Zuzi, během tohoto roku se, zatím, rozvedlo pět mých kamarádek! Děsím se toho, kdy mi zase pípne sms na mobilu s textem "Miri, rozvádíme se, potřebuju si o tom promluvit, zvu Tě na kafe." Neděsím se toho povídání, ale kterou mou kamarádku s dětma zase opouští její muž! Ve většině případů to tak totiž je. Přitom zrovna "oni" byli tak bezva pár! Kámošky mi pak řeknou - víš, oba jsme fajn, přátelé nás mají rádi, ale dohromady už to neklape a tak si našel jinou....Ach jo.

Když už to neklape, nemá cenu vztah udržovat, i když jsou děti. Někdy je to pro ně úleva, že už nemají doma každodenní hádky a uplakanou maminku.

Miri, je to zvláštní rok. Letos se tolika lidem stala nějaká tragédie nebo něco, co je hodně zaskočilo, vč. tohoto...

Ráda tě vidím, předpokládám, že se máš dobře.

Naprosto Tě chápu, Zuzi. Když se mi rozpadlo první manželství, měla jsem šílenou tendenci hledat ten svatý grál partnerství. Tedy studovat ty, pro mne ideální, páry (a to i přesto, že jsem sama měla zkušenost se zvoláním přátel a známých :"Vy? Jak to, že právě vy dva, vždyť...!").

A, kdykoliv se takový, dle mne ideální, pár rozešel anebo jsem měla možnost nahlédnout jim pod pokličku a sdílet s nimi "škopíček špíny", brala jsem to téměř jako svou osobní prohru, jako ztrátu svých vlastních iluzí.

Asi opravdu je třeba hledat tu sílu a víru jen a jen ve vlastním páru, tedy v sobě a své drahé polovičce a užívat každého dne a nenechat se semlít všednostmi a problémy, které jsou absolutně všude. A mít radost z radosti toho druhého. Hezký den přeji

Dášo, napsala jsi to perfektně...

Díky a přeju hezký den vám všem

Dnesni doba rozvodum a rozpadum vztahu nahrava. Vse je povrchni, do hlav nam vsichni vtloukaji, jak musime jit za svym uspechem a svym stestim a jakmile nejsme aktualne stastni, mame jit od toho, jelikoz si stesti prece zaslouzime! Obecne se vytraci ucta k lidem vzajemne a respekt, vazeni si drobnych zivotnich radosti... Jsme zhyckani blahobytem, veci dnes uz nikdo neopravuje, nybrz vyhazuje a poridi nove a stejne pak pristupujeme i ke vztahum :(

Hezky to napsala výše Viktorie Beso...

Život je změna. Potkáváme lidi, kteří nás mají něčemu naučit, něco nám dát. Když je úkol splněn, jdou zase dál.

... v duchu, jsi použitej (použitá), tak čau?

V rodinných svazcích je to asi trochu složitější. Také neodvrhnu své dítě, protože jsem se od něj už něco naučila, splnila svůj úkol a chci jít dál...

Nikdy nic není jistota, a ve vztazích už vůbec ne. Vždycky jeden odejde dřív. Na věčnost vždy, někdy za jiným mámením,  někdy proto, že jsme stejní a někdy proto, že stejní nejsme. Ale do toho vidí jen ti aktéři.  Jen tady a teď, vážit si pěkných chvil .

Přesně tak, Ivo a děkuju, že ses zastavila

..... tak vono přepřahat v polovině kopca není žádná čurina, šak na druhou stranu,- trochaj adrenalinu na tobogánu po tej nudné "jistotě" není na škodu !

Jo!!!

Petře, výstižně řečeno, díky a posílám

Zuzko, to jsem si myslela už tolikrát. Ideální pár,... ale jen navenek. Nikdy do toho nevidíme a pak jsme překvapeni. Vím, jak to dokáže zasáhnout, ale to ví vždycky jen ti dva.

Přesně tak, Jituš!

Hezký večer.

no právě, všechno splečné ve všem si rozumněli...až je to přestalo bavít...ten věčný soulad...

Těžko říct...

Zuzko dobře, ale nechoď v současné době do lesoparku ve vašem městě, střílí se tam

No právě. Vím o tom, naštěstí mají na střílení vyhrazené hodiny a mezitím se tam můžu proběhnout...

Třeba to není definitivní..hodně párů se k sobě vrátí.

Kdysi jeden můj známý, od kterého žena odcházela a zase se vracela, řekl: "Slepovaný hrnek je jenom slepovaný hrnek."

...a tomu věřím.