I já patřím k těm extremistům, co chodí (skoro) všude včas a s trapně dlouhým předstihem. Ráno hypnotizuji budík půl hodiny předtím, než zazvoní a pak stejně vyměknu a vstanu dříve než musím, protože už stejně neusnu. Když snad někdy náhodou (či omylem) někam příjdu pozdě (byť o pět minut), totálně mě to rozhodí.... Lidi jsou halt různí, a čas je, jak jste správně řekla, relativní veličina. Super článek, díky.

Zuzko, už jsem na to přišel! Vy jste chlap! Jinak to není možný

Taky patřím k lidem, kteří když mají někam přijít, tak přijdou s minimálně patnáctiminutovým předstihem, jízdní řády znají nazpaměť za posledních minimálně dvacet let, na požádání jsou schopni přesně na měsíc dopředu určit konkrétní datum i čas, kdy se má něco odehrát, budí se minimálně dvacet minut před budíkem a slovo "zaspat" použili naposledy jako žáci druhé třídy ZŠ... prostě exot jak vyšitý

Však to říkám, Martine, pořád, že máme hodně společného

Už jenom abys vyběhl...

Také čekávám občas na lidi, kteří vstávají o hodinu dřív Ale někdy odpoledne a k večeru bych chtěla mít tu hodinu k dobru.

Všimla jsem si, Ivo, že tvé komentáře se objevují časně ráno...

Přeju Ti hezkou sobotu i neděli!

Dobrý večer, začnu citátem: „Čas si vymysleli lidi, aby věděli, odkdy dokdy a co za to.“ J. Werich

A teď si představte, že ty rozdíly, které popisujete s kamarádkou, mám se ženou. Zejména teď mě čekání v předsíni v zimní bundě a botách před odchodem do práce značně vyčerpává i díky tomu, že má předobrá žena nesnese v bytě nižší teplotu než 25 °C. V létě při stejné teplotě skuhrá.

Děkuju za pochopení.

A vězte, že vám rozumím, mám to s manželem a dcerami taky tak. Po letech společného soužití to už tak neřeším, a mnohdy raději vygruntuju byt, než se on a ony vykýblují... Stresující je pro mě odjezd na letiště, na vlak nebo do divadla. Opravdu nerada dobíhám letadlo, či vstupuji do hlediště po začátku představení...

Hezký večer!

Zuzko, v našem, pardón v mém, věku nemám problém s časem, ale jakej je den.

No jo, vlastně, jakej je dneska den?

Do půlky ledna jsem psala datum: 4.12., 5.12., atd. pak mi 15.1. došlo, že je leden! Kdo by se v tom vyznal, když je už několik měsůíců podzim, pak byla týden zima a teď je jaro

...... jasně že to není fééér,- v poslední době mám pocit, že rok má enem 6 měsíců,- jak šíleně to letí !,- .... idu prubnou novej krém na vrásky, nemám čas!

Petře, ani novej krém na vrásky čas nedokáže zastavit... něco o tom vím

Konečně někdo normální. Neschopnost přijít včas nesnáším a mám fobii, že přijdu pozdě. Tak jsem všude brzy a všichni mě mají za cvoka.

Kláro, věkem jsem se trochu obrousila, už nejsem tak radikální a už nechodím až tak včas. Někdy se mi podaří někam přijít dokonce o celou minutu později než minule...

Zdravím!

Náš tatínek tvrdí, že času a peněz měl vždy tolik, kolik potřeboval. Já mám pořád pocit, že mám obojího málo - možná je to ale tolik, kolik potřebuji

Tatínek je moudrý muž, že ho zdravím! Ostatně celá tvoje rodina mě uchvacuje.

Zuzko, je to tak. S časem je potíž - buď je ho málo, když jde o něco příjemného, a nebo zbytečně moc, když by člověk už byl nejraději někde úplně jinde - tak se táhne. S tím nic nenaděláme

Marie, nenaděláme... ale je fakt, že někdo chodí vždycky včas a pořád čeká na opozdilce... tři pětiny naší rodiny jsou ti opozdilci (muž a dcery)... ufff, naučila jsem se neřešit jejich ujeté vlaky, ulítnuté letadlo, atd... mě by nebavilo pořád někam dobíhat, práce odevzdávat po termínu, já mám ráda na všechno klid.

Přeju ti hezký víkend!