Zuzanko, mám rád tyto normální a lidský články. Jen je jich málo a tak o to více díky

Pavle, děkuji...

Výbornej článek. Pobavilo. Boiler included.

To manželské čidlo taky mám. A je spojený s generátorem náhodných čísel, kdy v různých intervalech odpovídám JO, ANO, nebo HMMM

Díky!

Aha, jsem zklamaná, já myslela, že občas to čidlo vypíná, když někdy odpovídá JO, ANO, HMMM ...zřejmě ho máte od stejného dodavatele.

Zuzko, díky za opět "normální" blog mezi těmi "názorovými". To se člověk aspoň odreaguje.

Šípci posílají k Součkům přání hezkých a pohodových vánoc! 

Součci Šípkům děkují a přejí totéž!

U vás mám vždy jistotu, že mi zlepšíte náladu. Díky.

Václave, mám radost, že máte radost! Jsem už takovej obecní šašek...

.........to mi připomíná, když doktoři chlácholí, že dokud máme noční stání, jsme tak nějak v rychtyku.

Nevím, co k tomu říct, tak asi budu radši zticha!

První postřeh)..vidíš, první co tě napadlo: "Jak vypadá, je hezká, mladá?" ...A pak se nám chlapům se divíte

Františku, nedivíme! ...anebo divíme! 

tak ať se mu dobře čte.

Jaromíre, je mi líto, že se nedožil mého blogování, protože to byl člověk, který měl rád nadhled a sebeironii

MOc pěkný příběh

Někteří handicapovaní lidé mají zvláštní smysl pro humor. Jiní se stanou vůči celému světu krajně negativní. Já jsem bohužel potkal jen ten druhý příklad.

Martine, tak to mám asi štěstí... nedávno jsem psala o Simoně, té dívce, která je pro mě vítězkou dvacetičtyřhodinovky, jak si asi vzpomínáš, a to je taky takové sluníčko... asi mám štěstí... určitě není lehké žít s handicapem... Měj se prima a hezké Vánoce!