Vy tady popisujete přesně můj život, včetně slov oční lékařky o souvislosti věku a brýlí na čtení. Mne to přepadlo v lázních, kam jsem si vzala zajímavou četbu, ale nic z toho jsem si neužila, protože se mi zkrátily ruce. A teď také žiji v bytě, kde pomalu na každém kroku lze narazit na odložené brýle na čtení, jsem slepejš.

Díky! Jsem ráda, že v tom nejsem sama

Já už mám ty oči taky pěkně vyšusovaný, ale protože nemám rád čočky, tak fotbal hraju stále "naslepo". Když jsem v obraně (a tam jsem většinou) a míč je u soupeřovy brány, tak už ho vpodstatě nevidím. A podle pohybu rozmazaného roje hráčů se pak snažím vydedukovat, zda se útok přivalí zleva a nebo zprava.

Jinak na amerických základních školách se nám brejlovcům říká hanlivě "čtyřočka" (four-eyes) . Občas je to slyšet v některých filmech...

Já taky sportuju poslepu. Na podzim jsem si na kolo vzala dioptrické brýle a z kopce mi do očí hrozně foukalo, slzely mi oči a neviděla jsem taky nic. A ještě jsem měla touhu si je otírat a přitom jsem musela pevně svírat řídítka. Takže jsem zase přešla k těm sportovním...

Mějte se krásně!

To jsem přesně já - intelektuál se stříbrnýma brejličkama. 2,5 dioptrie.

Taky se mi posmívali - a jak mi dneska seknou. Mají v optikách přenáramný výběr. Akorát za převeliké ceny. Mám brejle rád, moje Jana, taky úča, má krásný červený na blízko a vypadá v nich hustokrutopřísně. Až mě to rajcuje.

V optice mají spoustu lákadel. Já v létě neodolala a na dálku mám brýle s klipem. To jsem k těm dioptrickým dostala (tedy zakoupila) klip - to samé jen tmavé, a jedním pohybem si z obyč. brýlí udělám sluneční (asi je v těch obroučkách nějaký magnet)... Znáte to?

Přeju vám hezkou neděli!

Dobrý večer, vtipné jako vždy, karma jako vždy.

Nejoblíbenější hláška mé ženy: „Honzo, vem si brejle a najdi mi ty moje.“

Druhá: „Prozvoň mě, nemůžu najít mobila.“

Třetí: „Dej už mi pokoj, furt po mně něco chceš.“

A teď se loučím, manželka šla spát a přišel se přišmajchlovat kocour. Dokáže být ještě neodbytnější.

Díky!

...co mi to jen připomíná? Akorát u nás pořád něco hledá ten můj chlap a muchlujeme se se psem.

Hezkou neděli!

Brýle na dálku nosím asi od dvaceti, ale stále čtu a pracuju bez brýlí.

Můj muž do šedesáti neměl žádné brýle. Když k němu po špičkách přicházela vetchozrakost, předváděl mi, jak čte. Udělal si ruličku z dlaně - takový dalekohled a četl. Teď už mu to nepomáhá a krade mi moje...

Přeji Vám, ať oči vydrží - jsou Vaším i výrobním nástrojem, pokud se nemýlím, že...

Krásný

Jsem brejlovec od mala,leč jsem je odložila,protože mi zavazely a teď mám selektivní slepotu,čili co chci,vidím a zbytek vidět nemusím a se sluchem mám to stejný a taky žiju

P.S.na hledání brýlí jsme naší babi sloužili mi s bráchou.

Moje první vnouče se teprve chystá na svět

Děkuji za návštěvu!

Potěšila jsi mne

To je to, co mě na psaní baví nejvíc. Díky!

Jako novicce vám dám jednu radu zdarma. Dávejte si na brýle velký pozor. Brýle se totiž bez brýlí strašně blbě hledají.

Tak vám sice děkuju, ale tohle já už dávno vím...

Já mám brýle od třinácti. No umíte si to představit? Měla jsem beďary, mastný vlasy, žádný prsa, a ještě k tomu mi dali brýle. Prostě na odstřel. Dnes dokážu bez nich zaostřit tak na deset centimetrů. A přes čočky zas už špatně doostřím ty blechy.

Dovedu, neměla jsem sice brýle, ale toho ostatního přehršel... takže vlastně nedovedu!

Super článek Já jsem brejlovcem už od sedmý třídy - začalo to nošením brýlí pouze na tabuli ve škole, o dvacet let později jsem bez nich nemohla vyjít ani na ulici (no kdo má bez brýlí poznat, kde končí obrubník?). Dnes bych potřebovala asi tak patery brýle na velkou, středně velkou, střední, méně než střední a průměrně střední vzdálenost. Kupodivu drobná písmenka na blízko přečtu i bez brýlí, naopak při čtení brýle odkládám. Možná by to vyřešily multifokály, ale při zjištění jejich ceny jsem se zakuckala. Za to bych pořídila menší liposukci, facelifting a jiné omlazující procedúry. No ještě to zvážím, jestli mám být krásná ale poloslepá, nebo vidět dobře na všechny vzdálenosti, ale leknout se při pohledu do zrcadla.

To je těžké dilema, Pavli. Sama bych nevěděla, čemu dát přednost. Tak přeju šťastnou ruku při rozhodování. Mimochodem - krása je stejně pomíjivá, mrkněte na ty krasavice, které prošly chirurgovýma rukama...

Hezkou sobotu!