Zuzi, trochu se ozvu, jako správná potrefená husa, za nás, kterým to v životě nevyšlo. Věř mi, že ne každý (troufám si málokdo) balí kufry rád. Že je v tom mnoho let uvažování, zda a kam až posouvat mez schopnosti to či ono snášet, zvláště pak v situaci, kdy toleranace a kompromis jsou pro druhou stranu neznámé pojmy. Zkrátka to, co píšeš jako recept na manželství funguje, když se snaží každý z partnerů. Pakliže zůstane u jednostranného snažení, jednoho dne se zkrátka ucho utrhne. Zvláště pak, když dodatečně zjistíš, že to, co ses snažil/a vydržet, bylo domácí násilí, které by se časem otočilo i na děti, pro které jsi byla ochoten/a setrvat. Vyrábění "strejdů" dětem je potom kapitola jiná, asi ještě na delší diskusi. Já osobně měla (ne)vztahu na dlouho dost a užívala si klidu s dětmi.

Dášo, vždycky to určitě nejde a nic nelze nasadit na všechno...

Mě jen překvapuje to ohromné množství dětí, které nežijí v původní rodině.

Hezký víkend přeju celé vaší rodině!

Jo, Zuzko, ono se všechno pořád opakuje... ale říkej to někomu, kdo je zrovna děsně zamilovaný... moc zdravím!

Magdo, díky za návštěvu... a hezký víkend, přeju!