Každý tak začínal, já, když jsem začal jezdit sám, měl jsem panický strach, abych něco nepo.., oči jsem však nechal otevřené. Nebyl jsem žádný geroj, který se musí předvádět. Dnes jezdím svižně, odvážně, věřím si. Základem je dát vědět okolním, co chceš udělat, takže včas směrovky, vnímat provoz kolem a to i na vzdálenost několika set metrů, používat pravidelně zrcátka a být ohleduplný. S touto filosofií se mi to povedlo 40 let bez účasti na dopravní nehodě.

Přimlouvala bych se za to, aby základem bylo, že žádný z nás se s tím nenarodil a všichni jsme se to museli naučit. To je možná to nejhorší, když překonáme ten panický strach, v tu ránu na něj zapomeneme a nemáme ani zbla pochopení pro začínající panikáře. Co bylo, bylo, terazky jezdím svižně, odvážně, . . . .

Když odbočuji domů do vrat, dám s předstihem blinkr doprava... stejně se najde občas pako, který se mě snaží vpravo předjet, když si těsně před vraty musím lehce nadjet...