snaží udělat pacienta vnucováním slevové karty. Ač letitá dáma, návštěvníkem lékárny jsem poměrně sporadickým. Nechodím pro léky pravidelně, asi proto, že žádné pravidelně neužívám.
Zuzka Součková
Padesátiletá rebelka. Fakt?
Když je jednomu padesát a víc, nedbá názoru okolí. Pro mě za mě, ať si kdo chce, co chce, říká. Mně je to fuk!
Zuzka Součková
Jak jsme se málem stali obětí trestného činu
Už několik let jezdíme po světě s obytným autem a s koly. Kola vozíme na zadním stojanu. Můj muž je pečlivý a opatrný. Kola zamyká několika řetězy a přikrývá plachtou.
Zuzka Součková
Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Po kolejích jezdí vlaky. V dobách mého mládí byly špinavé, záclonky utahané, smradlavé. Záchody znečištěné, sedadla nepohodlná. Koženka na nich studená a při delší cestě dokázala přitáhnout do zadních partií pořádného vlka.
Zuzka Součková
Svoboda je pryč, vážení!
Svoboda je možnost, případně schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Poslední dobou se nad tím pozastavuju a přestávám věřit svým očím. Mě chce někdo omezovat?
Zuzka Součková
Návod k použití aneb Lidi, vzpamatujme se!
Koupili jste si v poslední době nějakou věc? Ano? A všimli jste si, jakou jste k tomu obdrželi knihu s názvem Návod k použití? Nemám na mysli elektroniku, kde návod má své oprávnění, ale třeba obyčejný hrnec.
Zuzka Součková
Gabriela Koukalová a poruchy příjmu potravy
Anorexie či bulimie jsou nemoci. Mnohdy postihnou krásné, mladé dívky, u kterých by to nikdo nečekal. Není to žádný výplod choré mysli, jsou to závažné choroby, které mnohdy spustí několik slov pronesených v blízkosti dotyčné.
Zuzka Součková
Učitel, ten tvrdý chleba má
Učitelé mají pořád prázdniny, chodí do práce na osmou, domů v poledne, dokonce mají i volné víkendy, a ještě pořád brečí, že mají málo peněz. Alespoň takto je veřejností profese učitele většinou vnímána.
Zuzka Součková
Boj o klienta aneb Jak mě vyhodili z Komerční banky
Na našem malém náměstí kromě starobylé radnice a vietnamských večerek stojí vedle sebe čtyři banky. Konkurence je ohromná a výběr dostačující. Všichni víme, že boj o klienta je tvrdý.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.