Paní Zuzko Je pravda, že úchylové bohužel existují, ale teď je z toho extrémní hystérie. Naše lokální rádio před časem odvysílalo vyprávění jedné paní, které ilustrovalo, kam až ta hysterie došla. Paní má za sousedy mladý pár se čtyřletou dcerkou. Maminka holčičky musela dost naráz na akutní záležitost na pár dní do nemocnice. Babičky po ruce nebyly. Manžel zazvonil na sousedku, a požádal ji, aby dcerku přišla k nim vykoupat. Paní se podivila, proč? No on to prý neumí. Tak paní řekla, "dobře, já to dnes udělám, ale buď tam taky, a já ti to ukážu, ať to příště zvládneš sám". No a na druhý den zase tatínek na sousedku zvoní. Ta už se trochu nakrkla a dala to sousedovi najevo. Z něj potom "vylezlo" že má strašný strach sám dcerku koupat, kdyby ona třeba ve školce řekla, že se jí táta dotkl i třeba nedopatřením či nešikovností na citlivém místě, udělali by z něj úchyla a pedofila s nedozírnými následky jak pro něj, tak pro celou rodinu. Sice extrémní případ, ale úkazka toho, jak daleko jsme to teď "dopracovali".

Ufff... kam tohle povede...

No Zůzo, to jsi zase uhodila "hřebíček". Kéž by to četly všechny ty maminky, co za sebou za ruku vedou dítě, ale vůbec se s ním nebaví. Nedovedu si tedy představit, že doma je to moc jiné. A jak píšeš, ten dotyk, fyzický kontakt je důležitý teď hned, stejně jako pro další, i partnerský život.

Pěkně jsi to napsala.Dík

Máří, děkuju!

Tahle společnost se mi začíná zdát nemocná...

Co mě má dcera na háku, jako správná puberťačka, mi na občasné pohlazení nebo mazlení zbyl syn. Ale je pravda, že je mi líto, že dcera za posledních 15 let moc rychle vyrostla. Není to tak dávno, co bez mého pohlazení nebo přitulení neusnula. Takže já se svých dětí, teď tedy už jen jednoho, stále dotýkám, protože nechci, aby prošly stejně studeným odchovem, jakým jsem prošel já.

Děti si to budou pamatovat, to si piš... a budou pokračovat.

Čas se nám od deseti do patnácti táhnul jako ztuhlý karamel, ale když vezmeme tuhle dobu v roli rodiče, tak jsme se dvakrát vyspali a naše děti si šly pro občanku...

.... každej den sa tady něčemu přiučím!,- dcérku aj synka sem začal oslovovat "TO", co kdyby sa náhodou dcéra rozhodla že bude syn a navopak, žejo?! V rámci gender vyváženosti hraběnka kope studnu,- já sa motám kolem plotny a štepuju fusakle,- nóóó, a vodedneška sa budu s děckama mazlit na dálku násadou vod smetáku nebo řemenem,- abych jako konečně projevil ty správný city!

tak, tak... a o tý genderový vyváženosti mám už taky něco sepsáno, jste mi to teď připomněl

P.S.: bez vašeho komentáře by můj den stál za dvě věci...

Karma!

Velká pravda. Mazlení dětem se snažím nikdy neodmítnout.

Z toho spolecneho jidla na vanoce bych takove drama nedelala - v nekterych rodinach proste fakt neni cas na kazdodenni spolecne stolovani, o to vzacnejsi jsou pak treba nedele, svatky.....ale jinak mate samozdrejme pravdu

Bohužel, je to tak. Učitel aby se bál pohladit ve třídě žáka po ramenou.

A ještě nějací přiblblí psychologové vtloukají dětem do hlavy: "Nesmíš dovolit žádnému dospělému, aby se tě dotkl."

A potom se oina tvrdá matka z vašeho příběhu bude divit, když skončí na stáru někde hnít v ústavu v nedůstojných podmínkách. já říkám DOBŘE JÍ TAK.