Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Je zlatíčko, jak jinak?;-D Měla jsem to stejný. Manžel neustále a poměrně dlouho mimo domov, kamarádky, co by studentky VŠ, ve škole, jiné měly své starosti se svými dětmi, sousedky každá kolem 80 let, takže také měly starosti hlavně samy se sebou a babičky desítky kilometrů daleko...a já jen přežívala silou vůle, že MUSÍM, protože mi nic jiného nezbývalo...a poté, když jsem danou situaci zvládla, jsem se z toho vypětí vybrečela. Postupem času nebyl na pláč čas a já najednou zjistila, že se z puťky stala poměrně zocelená žena ;-) A hlavně se Ti podepisuji pod názor, že člověk se stejně nakonec musí umět spolehnout jen sám na sebe...

R^

3 0
možnosti
ZS

My prostě, Miri, zvládneme nemožné.

Hezkou sobotu ti přeju!

1 0
možnosti

díky, i Tobě a Tvému muži přeji! ;-):-)

1 0
možnosti
  • Počet článků 281
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3262x
„V okamžiku, kdy jsem pochopila, že dokážu všechno, co si umanu, se můj život obrátil naruby. Životní zkušenosti mi ukázaly, že se nemusím brát vážně a s úsměvem jde všechno líp. Limity, které mám, si tvořím sama ve své hlavě a je jen na mně, jestli je překonám.“

 

Jsem autorkou knih:

Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě

Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,

a knih fejetonů ze života:

Běh života s úsměvem

Diagnóza žena

Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz

 

Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:

https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc

Vaše vzkazy mne potěší.