Ale to je přece úplně jasné - Síla přitažlivosti. Věci se nedějí jen tak, věci se dějí tak jak o nich lidé smýšlí.

Začněte myslet pozitivně, že fronta do které se postavíte půjde rychle, že v centru najdete místo na zaparkování pár kroků od místa kam jedete, že úředník schválí vaši žádost bez zbytečných průtahů, atd. Nevím proč, ale funguje to.

Když potřebuju zaparkovat, tak jsem dostala radu: "Říkej si místečko, místečko, místečko," co myslíte, bylo tam. Jenž pak na radu zase zapomenu... komu není rady, tomu není...

..... u nás na lontu to máme aj s kulturní vložkou,- všeci sa znajou a s pokladní musi splknout : "co dneska vaříš ?,- co vnoučata ?,- a co je s tvym starým, dlouho sem ho neviděla,- máš pěkný hadry, kdes to koupila ??? ...... turisti z velkoměsta sou z teho na mrtvicu, já už sem si zvyk a plkám taky,- žádnej spěch, žádná hoňka, lidovka!

U vás se musí krásně žít, Petře

Pravdivý příběh ze života o placení nákupu v hyper a super marketech. Také se mi nechce stát v dlouhých frontách u pokladen. Tak vyhlížím tu nejkratší a k tomu ještě prohlížím pojízdné vozíky jak moc jsou naplněné zbožím. Často se mi stává, že si vyberu špatně. A nejhorší je to v Kauflandu. Například včera. Zvolil jsem pokladnu, kde byla krátká fronta pouze tří žen v důchodovém věku. Jinde stálo ve frontách kupujících o hodně víc. Jenomže - první babička neplatila v korunách ale jakousi kartou. Bylo zapotřebí utajeně a skrytě zvolit číselný kód. První pokus ... a nic. Druhý pokus, též špatně. Až čtvrtá volba byla správná.Uteklo 15 minut. Druhá babička sice chtěla zaplatit v hotovosti, avšak neměla dostatečný peněžní obnos. Výzva rozhlasem, čekání na vedoucí ... dalších 15 minut. Třetí babička se hádala s pokladní o zboží v aktuální slevě. Nejspíš si spletla obal. Po té co jí nebylo vyhověno se rozhodla, že v obchodě kde okrádají lidi ONA nakupovat nebude. A chtěla zřejmě nezaplacené zboží vrátit zpět do regálů. Jenomže část zboží už byla namarkována. Bylo nutné toto zboží zrušit na účtence. Další výzva rozhlasem. Dalších 15 minut čekání na vedoucí. Jenom tři báby přede mnou a prostál jsem před pokladnou celkem 45 minut !! Za tuto dobu někteří zákazníci už mohli být doma se svým nákupem.

Ó, jak Vám rozumím

Taková obyčejná věc; a kolik duší jste potěšila (to je o tom cizím), kolik se jich v frontě vidělo. Nejste sama, jsme soutěživý (vyčůraný) národ. Já tuto disciplínu absolvuji když spěchám, ale častěji jsem dvojka. Ovšem když je to vítězný tah, tak ta hruď se mi dme; všichni to musí vidět!!

Díky za zábavné povídání.

Jen smůla, že si člověk to vítězství obvykle nepamatuje, protože pořád kouká po těch, co jsou na tom líp.

Murphy? U nás jednu dobu bývala pokladní, která zaboha nemohla trefit kód ke čtečce a každý kousek otáčela několik minut, než se zadařilo. Vždycky měla nejmenší fronty, protože už ji všichni znali.

Jeden trik používám - znám nebo odhadnu jak je pokladní zkušená. Ale mám tam v jedné kase i svojí platonickou lásku (je mi 70 a jí tak polovic) a tam mi fronta a její pomalost nevadí. Naopak

A nejlepší je to v Lídlu- " Otvíráme pokladnu číslo 3" na trojce se rozsvítí mámivý zelený světýlko. Takže úprk na trojku vyskládáte zboží. Nic, prodavačka přijde za 5 minut a u původní kasy právě platí paní, co byla pět míst za Váma. A pak tam mají takové ty strašně malé odkládací plochy na zboží, co prošlo kasou , takže musíte valit jak fretka. Ty pokladní to umí strašně rychle kupit na hromadu, chlap to nestíhá, padá mu to z pásu na zem. Ženský ve frontě dělaj obličeje , jakože jsem absolutní trotl. Já jsem zpocenej a záhy smrdím, jako ta fretka a moje ego je v háji. Takže jsem to doma tajně po večerech začal trénovat, to skládání do igelitek a dneska mi u pokladen říkají "Rychlej Dejv" Sakra Zuzi, nemám napsat pokráčko toho Tvýho blogu? My chlapi to máme totiž ještě těžší, než Vy ženy, protože nejsme tak dokonalí.

na nakupy jedine kosem - pak se nakup z pultu jednorazove do kose shrne jednou rukou. Vlku - ty takovej zivotni praktik a igelitky???

jakmile si stoupnu do fronty u kasy, vypinam oci i usi...to bych se nabehal...ale trvalo mi, nez jsem se k soucasnemu stavu pokladniho vedomi dostal...

p.s. pak me totiz neprekvapi ani ti, co si nezvazej cibuli a musej k vaze pres celej kvelb

Jo taky mám talent na frontové zpomalovače, díky, že jsi to napsala :-). Do této množiny počítám taky jev, kdy se mi při souběžné jízdě v pruzích vždycky podaří jet tím, který se zasekne. Už jsem rezignovala, nepřebíhám, nepřejíždím, prostě čekám. Tobě

Když stojíte stokrát frontu tak by se to mělo kompenzovat. Jen to horší Vám utkví víc v paměti.

, po ránu osvěžení. Já většinou prohrávám. Ono to nemůže fungovat, protože většina se snaží o totéž.