Na blackoutu mám nejradši první fázi: dobrodružnou hru "Hledáme baterku"

.....jsem začal běhat, Zuzko...po večerech....běhám i do schodů, do kopce....na rovince uběhnu sice jen kilometr a mám dost, a také se zatím nedostavilo dost endorfinů, abych běhal pro radost...ale možná tak vyzraji nad blackoutem

Mimochodem, vůbec nerozeznám, kdy jde o nejnovější model chytrého telefonu

Zdá se, že máme hodně společného, Františku!

Držím palce, endorfiny přijdou, jen vydržet...

Taky pamatuju. A bývalo to tak často, že baterka musela být vždy na jednom místě, abychom se nepřerazili při jejím hledání a na kredenci byl pohotovostní svícen. Když se naši dost vynadávali (i na režim), zpravidla následovalo to, co popisuješ, Zuzko. Já na černých hodinkách vyrostla... Tobě

Šárko, díky a hezký den!

Vzpomínám si na jeden konkrétní výpadek. Zrovna běžel premiérový díl legendární Nemocnice na kraji města. V jednu chvíli cvak a tma. Do tmy se pohroužilo celé město. Nebo aspoň jeho viditelná část. Během několika málo minut byly balkóny široko daleko obsazeny občany, kteří se snažili zahlédnout, jestli už se někde svítí. A jakmile se rozsvítilo, prchali zpět k televizorům. A než televizory naskočily, na další hodinu zhaslo.

Jj, Dietl, ten uměl národem zahýbat. To snad už později dokázala jen Esmeralda, která mi ovšem nějak unikla, ale vím, že se o ní všude mluvilo. Nebo snad Dallas?

Za mého dětství se občas stalo a ustáli jsme to. Jen se vždycky ukázalo, že baterky mají vybité baterky. Teď mám z každého výpadku stres. Doma nemůžu nic dělat a v práci to k tomu ještě musím řešit.

Baterky a vybité baterky, to je kombinace, Klárko

Víš, co mi to úplně šišatě připomnělo? Rozpaky kuchaře Svatopluka a to, jak se hlasovalo svícením, jak má seriál pokračovat a co má Kuřátko udělat. Lítali jsme po bytě a rozsvěceli žárovky jako blbí a běhali k oknům, jestli svítí i ti ostatní :-) :-) :-)

Vidíš, Jani, ani jsme nepotřebovali mobily, úplně jsem na to zapomněla......díky za připomenutí.

Je to pravda, užívali jsme si to. Na to, že elektřina je stará sotva sto let, jsme na ní naprosto závislí. Není něco špatně?

...pravda je na vaší straně...

..... vona taková tma má neuvěřitelný kouzlo, žejo,- sme šli celá familija vždycky na kutě a za devět metrů nás bylo vo jednoho víc !

...tak tohle u nás nějak nefungovalo, možná proto, že jsme šli na kutě, až když rozsvítili

Jé, já jsem milovala "černé hodinky"! Hráli jsme celá rodina slovní fotbal nebo tichou poštu, a když byly svíčky, tak i kanastu. Kolikrát jsme pak nechali schválně tmu ještě dlouho po tom, co to nahodili.

Podobnost čistě náhodná.

Život bez elektřiny by byl dost na baterky, a i ty by se dříve či později taky vybily. Černé hodinky si z dob mládí taky trochu pamatuju, ale to už je pravěk. Kéž by k ́blekblejtu ́ nikdy nedošlo, ale člověk nikdy neví... Možná by součástí každé domácnosti přeci jen měla být zásoba svíček nebo loučí.

Bez elektřiny si už dnes nekoupíme ani rohlík... takže svíčky to nejspíš nezachrání

Prý pravěk , co mám říkat já