Diskuse
Vytrácí se slušnost?
Děkujeme za pochopení.
Š31á50r36k73a 59A81n29d10r21l83o98v72á
Zuzko, asi jak kde. Když jdu po schodech ve škole, kam vodím Tomáška, tak mě skoro všechny dětí zdraví. Na poště je taky 80% celkem příjemných zákazníků, ale hulváti se najdou všude.
Hezky napsáno, karma
Z80u21z69k11a 37S45o28u46č59k38o95v64á
Šárko, já mám denní zkušenost s dětmi z naší školy a je to tragédie.
Jsem ráda, že to jinde funguje "správně".
Díky za karmu a hezký den!
M47a96r57i84e 73Š88í82p94k58o70v48á
Na slušnost se teď mnoho nedbá. Je to nejspíš v rámci svobody. Každý si dělá co chce, a co se mu nechce, nedělá. A podle toho to vypadá.
Je to velká škoda, že výchova ke slušnosti dostala v rodinách za své. To se nám do budoucna vymstí.
Z57u65z79k66a 15S40o49u97č94k31o93v72á
Přesně tak, Máří... Hezký podvečer přeju
J48o45s48e77f 78U16l35m69a92n
Je sice fakt, že v zahraničí se často setkávám s na první pohled přátelštějšími lidmi, ale neřekl bych, že se jedná primárně o vytrácející se slušnost. Vstřícnost sice potěší, ale beru to jako jakýsi nadstandard a když se mi jí nedostane, tak to dotyčným osobám nemám za zlé. Když jsem kdysi například nastupoval do nové práce v Orange Beach, AL, tak mě tam všichni přišli přivítat s výjimkou jakéhosi Martina (vypadal trochu jak Vlasta Burian) a když mi byl pak představen, tak jen kývnul (nijak přátelsky se při tom ani netvářil). Postupem času jsem zjišťoval, že v práci je dost neupřímných lidí a dokonce i podrazáků, ale zrovna Martin se ukázal jako správný chlap a dobrý kamarád. Kdybych si měl vybrat někoho z kolektivu, s kým bych měl být na pustém ostrově při ztroskotání, byl by to jednoznačně on. Ale chápu, co jste chtěla říct...
J53a71n 35J62e34l43í35n31e10k
Nelze napsat, že se slušnost vytrácí. Ona už dávno zemřela! Jsem z té nejstarší generace a s láskou vzpomínám na paní učitelku Marii Hofmanovou, která nás učila "Na Spálence" v Nymburce. Byla to ta nejdokonalejší učitelka, jakou jsem kdy poznal. Vešla do třídy (absolutně přesně!) a my všichni jsme vyskočili a sborem pozdravili. Ona odpověděla a řekla: "A teď násobilku sedmi!" a my opět sborem odříkali jednou sedm... Kdo zlobil, šel si sám před celou třídou dozadu ke skříni, kde ležel "lapík", celuloidové pravítko, to donesl paní učitelce a nastavil ruku a dostal pořádné švihnutí! A náramně se styděl!
Všechno je dnes jinak. Když pomohu mladé dámě do kabátu, lekne se, že jí ten dědek chce patrně ublížit. A v tramvaji či ve vlaku vstane spíš člověk středního věku, než mladí, rozvalení na sedačce pro nás, co špatně chodíme...
Z24u20z71k21a 44S56o77u22č16k19o39v11á
Hezky jste to napsal. Ve škole se trestat nesmí a jeto chyba.
Hezký den
J42i53ř34í 19C48a35j21t14h88a33m10l
Zuzko, 100krát KARMA je málo! Mám tytéž zkušenosti, vlastně je máme všichni, ale jen nás pár si to uvědomuje...
Mějte se!
Z55u13z92k54a 14S80o95u24č75k93o27v79á
Děkuju
Krásné jaro vám přeji!
J61a75n 33Z13á31t11u92r28e60c62k52ý
No... problém s výchovou a etiketou obecně je ten, že spousta pravidel je nejednoznačných a stejně tak i spousta situací je chápána rozdílným způsobem. Ani při nejlepší vůli nelze dosáhnout jednoznačného systému pravidel, která by se dala bezesporně uplatňovat, i kdyby byla vůle všech zúčastněných upřímná a maximální. Nemusí tedy být problém v tom, že je někdo nevychovaný a neslušný, jako spíše v tom, že má odlišný názor na vzniklou situaci a její řešení.
Pokud se jedná o příklad s úzkou lávkou, kde jedna strana dá přednost druhé, aby mohla projít, je otázka, jestli ona přednost je gesto úcty a velkorysosti (které by mělo být odměněno poděkováním), nebo jen smluvené pravidlo o přednosti na zúženém místě (kde děkovat nemusíme, stejně jako neděkujeme za to, že nás někdo nechá vyjít ven ze dveří, do nichž se chystá vstoupit). Abych se přiznal, na té úzké lávce bych sám nevěděl, jestli poděkovat... musel bych vidět situaci. Jestliže se sejdou dva lidi na místě, které může projít jen jeden, někdo uhnout prostě musí, za to možná není třeba děkovat, nevím. Rozhodně bych ale nezdravil, nemyslím si, že máme zavedeno pravidlo etikety někoho venku zdravit. (Nemluvě o současném zlozvyku zdravení na turistických stezkách, kdy z nějakého důvodu došlo k silnému přesvědčení mnoha lidí, že při výstupu nebo sestupu z nějaké hory musí pozdravit všechny, kdo jdou v protisměru, což může klidně znamenat během hodinové túry asi padesátkrát někoho pozdravit, v čemž naprosto nevidím smysl.( nebo V případě toho běžce by však asi poděkovat bylo vhodné, pokud mu člověk udělal prostor. Ale zase asi nemusíme děkovat za to, že nám někdo uhne z cyklostezky, kde byl před tím roztažen uprostřed s dětmi.
