Jít na WC ve vlaku vyžaduje hodně odvahy...
Tohle je hudba minulých dob. Dlouho jsem vlakem nikam nejela.
Až tuhle.
Na perón přijíždí rychlík R566. Průvodčí otevře dveře, což později budu kvitovat s povděkem. Po pohodlných schůdcích nastoupím. Usednu na své místo, na které jsem byla nucena zakoupit kromě jízdenky i místenku. V kupé je smrádek a horko, tak si otevřu okénko. Něco je tam sice napsáno, ale nemám brýle, tak jsem v klidu. Interiér vlaku je dnes podobný letadlu. Sedadla měkoučká, čalouněná, vše čisté. Vlak nekodrcá po kolejích, ale vznáší se jako na obláčku.
Přijde průvodčí, naštvaným pohledem zkoukne mě i okno, pak ho vztekle zabouchne: "Neumíte číst?"
"Umím," hrdě, ale dotčeně se na ni podívám a usměju se. Úsměv prý otvírá všude dveře. Jak vidno, ve vlaku na průvodčí to neplatí. Zamračí se na mě.
"Tak jste si měla přečíst, že okno se nesmí otevírat, protože tady funguje klimatizace," štěkne na mě jako fena pitbula na jezevčíka Elektronicky projede lístek, hodí ho po mně zpátky, odfrkne si nad debilitou pasažérky, otočí se na podpatku a odkráčí středem. Připadám si jako žákyně, která nemá domácí úkol.
Moje výstupní stanice se blíží, musím si ještě dojít na WC. Dveře jsou otevřené dokořán, tedy vejdu. Hned u vchodu na mě zeleně bliká nějaké světlo. Bohužel zase nemám brýle, tak jen bez čtení návodu na ně máčknu. Bliká pořád zeleně, ale dveře se zavírají. Nad světýlkem je čudlík, páčka?... nedokážu poloslepu rozklíčovat, o co se jedná, ale zvládnu vidět ON - OFF. Zmáčknu to! Neděje se nic, dveře jsou zavřené. Rozhlédnu se kolem. Jedno světlo bliká vedle toalety, další u umvydla, Las Vegas by bledlo závistí. Toaleta je prostorná, vzdušná, madla čistá, zásobníky toaletního papíru i ručníků plné. Dveře zavřené.
Inu usednu na mísu, abych vykonala svou potřebu. Náhle vlak přibržďuje a dveře se ve směru jízdy pootevřou. Nemám možnost vyskočit a situaci napravit, jsem právě v plném proudu. Ke dveřím bych potřebovala udělat minimálně tři kroky a to v tuhle chvíli nejde.
V tom okamžiku kolem prochází celá devátá třída i s učitelem. "Ty vole, vona tady sedí na hajzlu. Nekecej, fakt? No jo, pojďte se podívat!" křičí na sebe žáci a hrnou se k dokořán otevřenému záchodu. Já červená až na zadku, připoutaná k toaletě, kalhoty u kotníků, hlavu mezi rameny, oči točím k zemi. Dělám, že tu nejsem a vzývám zákon optiky - já nevidím vás, vy nemůžete vidět mě.
Tak tohle se naštěstí nestalo.
S modlitbou na rtech, aby nikdo nešel kolem, jsem se vyčůrala a přešla ke dveřím, abych je zkusila znovu zavřít. Blikačky blikají, dveře jsou opět zavřené, ovšem pouze jen do chvíle, než vlak cukne, či pojede zase z kopce.
Později se dozvídám, že ačkoli je všechno v elektronice, tak páčka na uzavírání dveří funguje mechanicky. Prostě hrubá síla. V tu chvíli mi chyběla. Bála jsem se ji na WC použít, abych se posléze dostala ven. Raději čůrat s otevřenými dveřmi než zůstat uvězněná na záchodě až do Polska.
Jízda vlakem je pro člověka, který jede jednou za iks let velkým dobrodružstvím. Předpokládám, až pojedu příště, bude se všechno ovládat pouhým pohledem, a to teprve budu potřebovat pořádné koule, vlastně oči!
Zuzka Součková
Historka vskutku fekální
Když člověk trpí syndromem dráždivého tračníku, stává se z obyčejné vycházky drama, ve kterém jde nejen o zachování důstojnosti, ale i o čistotu prádla. Ačkoli se to po slovensky nazývá hnačka, zrychlení kroku nic neřeší!
Zuzka Součková
Je svět v pořádku?
Brzké jarní ráno, venku je ještě tma. Zavrtím se na posteli, probudí mě nějaký zvuk. Nastražím uši. Aha. To první ptáci zpěváci nastupují na scénu. Zatím zřejmě jen ladí tóny jako muzikanti před koncertem.
Zuzka Součková
V ortopedické čekárně
Pravou berli postavím do rohu, vezmu za kliku, otevřu dveře. Nezapomenu zastrčit berli zpátky do podpaží a ladným skokokrokem se vsunu dovnitř. Čekárna je plná, ale jedna židle zasunutá v koutě na mě čeká. Ztěžka na ni dopadnu.
Zuzka Součková
Jsem nemohoucí, ale bojuju
Klaním se před všemi, kteří mají jakýkoli handicap. Ať už někomu neslouží ruce, nohy, oči, uši, či nějaký tělesný orgán, vždycky je to problém. Mně momentálně podala výpověď ze služby pravá noha.
Zuzka Součková
Vytrácí se slušnost?
Scházím školní schodiště, proti mně se žene dětské stádo. Nedržet se zábradlí, ti malí predátoři by mě smetli. Někteří pozdraví.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.