Vlastně mi všechny ty situace něco připomínají... Prckovi bylo asi 10 měsíců, vynesla jsem ho i s kočárkem před dům (tehdy naštěstí ještě činžák se sousedy), v tu chvíli se mi udělalo tak zle, že jsem se musela doplazit po schodech zpět do bytu. V koupelně se odehrála podobná scéna, jako jsi popisovala, jen dítě bylo venku. Hlavou mi běžely děsivé scénáře, po obličeji mi stékaly slzy... Zhruba po půl hodině jsem se nějakým zázrakem doplazila zpět a cestou jsem ještě neartikulovanými zvuky přesvědčila sousedku, že nutně musí se mno ven. Vědomí jsem ztratila až v momentě, kdy sousedka vzala z kočárku do náručí mé řvoucí dítě.

Jojo, vydržíme víc než člověk. A i když ten "můj" člověk je vcelku nezodpovědný, v podobných situacích se většinou naštěstí dokáže zachovat jako chlap.

My máme opravdu hodně společného, nicméně mít děti alespoň opticky pod kontrolou a pod zámkem bylo určitě lepší, než tvá situace - dítě někde na chodníku... ufff!

Užívej si sobotu!

Uf, ještě, že to dobře dopadlo!

To teda! Ani na jedné to nezanechalo nějaké viditelné následky

Hezký víkend, Kláro!

Gratuluji, Zuzko, že jsi narazila na toho pravého!

Horste, děkuji a hezkou sobotu vám všem!

Pěkně napsané.

Bůh věděl, proč stvořil ženu a věnoval tomu tolikčasu. Vznikla bytost pevná, která se ale umí zároveň ladně pohybovat. Ví, jak sevyléčit, když onemocní. Má jenom dvě ruce a přitom dokáže obejmout několik dětíi manžela najednou a to tak, aby je přešla každá bolest, ať na těle nebo naduše. Je měkká, křehká, něžná i jemná, ale zároveň silná. Dokáže nejenom myslet,ale také přesvědčovat.

Žena je prostě úžasná. Ta, kterou mám doma určitě.

Pěkně napsané

Děkuji vám, musela jsem to od vás opsat.

Vaše slova jsou moc krásná. Jen žena, která má vedle sebe krále, může být královnou. A ta vaše to tak má určitě. Děkuji.