...s vámi, Zuzko, musí být život rajskou procházkou.....to já mám známou, stejně postiženou, ale ta jen každý týden rozdá povely a manžel stěhuje a běda, když si dovolí mezi zuby něco utrousit. Byt mají vlastně permanentně v jednom kole...ani WC s koupelnou si není jisto.

Františku, já bych povely taky ráda dávala, ale ten můj na ně neslyší... Každý svého štěstí strůjce! ... já už jsem jak teta Kateřina ze Saturnina

no já si zase nepamatuju kde co bylo, takže jsem nekomfliktní

Jaromíre, opravdu jste mě rozesmál

Hezký den. ZS... Zdravím cyklistu

Soudě dle diskuse,vypadá to,že postižením zvaným "stěhovavá žena" trpí většina žen.I má drahá tím "trpí".Po 12 letech soužití pochopila,že takové změny a pohnutky nejlépe uskutečnit v mé každoroční podzimní 14denní nepřítomnosti,kdy po návratu odpočat od dětí snesu cokoliv,mnohdy,v euforii ze šťastného shledání,změny i přehlédnu a zaregistruju po pár dnech,kdy už je mi to,po každodenní pracovní rutině,jedno.

Vaše žena chytře pochopila, jak na Vás. A Vy aspoň víte, že se doma bez Vás neflákala

Hezký den. ZS

Jó, také občas takhle sedím, rozhlížím se po pokoji a vím, že je něco v nepořádku. Ano, ta poklička uprostřed obýváku už leží dva dny a ty kolečkové brusle pod linku patrně někdo položil před týdnem... A taky si nemůžu pomoct, a když nemůžu, tak prostě nemůžu - asi tam ještě pár dní zůstanou. 

... bordel v bytě - šťastné dítě...

Zuzko, už Vás nechci, mám takovou doma, ale karmu utrousím

Horste, tak aspoň víte, že nejste sám, vzpomeňte na mého muže...

A za karmu pěkně děkuju.

Tak to už panu Součkovi nezávidím

Ale, no tak, Martine, taková maličkost a hned jsem upadla v nemilost?

Zkoušel jsem i chvíli psát, teď vidím, že je daleko lepší jen číst...... Přesně tohle znám od mojí mámy. Pokud jsem s ní šel za mlada k nějakým přátelům, sedla si a začala jim, nejdřív nástinně, přestavovat kvartýr. Pak už mi nezbývalo, než utíkat rychle a hooodně daleko, než ji napadne k tomu použít to ,,silné tupé zvíře:"

Romane, kdo uteče, vyhraje.

Tak na Vaší maminku tedy nemám, u přátel si vůbec netroufnu své myšlenky prezentovat, ale je fakt, že si kolikrát říkám, že mají nábytek špatně, a proč si to nepostaví tak a tak... Zřejmě jsem stejná krevní skupina

......  si říkám, k čemu je to vlastně dobrý ? co tím stěhováním nábytku řešíte, nebo co tím sledujete ....to se jako musí, nebo by se to jednou za čas mělo,- a PROČ ? Předpokládám, že podobné dotazy nejednou zazněly z úst vyjeveného "pána domu" ! 

... pán domu si vedle mě zvykl už na ledacos.

A Vás jsem, doufám, potěšila, že jsem napsala něco zevnitř a né o lítání venku (a že jsem o víkendu absolvovala zase triatlon).

Zuzi, já jsem tohle dělávala věčně - manžel nikdy nevěděl, kam se vrací. Stačilo málo (knížka, která už se nevešla) a stěhovalo se. Docela často byl spouštěč napínavý film v televizi a manžel na noční. Než našli vraha, byt byl k nepoznání :-). Nebo jsem prostě stěhovala do tří do rána - přece to nenechám nedořešené :-). Vždycky náhlý impuls, skoro nikdy plán. 

Přemýšlím, proč už to tolik nedělám...a...dělám (i když méně - není čas). Jen než s tím vylepšováním obejdu dům a zahradu, tak se to tak nějak rozptýlí.

Jani, taky slábnu... dokonce i ten můj to tuhle poznamenal a mně se dokonce zdálo, jako by mu to bylo líto.

Jenom Zuzko dávejte pozor, aby jste nenašla věci vystěhované navždy. Pobavila jste a.

Jiří, u nás stěhuji já, nikoli manžel... tak se nebojím