Skvělý blog, děkuji za něj!!! Taky cítím ten osvobozující pocit, když si člověk uvědomí, co všechno nemusí mít.

Jéé, vy jste mi udělala velkou radost. Díky

Víš co? Včera jsem zjistil, že máme doma hrnce, které jsme si koupili s ženou po svatbě - máme je teda 30 let a pořád jsou dobré a nepotřebujeme další.

Boty měním, až se mi prodere podrážka.

Do obchoďáku nechodím, jen když naprosto nutně musím. Lezou mi na nervy všechny reklamy, nic nepotřebuju, když mi někdo něco vnucuje, dosáhne pravého opaku.

Takže - nevím jestli jde o stáří nebo o cosi jiného. Ale máme to společný.

Vždycky jsem si u babičky připadala jako v muzeu. Mám pocit, že moje vnoučata na tom budou podobně.

Je fajn zjištění, že v tom nejsem sama... vitej v klubu

Mám to podobně. Ráda bych si něco koupila na sebe, ale obejdu 3 obchody v obchodním centru, vidím to množství hadru, až nakonec usoudim, že nic nepotřebuji a že mi vlastně ti lidé lezou krkem. A padim domů.

Pak to jistí e-shop...

Hezký den!

Proč jste si tuto otázku nepoložila v r. 1989, vždyť jste musela tušit, že to takhle přesně dopadne.

Opravdu jste mě pobavil.

Nikdy jsem nevlastnila věšteckou kouli, i když jako čarodějnice někdy působím

Blog mě moc potěšil, ve velkých obchodních domech se mnou cloumají úplně stejné pocity - nejpozději po 15 minutách mi může být veškerá nabídka úplně ukradená a nejkratší cestou prchám na vzduch. A to jsem vytrénovaná nákupními cestami do Prahy, Drážďan či Budapešti v 80. letech!

Naopak miluji malé obchůdky, kde mě znají a ráda nakupuji na farmářských trzích.

Faktem je, že s přibývajícími roky čím dál víc zjišťuji, že k životu až tak moc věcí nepotřebuji... a tak doma dost pravidelně (a brutálně) reviduji obsah skříní, komor a sklepa a všeho nepotřebného či málo využívaného se zbavuji tak, že věci pošlu dál, k těm, kterým budou ještě chvíli sloužit.

A po každé takové akci cítím obrovskou úlevu.

Máte moji velkou poklonu, věcí se zbavovat chci, ale pořád je to pro mě boj.

Pětkrát všechno otočím v ruce, vzpomenu na toho, kdo mi to daroval, pocítím v sobě neúctu vůči němu a vrátím na misto. Totéž mám i s oblečením.

Takže jsem na začátku této cesty. Alespoň se snažím nic nenosit do hnízda, opravdu mám všechno, a co nemám, nepotřebuji.

Snad se mi to podaří, a je pro mě velkým povzbuzením váš text.

Připojuji se k paní Janě, vývoj Vás dovedl k moudrosti. Moudrý člověk v ideálním případě dospěje k poznání pravých hodnot :)

I vám děkuju, Lucko!

Nějak mi ten komerční způsob života začíná vadit.

Víte, když jsem šla z toho obchodu, byla jsem až na sebe naštvaná, že už neumím ani utrácet. Že se sem už nějak nehodím. Ale vy a Jana Slaninová jste mě povzbudily.

Hezký den vám oběma.

Stará nejsi, Zuzi - pouze moudrá

Jani, ale to jsi řekla moc hezky. Děkuju