My, holky ze Stanice Šedesát, posíláme zdravici a podepisujeme Tvé provolání, Zuzko. Jen upozorňujeme, že v dalším levelu čas ubíhá ještě rychleji a tělo tu a tam stávkuje... O to větší je radost z přežití! :-) Tobě, filosofko s mladým duchem:

Šárko, zdravím Tě do stanice Šedesát, jak se zdá, budu tam coby dup. Počkej tam na mě.

Krááása, ten Váš dnešní blog, přímo krása nebeská. Vzpomínám, že když mamka ve svých čtyřiceti zahlásila, že si jde sednout někam s holkama, tak jsem málem upadla. S holkama?! V JEJÍM věku?! A nyní, o 30 let později, plně chápu i svou susedu, čipernou sedmdesátnici, že jde s holkama někam "na rajz".. Prostě ať nám je, kolik chce, jsme stále ty holky.. A je skvělé si to užívat a ten volný čas je bonus, dar navíc.

I šediny vítám, alespoň mne nikdo nezdvihá v MHD ze sedačky . Prostě jiní lidé za melíry platí a já získala další bonus - mám je zdarma

...krásně jste to napsala, díky!

Také jsem se "toho času" trochu bála, ale zbytečně. Je to super čas, řekla bych dokonce, že někdy ještě mnohem lepší než mládí ...

Jak jsem tak nad tím přemýšlela, nechtěla bych čas vrátit, ale chtěla bych, aby se zastavil...

Hezkou škaredou středu!

Nejdřív zdravím a děkuji za pobavení jsem sice kousek přes padesát, ale když udělám v práci dřep tak kolegyně nevěřícně kroutí hlavou a to jsou o pár pátků mladší. Taky mi nějak ty děti vyletěli a já ten úprk let nějak nestíhám Tak ještě jednou díky

My holky nad padesát víme... díky!

....jóóó, padesát jařin,- krásnej věk !,- teda když člověk vidí, když slyší, žvejchá vlastníma kelcnama, nemá vychýlený plotny, tlak 220/50, u postele ibalgin, psí sádlo, hemostop a pod jazykem nitrák,- .............. a vo čem že ste to vlastně psala ?!

...já vlastně už ani nevím, Petře, ale to je fuk... hlavně že jsme!

Zuzi, bezvadně napsané! Víc k tomu dodávat nemůžu, ozvu se za 13 let

Ale mám-li zhodnotit svůj život "něco mezi třicítkou a čtyřicítkou", jsem poměrně spokojená Tak nějak jsem zjistila to, o čem píšeš, že nemá cenu přemýšlet o lidech, co ti škodí, lepší je věnovat se těm, na kterých ti záleží..a kupodivu se mi to osvědčuje, zatím..

že jo, máš přede mnou náskok, Miri. A ráda tě vidím!

Je to tak. Konečně máme čas i na blog, a ten Váš je přínosem i pro nás.

Děkuju a jsem ráda, že jste si mé psaní našla.

Moc hezké. Něco je individuální, něco všeobecně platné a přímo unisex. Já ve svých už blíž k 60 než k 50 se ztotožňuji s většinou článku. Dokonce jsem si zažil svou první krizi středního věku taky v pětadvaceti. I když u mne to nebylo šedivým vlasem. Zažil jsem červen snů. Dva týdny povodňová brigáda v našem (Centrotex) skladu koberců v Náměšti nad Oslavou. Osm hodin odbahňování, ale potom alkohol, sranda, volná zábava.... Následovaly dva týdny na er-ó-háckém táboře. Můj první tábor v životě. Praha měla kvůli spartakiádě prázdniny už od půlky června a podniky přidávaly jeden turnus táborů. Na běžné tábory jezdila stabilní parta skoro profíků, na tenhle mimořádný turnus ukecali několik nás úplných nováčků. Šlo mi to, děsně jsem si to užíval.

Pak přišel červenec, rodina na chalupě, já do práce a večer zedničit na úpravách v bytě, no to byly najednou splíny, že už mám v životě všechno za sebou a už čekám jenom na smrt.

(Potom se to zase zlomilo k lepšímu, ale to už by mi nestačil počet znakůpro příspěvek.)

Díky za příspěvek, na který málem nestačil počet povolených znaků.

Skvělé, pozitivní, děkuji za napsání a zveřejnění tohoto blogu

Já děkuji za vaše slova!

Pěkné psaní, moc jsem se pobavil když jsem četl ty hlášky dětí. Tak nějak jsem si vzpomněl na doby dávno minulé a to jsem prosím chlap a šlo to často mimo mě k mé ženě, tedy kromě žádostí o peníze a záležitostí, které většinou plní muži. Rád Vás paní Zuzano čtu.

Děkuji moc. Je vidět, že máte vybraný vkus

Hezkou škaredou středu!