Osobně mám trochu problém s něčím jiným - přehnanou slušností. Tou je třeba přání dobré chuti u jídla, ačkoli podle etikety to není patřičné ani nutné. Někdo zase ale má dojem, že jíst bez tohoto rituálního přání je neslušné. Někteří mi přejí i ke slané housce, kterou mám v kanclu na stole.
P38a81v38e24l 93H10e20w95l24i89t
Ano, jsme ve fázi, kdy je nad slunce jasné, že slušnost je projevem slabosti a ohleduplnost znakem nedostatečné osobní průbojnosti.
J19a26n 18Z51á12t73u40r19e93c62k16ý
S tím bych nesouhlasil. Pro některé je slušnost slabostí, pro jiné zase projevem velkodušnosti a vyšší úrovně. Záleží jak pro koho. Burana slušností neoslníte, člověka na úrovni zase neoslníte neomalenou průbojností.
P25a72v71e42l 24V32r89b12a
Zuzko, no nedávno jsem to zdravení zmiňoval v jednom článku. Přiznám se, že mě to štve, od mládí se neučí úctě ke starším.
Z94u14z49k91a 60S63o72u75č66k12o24v65á
Přesně, Pavle...
Hezký den
M97a12r88e52k 59V25a60l28i37č62e19k
ja jsem taky "oldschool" - zdravi, kdyz nekam prijdu, pozdravim, kdyz odchazim a jeste popreju fajn den... a kdyz neco dostanu, tak podekuju
kdyz jsem se jako malej kluk stydel zdravit, tak si ke mne jednou mutr sedla na bobek (pamatuju do dneska) a rekla mi: mas snad zasitou hubu, ze neumis pozdravit?
J65a98n 45Z23á18t65u81r78e76c30k92ý
No právě to přání fajn dne není odlschool, ale protivně moderní. Osobně bych se přimlouval za zavedené Dobrý den a na shledanou, to je zcela výmluvné, žádné "pěkné dny", "pěkné víkendy", "hezké zbytky večera" a podobně už slyšet nepotřebuji, zvláště od zcela neznámých lidí, u nichž nelze předpokládat nějaký hluboce upřímný cit a přání, ať mám zrovna já ještě hezký večer. Je do zbytečná sentimentalita. Na shledanou myslím úplně stačí. Den si mějte jaký chcete.
R29e85n69á33t56a 86M38a96x73o17v79á
napíšu vám dva příklady. Jeden pro usmání a druhý pro potvrzení vaší úvahy. 1.před více jak dvaceti lety jsme byli s manželem na dovolené v jižních Čechách. Tehdy jsem se nechala, nevím proč, ostříhat na hodně krátko. Šli jsme po úzké lesní cestě. Za námi cyklista, tak jsme se mu uhnuli a v momentě, kdy jel okolo nás, tak prohlásil: dík kluci! Manžel se mohl roztrhnout smíchy. 2.současnost. Každé ráno venčím psa. Potkávám souseda, co vodí svého syna do školky. S pánem se dost hlasitě pozdravíme, ale dítě nic a otec ho ani neupozorní, že by mohl něco kváknout. Přemýšlela jsem jak bych upozornila na tento nedostatek. Další den jsem pak pozdravila nejen toho pána, ale klukovi jsem řekla ahoj. Byl evidentně zaskočený a nic neřekl, ale otec ho aspoň napomenul. V tu chvíli jsem si říkala, že se snad už budeme zdravit všichni. Omyl. S pánem se pozdravíme, ale kluk neřekne nic a jeho otec také ne.
Z96u18z22k82a 28S81o98u70č70k74o41v93á
Jak říká moje kolegyně - my to s dětmi těch pár hodin vydržíme, ale rodiče je mají na pořád... asi se táta bude divit, až chlapec přestane být roztomilý, vyrazí mu uhry a začne s ním cloumat puberta. Pak bude pozdě.
Vám přeju hezký den.
- Počet článků 281
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3262x
Jsem autorkou knih:
Když se dáma rozběhne aneb Ani v padesáti není pozdě
Deník běžkyně v nejlepších letech s podtitulem Co vám o běhání nikdo neřekne,
a knih fejetonů ze života:
Běh života s úsměvem
Diagnóza žena
Když mi budete chtít něco sdělit, můžete napsat: zuzkasouckova@atlas.cz
Pokud se vám mé psaní líbí, navštivte také moji fb stránku, kde často glosuji běžné životní situace:
https://www.facebook.com/zuzkasouckovaspisovatelka/?pnref=lhc
Vaše vzkazy mne potěší.