Tenhle problém jsem fakt neměla. Byla jsem mezi prvními. Ale prsa s tím zas tolik nesouvisejí, ty nemám dodnes. Dobře si pamatuju, jak mamka tvrdila, že tlusté vložky bez křidélek jsou luxusní, protože mají lepící pásek... A líčila peripetie s nelepícími vložkami. Syndrom toxického šoku je v každém balení tamponů popsaný dodnes. Stejně je používám, i když jsou z bělené vaty a ta prý způsobuje rakovinu, povídaly ekoaktivistky...

Klárko, co si budeme namlouvat, i žít, je životu nebezpečné

Hezký večer!

Zuzko, dobrý téma

Já si pamatuji, že jsem byla jedna z posledních, kdo TO ještě na základce neměl. A normálně jsem jim záviděla. Jednou jsem se naštvala a šla si koupit vložky, ačkoliv jsem je ještě nepotřebovala,ale okatě jsem si je nesla domů s výtazem:" Dívejte všichni, já UŽ to mám taky!"

A teď bych se toho nejradši zbavila, první dva dny jsem skoro nepoužitelná, jak mě bolí břicho a hlava

bylo krutý, nemít TO...

.... tělocvikářka na základce (za nás bejval tělomrsk společnej) : "Karle, šupšup, se převlíkám,nééé ?!,- ...soužko, se dneska necejtím, já to mám ! Co jako máš ??????,- ..... no tóóó, jak to má Vondráčková, taky nemosi cvičit !"

.... úča v záchvatu pekelnýho smíchu lehla na žíněnku,- tělocvikář vystartoval z kabinetu a než mu to vyklopila pokoušel se ji fixovat do tzv. stabilizační polohy,- .....nóóó, a potem lehl vedle ní a chechtali se voba jako koněi,- ten den necvičil nikdo,- asi sme to nakonec "měli" všeci !

... a už mám zase v klávesnici bordel, protože jsem vyprskla a obsah mojí pusy se přestěhoval ke mně do klína a já si na něm držím noťas... Petře, vy umíte!!!

Ještě si vybavuji první české vložky s fixačním páskem - to lepidlo vždycky drželo na látce tak silně, že jsem je čistila benzínem.

To je pravda, lepidlo se přilepilo k látce... že to byl takový tenký modrý proužek, možná byly vedle sebe 2 až 3...

U nás se onomu mučícímu nástroji značky Violetta říkalo "překližky". Schraňovaly jsme tehdy malé zlaté sichrhajcky, kterými připínali tkalounky s čísly v čistírnách. Byly na připevnění nejšikovnější. Když jsem z Mexika přivezla kamarádce "ólvejsky" balené jednotlivě a tenoučké jak list, zírala jak tříkilová vrána sjetá fermetrazinem....

My doma měli nejmenší spínák dlouhý asi 7 cm. Dovedeš si, Šárko, představit, co to dělalo s kvalitní, nejspíš bio (řečeno dnešní terminologií), bavlnou... jedno očko zatržené a do hodiny díra jako vrata...

Ta část na vodě je obzvlášť zajímavá. Nevím, čím to, ale když jsem jezdila jako vedoucí na tábory, v momentě, jak to dostala jedna, nejpozději do druhého dne se "nakazily" všechny holky z oddílu - včetně mne

Je to asi nakažlivý... moje kamarádka, zdravotní sestřička, je se svojí doktorkou tak sfázovaná, že to dostávají snad v jedné minutě...

nam klukum ze tridy "to" ukazala na kraji lesa na skole v prirode Zlatka in natura...dlouho jsem "to" mel pred ocima. dostala za "to" tenkrát 3 Donaldy!

Ufff, Zlatka byla za tři Donaldy z laciného kraje i přes své vznešené jméno, Marku...

nemám zkušenosti, nemohu se vyjádřit

Jaromíre, ani špetku zkušeností? Nešel jsi je nikdy manželce kupovat? Nevynášel jsi nikdy koš? ...

Uf, ještě že už jsem nějakou dobu ten postklimakterickej diblík.

Že jo, Lído...

Jestli ještě někdo víte co byly čaje. Tancující dívence to sjelo na parket a někteří tanečníci s tím hráli chvíli fotbal. Ještě že na tom nebylo jméno...

Já jsem čaje přímo nezažila, ale vím o co jde...

Myslím, že stačilo podívat se kolem, Horste. Ta dívka, která byla rudá nebo plakala hanbou, byla jistě původní majitelka